Co přesně ministr kultury Oto Klempíř udával estébákům?

Text vychází ze svazků Státní bezpečnosti, které vypovídají o lidech, na něž Oto Klempíř donášel. Kamaráda udal kvůli dopisům, které si přítel od něj nechal přeložit, dalšího kvůli marihuanovým mejdanům, jichž se sám účastnil. V článku opakujeme i zjištění o Martinu Semrádovi, jehož jsme dohledali a který byl kvůli udání vyhozen z pedagogické fakulty. Donášel také na dívku, o níž dnes tvrdí, že ho před StB zachránila – šlo o vnučku tehdejšího předsedy české komunistické vlády Josefa Korčáka.

Ve svazku ministra kultury Oto Klempíře, kterého estébáci v polovině osmdesátých letech registrovali v kategorii tajný spolupracovník StB s krycím jménem „Olda“, jím předaná konkrétní udání lidí nenajdeme. Udání se totiž skrývají na jiných místech archivu – v jednotlivých svazcích jím udávaných lidí. Teprve při čtení těchto svazků se otevírají skryté příběhy.

Když se StB na podzim 1985 s Oto Klempířem loučila, udělala bilanci spolupráce. Pochvalovala si, že za dobu tzv. konspirativního styku od února 1984 do září 1985 předal množství vlastní rukou psaných poznatků a díky jeho informacím StB zpracovala sedmdesát sedm agenturních zpráv. Měl donášet o tzv. volné mládeži inklinující k punkovému hnutí. StB tehdy rozběhla celostátní akci „Odpad“ – cílila na punkové či novovlnné skupiny. Estébáci je chtěli dostat pod kontrolu, postupně rozložit a utlumit

StB zmínila i úspěchy, kterých dosáhla díky Oto Klempířovi. Konkrétně: s využitím jeho poznatků byla realizována akce Man (sedmnáctiletý dělník Petr Forman), Koš (student Jakub Košík), Pedagog (student Martin Semrád), Hák (opravář hasicích přístrojů Zdeněk Kindl) a Hera (studentka Veronika Wünschová a především kapela Nahoru po schodišti dolů band). Informace od něj využila StB také v rámci akce „Odpad“, tento rozsáhlý objektový svazek ale zničila.

Paměť národa prošla svazky zmíněných lidí, které jsou dostupné v Archivu bezpečnostních složek (ABS). A spolu s Reportéry ČT, s nimiž na kauze Oto Klempíře spolupracujeme, jsme se snažili najít a oslovit udávané někdejší pankáče, bigbeaťáky, svobodomyslné dívky a mladíky. Pátráme po jejich osudech a dokumentujeme pro Paměť národa celé jejich vzpomínky.

Vypátrali jsme Martina Semráda, kterého kvůli udání Oto Klempíře vyhodili z vysoké školy. Jeho příběhem jsme kauzu ministra kultury Oto Klempíře otevřeli.

Příběh muže, kterého vyhodili ze školy kvůli udávání Oto Klempíře

Našli jsme Jakuba Košíka, který je v nemocnici a čeká ho těžká operace, ze zdravotních důvodů rozhovor pro Paměť národa proto odložil. Objevili jsme Petra Formana, v tomto článku citujeme

jeho krátké vyjádření zaznamenané telefonicky. Celý jeho příběh pak přineseme v příštích týdnech.

Dosud se Paměti národa nepodařilo kontaktovat Zdeňka Kindla a Veroniku Wünschovou. Důvod naší snahy je prostý: zaměřili jsme se na osoby, v jejichž svazcích jsme nalezli konkrétní udání od Oty Klempíře. V případě Zdeňka Kindla Klempíř jen potvrdil informace od jiného udavače.

Estébácká akce „Hera“ cílila na známou kapelu Nahoru po schodišti dolů band. Ani v tomto svazku nejsou konkrétní udání Oto Klempíře. StB v něm však plánuje, že pro ni „Olda“ během akce bude zjišťovat informace a pak donášet, jak pronásledované osoby reagují na estébáckou šikanu. Zato ve svazcích „Man“, „Koš“ a „Pedagog“ zcela konkrétní udání Oto Klempíře najdeme.

Sedmnáctiletého punkera Petra Formana („Man“) udal Oto Klempíř v roce 1984 hned dvakrát. Upozorňujeme, že se nejedná o herce a syna režiséra Miloše Formana. „Pramen (Oto Klempíř) sdělil, že jej požádal aktivní vyznavač hnutí punk Petr Forman o přeložení dopisu psaného v angličtině, který mu zaslala jeho dívka z Holandska,“ čteme ve svazku StB. Oto Klempíř estébákům popsal, že když čtyři holandské punkerky navštívily Prahu, Petr Forman měl s jednou z nich intimní poměr a dostal od ní už tři dopisy, které mu přeložil do češtiny. V posledním dopise stojí, že jestli se Formanovi podaří emigrovat, bude mít v Holandsku její plnou podporu.

Estébáci si poznamenali, že podle Klempíře je útěk Formana z komunistického Československa pravděpodobný, estébáci ve svazku Petra Formana píší:

Začátkem května 1984 seděl Oto Klempíř s Petrem Formanem v restauraci U radnice. Druhý den šel StB oznámit, o čem si povídali: „Forman si velice stěžoval na svůj způsob žití v ČSSR,“ píše se ve svazku StB. Klempíř estébákům sděluje, že se Forman musí neustále schovávat před bezpečností a nevěří ani svým rodičům: „Neboť ti by ho po příchodu domů ihned předali VB,“ píše se ve svazku. Přespává prý raději u známých. Estébák si napsal do svazku důležitou poznámku vycházející z udání Oto Klempíře: „Pramenu sdělil, že v průběhu příštího týdne, nejpozději do čtrnácti dnů emigruje do NSR.“

„Četl jsem to,“ říká k citovaným pasážím ze svého svazku Petr Forman, kterého Paměť národa kontaktovala. Vysvětluje, že si udání vyhledal, když se Oto Klempíř v roce 2019 ke spolupráci s StB přiznal: „Říkal jsem si, no tak to byl ale hajzl,“ ulevuje si Forman po telefonu a pokračuje:

Ve svém svazku si Petr Forman přečetl také udání od dalších tří lidí (Dolf, Marcela a Sova). Říkali o něm, že nepracuje, živí se krádežemi a je narkoman. „Udělali ze mě těžkého feťáka,“ komentuje to dnes Petr Forman. „Neříkám, že jsem byl nějaký svatoušek, drogy jsem chtěl zkusit a taky zkusil. Ale nikdy jsem jim nepropadl. Trafiku jsem udělal jen jednou. Pak už jsem to s těmi kluky dělat nechtěl,“ přiznává Forman Paměti národa. Nediví se ovšem, že o krádežích věděli udavači StB: „Ti kluci potom chodili po diskotékách a křičeli, dochází nám prachy! Jdeme udělat trafiku!“

Petr Forman se StB během dvou výslechů v roce 1984 sám k trestným činům přiznal. Soudruzi od StB proto mladičkého pankáče předali oddělení Veřejné bezpečnosti Prahy 6. Za příživnictví a rozkrádání socialistického majetku strávil osm měsíců ve vězení. Když ho propustili, pracoval ve sběrných surovinách. Po revoluci začal podnikat se starožitnostmi. Paměť národa připravuje článek vyprávějící celý příběh Petra Formana.

Oto Klempíř se podle dochovaných dokumentů s StB poprvé potkal 2. února 1984 – byl vyzván, aby se dostavil k výslechu. Jak na něj StB přišla a proč vlastně ho vyslýchala není z dokumentů zřejmé. StB si na jedenadvacetiletého Klempíře založila takzvaný signální svazek s krycím jménem „Ota“. Cílem tohoto typu svazku bylo potvrdit, nebo vyvrátit podezření z trestné činnosti. Signální svazek „Ota“ estébáci zničili poté, co Klempíř podepsal 30. května 1984 závazek tajné spolupráce a přijal krycí jméno „Olda“. V září 1985 pak  jeho spolupráce s StB skončila.

Oto Klempíř udával ještě předtím, než se stal tajným spolupracovníkem. Paměť národa z tohoto období dohledala zmíněná dvě udání ve svazku Petra Formana. Z archivních dokumentů ovšem vyčteme, že udání muselo být o dost více. Klempíř se s estébáky ještě předtím, než podepsal spolupráci, sešel dvanáctkrát. A z těchto schůzek zpracovali sedmnáct agenturních záznamů. V den, kdy Oto Klempíř podepsal spolupráci, dostal první odměnu 500 korun za svoji předchozí činnost.

Estébáci si pochvalovali, že se s nimi Oto Klempíř schází každý týden. Jeho řídící důstojník Zdeněk Málek si hned na začátku spolupráce zapsal, jak se jim hodí, že udání píše vlastní rukou, aby ho případně mohli vydírat:

Zdá se, že zásadní zvraty způsobil Oto Klempíř v životě studenta Jakuba Košíka a jeho spolužáka z pedagogické fakulty Martina Semráda. Dvaadvacetiletý Jakub Košík tlaku StB podlehl a začal s ní také spolupracovat pod krycím jménem „Kim“. Martin Semrád po krátkém zaváhání spolupráci s StB odmítl a byl vyloučen z pedagogické fakulty, jak jsme vyprávěli v článku Příběh muže, kterého vyhodili ze školy kvůli udávání Oto Klempíře.

Klempíř byl Košíkův kamarád. Důvěřovali si, nějaký čas u něj Klempíř i bydlel. Na konci října 1984 Klempíř StB nahlásil, že Jakub Košík chystá „v místě svého trvalého bydliště oslavu narozenin, na kterých by se měl sejít větší počet vyznavačů hnutí punk“, a přislíbil, že na uvedenou oslavu přinese větší množství marihuany. Estébák Zdeněk Málek si poznamenal, že jde o prvotní poznatek k Jakubu Košíkovi, ale vzhledem k serióznosti pramene ho považuje za pravdivý.

Zhruba o měsíc později přinesl Klempíř estébákům další novinku o Košíkovi: „Opětovně zorganizoval marihuanový víkend na chatě Ivany Skálové v obci Skalka.“ Jmenoval i dvě její spolužačky ze čtvrtého ročníku gymnázia v pražské Michli a udal na dívky, že „marihuanu od Košíka přijaly a kouřily“.

Krátce nato StB založila Jakubu Košíkovi svazek prověřované osoby s krycím jménem „Koš“. Poručík Petr Kunc zapsal, že cílem bude především prověřit „podíl Košíka na propagaci a distribuci omamných látek“.

Oto Klempíř zásoboval estébáky informacemi pravidelně. Prozradil, že byl pozván na další marihuanový večírek, který bude zase na chatě ve Skalce. Pochlubil se, že zjistil, kde Jakub Košík marihuanu ukrývá. Uvedl adresu bytu a přesné místo úkrytu v obývacím pokoji za dvířky od komína. Nahlásil, že u Jakuba Košíka našel v květináčích a misce v kuchyni asi sedm centimetrů vysoké rostliny marihuany. Z toho usoudil, že Košík si část marihuanové úrody pěstuje sám.

Z estébáckých dokumentů je zřejmé, že Oto Klempíř estébáky poprvé upozornil i na Martina Semráda, Košíkova spolužáka z pedagogické fakulty: udal, že je „hlavním dodavatelem marihuany pro Jakuba Košíka“.

Martina Semráda i Jakuba Košíka StB typicky vydírala: buď s ní budou spolupracovat, nebo budou mít problém. Martin Semrád se s estébáky jednou sešel, ale na druhé schůzce oznámil, že s nimi spolupracovat nebude. Naopak Jakub Košík se stal na podzim 1985 tajným spolupracovníkem s krycím jménem „Kim“. Svazek byl však na konci 80. let zničen. Zatímco Jakub Košík mohl pedagogickou fakultu dostudovat, byl vyloučen jen podmíněně, Martin Semrád byl z fakulty na podzim 1985 vyhozen.

Na konci svazku StB najdeme i dvě udání na Martina Semráda od Jakuba Košíka. Referoval, že Martin Semrád opouští fakultu, ale: „Je mu to jedno, on si své najde, ale rozhodně nehodlá měnit svůj životní styl a názory.“ Estébákům Košík také sdělil, že studenti na fakultě podepisují petici, aby byl Martin Semrád do školy znovu přijat.

Zhruba rok od chvíle, kdy Oto Klempíř začal donášet, dostal strach z prozrazení. Soudruhům si na jaře 1985 postěžoval, že Košík se snaží zjistit osobu, která ho práskla. „Postupně slovně napadá všechny, kteří se zúčastnili jeho marihuanových večerů,“ popsal Klempíř estébákům důvod obav. Dodal, že byl kvůli tomu dvakrát napaden ve vinárně U tří zlatých lvů.

Tady si Jakub Košík přivydělával brigádou jako číšník. Klempíř se domníval, že právě on na něj poslal své kamarády. Kdo konkrétně ho napadl, Klempíř nevěděl. Útočníky znal jen od vidění, hlásil estébákům.

Je ironií, že jméno toho, kdo ho tehdy napadl, si Oto Klempíř dnes může přečíst ve svém svazku uloženém v ABS. Estébákům ho prozradil právě Jakub Košík. Byl to prý Martin Schneider. Ze svazku se dovídáme: „Syn hlasatele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa prohlašoval ve vinárně U tří zlatých lvů, že byl dva roky vězněn za politické přesvědčení a práci svého otce. V průběhu diskuse se pokusil zcela otevřeně, za asistence dalšího hosta vinárny, napadnout nožem Otu Klempíře. Úmysl použít nože nedokončil pro značnou opilost a odpor Klempíře.“

Proč ke konfliktu došlo? A měl s ním Jakub Košík skutečně něco společného? To se ze svazků StB nedozvíme.

Od jara 1985 si estébáci všímali, že Klempířova aktivita klesá. V létě si poznamenali, že trpí depresemi, že má výčitky svědomí, obavy z vyzrazení: „Nejraději by se přestal s orgány MV stýkat,“ píše se ve svazku StB.

To řekl Oto Klempíř v rozhovoru pro Reflex.cz v roce 2019, během nějž poprvé veřejně přiznal svou spolupráci s StB. Vysvětloval v něm, že se cítil být v permanentním tlaku. „Tenkrát mi z toho pomohla – nebudu ji jmenovat – jedna kamarádka. Byla stejně stará jako já. Byla dcerou vysokého stranického vládního funkcionáře. Začali jsme spolu chodit… Přišel jsem za těmi soudruhy a říkám – hoši, já končím. Fakt jsem si zahrál s ohněm. Obrátil jsem to do protigardu, řekl jsem, že si budu stěžovat u ní i u něj. Oni sklapli a byl konec,“ řekl Oto Klempíř Reflexu. Vztah s touto dívkou ho prý zachránil.

StB popsala situaci méně romanticky: „Nezájem o jakoukoliv formu spolupráce odůvodňuje tajný spolupracovník ‚Olda‘ rozvíjejícím se vztahem mezi ním a Ivanou Skálovou. (…) Několikrát vyjádřil obavy z dekonspirace ze strany příbuzných Skálové, kteří jsou až na výjimky zaměstnáni jako političtí pracovníci,“ čteme ve svazku StB.

Gymnazistku Ivanu Skálovou, která ho podle jeho slov zachránila, Oto Klempíř také udal. Když hlásil StB, že Jakub Košík opětovně organizuje marihuanový víkend, uvedl, že se odehrál na chatě Ivany Skálové v obci Skalka. Později hlásil, že před Štědrým dnem bude ve Skalce další marihuanový večírek, kam je pozván. A když si StB začala k výslechu zvát dívky, které se mejdanu na chatě ve Skalce zúčastnily, Klempíř ji informoval: „Dle názoru pramene je Ivana Skálová velice vystrašena, neboť by jí rodiče zatrhli chatu a neměla by takovou volnost. Rovněž se bojí trestního postihu za kouření marihuany.“

Paměť národa zjistila, že Ivana Skálová byla vnučkou tehdejšího předsedy české vlády a místopředsedy federální vlády Josefa Korčáka. Chata ve Skalce, kde se konaly Klempířem udávané marihuanové mejdany, patřila právě jemu.

Reportéři ČT nalezli jednu ze spolužaček Ivany Skálové z gymnázia v Michli Lucii Špeldovou, která na chatu také jezdila. Kvůli udání Oto Klempíře ji na začátku roku 1985 estébáci vyslýchali.

To dnes říká o inkriminované události Lucie Špeldová. „Dali jsme si nějaký alkohol. Vím, že tam byly i nějaké drogy. Někdo si je dal, ale já jsem si je nikdy nedávala,“ vypráví Špeldová a dodává, že předvolání k výslechu vyděsilo víc matku než ji: „Byly jsme takové děti. Ani jsem se tenkrát moc nebála. Nevěděla jsem, co to obnáší.“

Doteď měla za to, že za udáním stál přímo soudruh a místopředseda vlády Korčák: „Myslela jsem si, že se rozčílil, protože jsme tam po sobě nechali binec,“ říká Lucie Špeldová. To, že mejdan udal současný ministr kultury Klempíř, ji překvapuje: „Nechápu, proč to udělal… Ale je mi to vlastně jedno. Je to jeho problém. Mě se to v životě nijak nedotklo.“

Ukončení spolupráce v září 1985 předcházel dopis Oto Klempíře: „Trpím silnými stresy a depresemi z toho, že bych se měl stýkat s lidmi, kteří jsou mnohdy mými dobrými známými za účelem jejich pozdější aktivizace u vašich složek,“ doslovně citujeme z dopisu. Text pokračuje: „V současné době se nacházím ve stavu hluboké krize, a nejsem proto schopen styku s vašimi důstojníky, byť i v té nejmírnější formě.“

Estébáci usoudili, že bude výhodnější Klempířovi vyhovět. Do dokumentů si zapsali vysvětlení, že vzhledem k jeho psychickému stavu roste nebezpečí, že spolupráci vyzradí před svojí dívkou, ošetřujícím lékařem a v zájmovém prostředí.

Paměť národa Oto Klempíře několikrát oslovila s prosbou o rozhovor. Na zaslané SMS reagoval pouze jednou a velmi stručně:

Moderátoři Michal Jagelka a Aleš Cibulka se při nedávném setkání s ministrem Oto Klempířem ptali také na udání Martina Semráda. Chtěli vědět, jestli ho napadlo, že by ho teď kontaktoval, že by se mu omluvil. „Pan ministr řekl, že k tomu nemá žádný důvod, že vůbec neví, kdo to je, že toho člověka nezná,“ popsali novinářům po schůzce. „A když jsme se ho ptali, jestli v klidu spí, když tomuhle člověku změnil život, řekl velmi odhodlaně, že je mu to úplně jedno, že se ho to vlastně netýká.“

22. 1. 2026 – Dobrý den, jsem Hana Čápová a pracuji pro Paměť národa (Post Bellum). Ráda bych se Vás zeptala na několik věcí, které se týkají Vaší spolupráce s StB. 1. Mluvila jsem s Martinem Semrádem, kterého kvůli Vašemu udání (že dodává marihuanu Jakubu Košíkovi) vyhodili z pedagogické fakulty. Omluvíte se mu? 2. Jakuba Košíka jste udal hned několikrát, například kvůli „marihuanovým večírkům“. Jak Vám bylo, když jste udával kamaráda? 3. O Vaší přítelkyni Ivaně Skálové jste StB řekl, že se zmíněné večírky konají u ní na chatě a bojí se výslechu. Proč jste to říkal? 4. Udal jste také Petra Formana, který si od Vás nechal přeložit dopisy od přítelkyně z Holandska – že chce emigrovat. Proč? Ráda se s Vámi nad těmito otázkami sejdu osobně. Nebo si můžeme povídat alespoň po telefonu? S pozdravem Hana Čápová

25. 1. 2026 – Chtěl bych být perfektní, ale nejsem. A tak to i berte.

25.1.2026 – Dobré ráno, děkuji moc za odpověď. Ale prosím – nechcete si o těch konkrétních věcech z 80. let povídat trochu víc? Ideálně v našem studiu? Nebo alespoň po telefonu třeba teď? HČ

10. 2. 2026 – Hezký den – znovu zkouším – ráda bych natočila Váš příběh pro Paměť národa. Nechcete se sejít v našem studiu? A pak mám ještě jeden dotaz – když jste udával StB víkendy na chatě ve Skalce, věděl jste, že chata je předsedy vlády Josefa Korčáka?