Wojaczek končí jako kurátor, učitelem však zůstává i přes nová svědectví o skandálech

Ještě začátkem prvního červnového týdne se k výstavě Křehká rovnováha umělkyně Ivety Šafránkové daly dohledat veřejné informace spojené s Galerií Sýpka ve Valašském Meziříčí. Vernisáž byla avizována na 10. června, výstava měla trvat do 23. srpna a jako její kurátorka byla uvedena Hana Vorlová. Během středy 3. 6. ale detaily výstavy z webu galerií zmizely a odkaz začal vracet chybovou stránku 404.

Záznam přitom zůstával dohledatelný přes Google i v městském kalendáři AkceVM, kde je uvedena stejná vernisáž, místo konání i jméno kurátorky. Na Facebooku se následně objevila informace, že výstava byla zrušena. Příčina? Údajně „osobní důvody“.

Dle informací, které jsme zjistili, však výstavu zrušila samotná umělkyně v návaznosti na naše zjištění týkající se vlivného valašského kurátora, pedagoga a umělce Leszka Wojaczka. Ten dosud působil v roli hlavního kurátora městských galerií ve Valašském Meziříčí, zastával také pozici uměleckého ředitele festivalu Světlo Valmez.

Šafránková, která v současné době působí na sklářské škole, o níž jsme psali, dle našich zjištění odmítla s Wojaczkem spolupracovat a na vlastní žádost tak už téměř nachystanou výstavu zrušila. „Zveřejněná svědectví jsou natolik závažná, že pokračování v realizaci výstavy pro mě není přijatelné,“ uvedla umělkyně pro Page Not Found.

Náš článek z 2. června 2026 popisuje, že se Wojaczek v minulosti podle řady výpovědí dopouštěl vysoce nevhodného chování ve vztahu ke studujícím – údajně s nimi pravidelně konzumoval tvrdý i měkký alkohol, navazoval vztahy s nezletilými studentkami a jedné z nich podával drogy. Dvě ženy, které u něj v ateliéru na sklářské škole studovaly, také popsaly sexuální násilí, kterého se měl pedagog dle jejich slov dopustit na uměleckém výjezdu. Ze získaných informací vyplynulo, že část vlivných osobností ve městě Wojaczkovo chování přehlížela.

Kontaktovali jsme Kulturní zařízení Valašské Meziříčí, pod které městské galerie spadají. Mluvčí Ondřej Smolka nejdřív odpověděl, že zrušená výstava se v Kulturním zařízení diskutuje a potvrdil informace o tom, co za rozhodnutím Šafránkové stojí.

„S ohledem na aktuálně probíhající situaci a v rámci zachování provozu zainteresovaných galerií se ředitel Roman Štěrba a Leszek Wojaczek po vzájemné dohodě rozhodli ukončit dosavadní spolupráci. A to jak v rámci projektů Kulturního zařízení města Valašského Meziříčí, Galerie Kaple, Sýpky, Půdy a dalších souvisejících aktivit, například projektu Světlo Valmez. K dnešnímu dni byl zároveň ukončen pracovněprávní vztah, který byl mezi stranami sjednán,“ napsal mluvčí Smolka krátce po našem telefonátu.

Vydání našeho textu způsobilo v prostředí umělecko-kulturních a pedagogických kruhů Valašského Meziříčí značný rozruch. Rušení výstav může mít dopad i na samotný provoz galerií. Kulturní zařízení redakci potvrdilo, že „část finančních prostředků je vázána na dodržení a realizaci výstavního plánu“.

Organizace podle svého vyjádření dosud neřešila žádné podněty ani stížnosti na Wojaczka týkající se jednání popsaného v našem předchozím článku. Ředitel Kulturního zařízení Roman Štěrba posledně označoval námi popsaná svědectví za „drby“. Wojaczkova manželka, místostarostka a radní pro kulturu Yvona Wojaczková (ANO) náš materiál označila za „lživý a tendenční“. „Tento text, který se skládá ze zjevných nepravd, polopravd, zavádějících a zkreslujících informací má jediný cíl, a to zničit náš rodinný i pracovní život. To rozhodně nehodláme dopustit a budeme se bránit právní cestou,“ uvedla Wojaczková.

Redakce Page Not Found mezitím mluvila s dalším umělcem, který měl v Galerii Kaple vystavovat. Je jím Pavol Truben, slovenský vizuální a konceptuální umělec. On i jeho kurátorka Lucia Gavulová potvrdili, že námi zveřejněná svědectví považují za vážná, a že si spolupráci s Leszkem Wojaczkem neumí představit.

Po zveřejnění textu se naší redakci ozvaly další ženy, které u Wojaczka studovaly v době jeho působení na sklářské škole. Karolína popisuje tehdejší atmosféru v ateliéru jako manipulativní. „Leszek si vybíral holky, kterým pak nadržoval a ty, které nebyly vyvolené, byly z jeho strany pořád napadané, že nestojí za nic.“ Podle této dnes již dospělé ženy se v důsledku učitelova chování začali studenti v ateliéru nesnášet mezi sebou a soupeřili o pedagogovu pozornost. Ze strany Wojaczka také často padaly sexistické narážky.

Její slova doplňuje bývalá spolužačka Denisa. „Wojaczek působil dojmem, že se kolem něj točí svět a šéfuje celé škole. Vytvářel nátlak a manipuloval lidmi. Kdo chce školu projít, musí být s ním na stejné vlně a uctívat ho. Alkohol propagoval veřejně již od prvního ročníku. Taktéž zjišťoval detaily o sexualitě a sexuální aktivitě studentek, vyjadřoval se extrémně vulgárně a veřejně zesměšňoval všechny, kteří nebyli povolní ke stejnému chování,“ řekla naší redakci. Dodala, že nezletilým studentům a studentkám ukládal Wojaczek za úkol kreslit své vlastní akty před zrcadlem, aby je pak ukazovali v ateliéru.

Bývalí studující, se kterými jsme mluvili, popisují, že při hodinách aktů stál většinou modelem někdo z nich. „Dělo se tak od druháku, tedy od věku šestnácti let. Argumentem bývalo, že modelka nepřišla nebo zkrátka není, a tak musí zaskočit někdo ze třídy. Leszek u toho byl vždy přítomen,“ popisuje jeden bývalý student. Jeho slova potvrzuje i studentka z jiné generace, která u Wojaczka studovala. „Někdy jsme mohli mít kalhotky, ale to bylo terčem posměchu z jeho strany, že jsme srabi,“ říká. Její slova potvrzuje i další studentka, která u Wojaczka studovala s tím, že pedagog je svlečené viděl mnohokrát, někdy ve spodním prádle, jindy bez.

Tato praxe není na středních uměleckých školách obvyklá. „Nikdy jsem nic takového ve škole neviděl. V normální praxi je nepředstavitelné, aby nezletilá žákyně stála při výuce figurální kresby nahým modelem svým spolužákům. Model je vždy externí dospělá osoba na dohodu. Pokud se model nesežene, kreslí se podle sádrových modelů, případně podle oblečeného spolužáka,“ uvedl zdroj obeznámený s prostředím, kde Leszek Wojaczek působil.

Bývalá studentka Patricie si dobře vzpomíná na nezřízenou konzumaci alkoholu pod dohledem Wojaczka. „Někteří učitelé třeba zašli na jedno pivo a pak klidně odešli, to Leszek ne. On objednával – především ženám – tvrdý alkohol a opíjel je,“ vzpomíná. Sama se tak dle svých slov dostala do nepříjemné situace, když ji měl opilou přinutit pedagog tančit na stole. „Seděl tam se svými kamarády, všem jim bylo kolem čtyřicítky, nutil mě tancovat a u toho mě osahával,“ vypráví Patricie.

„Roztahoval mi nohy, nevhodně se mě dotýkal a měl u toho vulgární poznámky,“ vzpomíná žena, V té době jí bylo šestnáct let a z ponižující situace ji odvedla až starší spolužačka, která vše zaregistrovala. „Já jsem tehdy věděla, že to, co se děje, není v pořádku. Ale styděla jsem a nevěděla jsem v tak nízkém věku, jak vše pojmenovat,“ vysvětluje. „K incidentu na stole došlo krátce předtím, než Wojaczka vyhodili,“ dodává.

Všechny ženy se pak nezávisle na sobě shodují, že navazování milostných a intimních vztahů s nezletilými studentkami bylo v prostředí školy veřejným tajemstvím a minimálně mezi studujícími a částí pedagogů se o nich vědělo.

Podařilo se nám kontaktovat také druhou ženu, Lucii, se kterou měl Wojaczek navázat dlouhodobější vztah. „Dnes je mi téměř čtyřicet a až s odstupem chápu, že vztah, který jsem s Leszkem měla od osmnácti do dvaceti, nebyl zdravým vztahem dvou dospělých lidí. Byl postavený na jeho pozici i vlivu a mé zranitelnosti,“ popisuje bývalá studentka své dospívání z dnešní perspektivy.

Tehdy ale podle svých slov situaci vnímala jinak. „Moje osmnáctileté zmanipulované já by na ten vztah tehdy nejspíš bylo pyšné. Cítila jsem se jako vyvolená,“ přiznává Lucie. Wojaczkův ateliér měl podle ní na škole výjimečné postavení. „Byl brán jako to nejlepší, patřit do něj bylo znakem určitého statusu.“

Právě tato pozice podle ní vytvářela prostředí, ve kterém se na ni Wojaczek postupně víc a víc zaměřil. „Už od začátku jsem cítila, že si mě všímá víc než ostatních. Komentáře, vtipy, narážky, flirtování,“ tvrdí Lucie. K prvnímu pohlavnímu styku podle ní došlo na zahraničním plenéru koncem druhého ročníku. „Bylo mi čerstvých osmnáct. Když jsem mu řekla, že jsem nezkušená, vypadalo to, jako by ho to vzrušovalo.“ Žena dodává, že svému pedagogovi nedokázala v té době říct ne. „Bála jsem se, že se tím shodím,“ přiznává. Posléze se jejich vztah rozvinul do podoby, kterou Lucie označuje jako běžné „chození“.

„Až zpětně si uvědomuji, že oni o našem vztahu skoro celou dobu věděli. Troufnu si říct, že náš vztah byl veřejným tajemstvím. Nevím, proč škola nezasáhla, jestli jim chyběly důkazy, měli strach z konfrontace, nebo to brali jako normální věc. Mně osobně se nikdy nikdo na nic nezeptal,“ říká. V období mezi osmnácti až dvaceti lety trávila se svým pedagogem hromadu času: scházeli se v ateliéru, ve škole, na výletech, později i v jejím bytě.

S odstupem popisuje vztah jako majetnický a kontrolující. „Nikdy jsem se necítila svobodně. Nechtěl, abych se stýkala se svými vrstevníky, hlavně s kluky. Když se dozvěděl, že jsem někde o víkendu byla, přišly výčitky a výhrůžky. Přitom on každý den večeřel doma s rodinou.“

V paměti Lucii zůstaly i konkrétní situace ponižování a obracení viny proti ní. „Několikrát měl narážky na moje tělo, jestli jsem přibrala pár kilo. Později jsem výrazně zhubla, protože jsem skoro nejedla, a on byl nadšený a blahopřál mi,“ popisuje. Říká také, že když se vůči ní jiný učitel dopustil sexistických narážek, Wojaczek připsal vinu jí. „Řekl mi, že je to moje chyba, protože jsem měla velký výstřih.“

Vztah podle svých slov ukončila po dvou letech, po odchodu na vysokou školu a změně prostředí. „Potřebovala jsem se posunout a změnit sociální okruh. Leszek se potom pokoušel navázat kontakt, ale já jsem nechtěla.“

Nejsilněji dnes vnímá roli okolí. „Nejhorší bylo tiché schválení stejně postavených dospělých osob, jako byl on,“ uvedla.

Lucie také redakci potvrdila vysokou míru konzumace alkoholu v jeho ateliéru. „Všechny plenéry, výlety a odpolední sezení po škole v hospodách byly provázené alkoholem. Byl to jeho způsob, jak s námi navázat kontakt, a protože jsme byli chudí studenti, mnohokrát kupoval a platil právě on,“ vysvětluje. „Chtěl, aby ho studenti a hlavně studentky viděli jako boha nebo guru, slepě mu věřili a viseli mu na každém slovu.“

Redakce se obrátila na současné vedení sklářské školy s dotazem, jak se staví ke zveřejněným informacím. Její současný ředitel Jiří Pivovarčík odpověděl: „Zmiňovanému pedagogovi byl pracovní poměr ukončen v roce 2013 a od té doby na naší škole nepůsobí. Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská ve Valašském Meziříčí je dnes prestižní a celorepublikově respektovanou vzdělávací institucí s nadstandardní vybaveností, která mladým lidem poskytuje kvalitní vzdělávání v inspirativním, svobodném a především bezpečném prostředí.“

Jak jsme uvedli již v prvním textu, navzdory excesům zůstala Wojaczkovi pozice na Základní umělecké škole Alfréda Radoka, kde svého času jako ředitelka působila jeho manželka Yvona. V reakci na text se nám ozvala žena, která na této škole studovala, ohledně negativní zkušenosti s Wojaczkem. Nepřála si však být v našem textu citována. Její email naznačuje, že problémy s vlivným valašským pedagogem jeho odchodem ze sklářské školy neskončily.

Škola doposud na naše dotazy nereagovala, pouze jednou jsme se telefonicky spojili s Martou Vavříkovou, která je po odchodu Wojaczkové do politiky pověřena dočasným vedením školy. V telefonu krátce uvedla, že informace o chování jejího podřízeného jsou pouze pomluvy. Rozhodli jsme se školu znovu oslovit s dotazem, zda se po námi zveřejněných informacích chystá směrem k Wojaczkovi vyvodit nějaké závěry a zda je pedagog stále jejich zaměstnancem.

Základní umělecká škola uvedla, že zveřejněné informace považuje za velmi závažné a zabývá se jimi „s maximální odpovědností“. Vedení nyní uvedená tvrzení údajně prověřuje, zároveň probíhá „reorganizace aktivit“ a škola konzultuje další postup se zřizovatelem. Redakce se ptala také na dřívější informaci o stížnosti jednoho z rodičů. Škola uvedla, že ji prověřila, obsah se ale podle ní nepotvrdil.

„Dotčený zaměstnanec je i nadále v pracovněprávním vztahu se školou,“ reagovala Vavříková na naše přímé dotazy. „V rámci jeho působení v naší škole nebylo zaznamenáno, nahlášeno ani prokázáno žádné vámi zmiňované jednání, které by představovalo překročení profesních či etických hranic. Neevidujeme v této souvislosti žádné podněty či stížnosti,“ dodala s tím, že škola podle ní může vycházet pouze z konkrétních skutečností, které se vztahují k výkonu práce zaměstnance v jejím prostředí.

Redakce však získala od jednoho z rodičů studujících dětí vyjádření, které škola rozeslala v souvislosti s informacemi, které jsme zveřejnili. „Považujeme proto za důležité s vámi sdílet ověřené informace a náš postoj,“ říká směrem k rodičům dětí vedení školy v dopise.

Rodiče v e-mailu ujišťuje, že „v současnosti není v naší základní umělecké škole zjištěno žádné jeho jednání, které by bylo v rozporu s profesními či etickými standardy“. Zároveň uvádí, že neeviduje žádné stížnosti ani podněty ze strany dětí nebo rodičů týkající se toho, co se objevilo v médiích.

Podle školy pedagog splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon své činnosti, včetně doložení bezúhonnosti. Ve vyjádření také stojí, že „podle dostupných informací proti němu není vedeno žádné trestní řízení“.

Škola rodičům napsala, že bezpečné, podnětné a důvěryhodné prostředí považuje za zásadní „nejen pro vzdělávání, ale i pro celkový rozvoj dětí, jejich vztah k umění a radost z tvorby“. Jakékoli náznaky nevhodného chování by podle svých slov bezodkladně a důsledně řešila.

„V tuto chvíli však nemáme k dispozici žádné konkrétní ani ověřené skutečnosti, které by odůvodňovaly přijetí opatření vůči tomuto pedagogovi,“ uvádí škola ve vyjádření.

Současně připouští, že rodiče mohou situaci vnímat různě. Těm, kteří by se v ní necítili komfortně, nabízí individuální konzultaci a případně také možnost, aby jejich dítě navštěvovalo výuku u jiného pedagoga. „V tuto chvíli vycházíme jako škola z ověřených informací a z právního rámce, který jsme povinni jako zaměstnavatel dodržovat,“ stojí v dopise rodičům.

Zřizovatelem školy je Zlínský kraj, kde má školství na starosti další politička z hnutí ANO, Jindra Mikuláštíková. Zeptali jsme se jí, zda kraj ví o svědectvích týkajících se chování Leszka Wojaczka vůči bývalým studentkám a zda kvůli nim zahájil vlastní prověřování. Zajímalo nás také, jestli se kraj obrátí na vedení školy, zda se bude zabývat předchozími stížnostmi a jaká opatření chystá k ochraně současných studujících.

„Zlínský kraj bere zveřejněná tvrzení velmi vážně. Jsme v kontaktu s vedením ZUŠ Alfréda Radoka a vyžádali jsme si informace k celé věci,“ tlumočila stanovisko radní Mikuláštíkové tisková mluvčí Zlínského kraje Soňa Ličková. Kraj podle ní respektuje, že posouzení případné trestněprávní odpovědnosti náleží orgánům činným v trestním řízení, nikoli zřizovateli. „Pokud budou zveřejněná tvrzení prokázána, budeme na situaci v rámci našich kompetencí okamžitě reagovat,“ doplnila.

Na dotaz týkající se možných osobních či politických vazeb mezi aktéry případu mluvčí Ličková odpověděla: „V této věci nemají osobní ani politické vazby žádnou roli. Platí princip rovného přístupu a odpovědnosti bez ohledu na stranickou příslušnost. Pana Wojaczka osobně neznám, paní Wojaczkovou znám pouze z pracovního prostředí. Případné prověřování navíc nenáleží kraji, ale příslušným orgánům, které postupují nezávisle.“

Redakce také po zveřejnění textu znovu kontaktovala starostu Valašského Meziříčí Roberta Stržínka (ANO). Podle námi získaných informací patří k důvodům, proč se skandály kolem Wojaczka dosud neřešily, i politické působení jeho ženy. Stržínek na dotazy týkající se jeho místostarostky nereagoval, nicméně na webu města Valašské Meziříčí se objevilo oficiální stanovisko vedení města.

„V souvislosti s tím rada města uvádí, že pracovní smlouvy Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí jsou plně v kompetenci jeho ředitele. Ten již přijal nezbytná opatření, aby nedošlo k narušení provozu a dobrého jména této městské kulturní organizace, a dohodl se s panem Wojaczkem na ukončení pracovněprávního vztahu. Zároveň je třeba uvést, že Rada města v tuto chvíli disponuje pouze neoficiálními informacemi z médií, na jejichž základě nehodlá jakkoli spekulovat, předjímat nebo vynášet předčasné soudy. V právním státě je jedinou správnou cestou nechat celou záležitost řádně prošetřit orgány činnými v trestním řízení,“ uvedli kolegové Yvony Wojaczkové.

Prostor pro vyjádření jsme poskytli i Leszku Wojaczkovi a jeho manželce. Pedagog na náš e-mail odpověděl: „Dobrý den, vzhledem k tomu, že se soustředíme na právní řešení celé situace, vyvolané publikováním zkreslených a nepravdivých informací, nebudu se k dané záležitosti více vyjadřovat.“

Jména bývalých studentek byla v zájmu ochrany jejich bezpečí změněna. Redakce zná identitu všech zdrojů.