Tři panáky na kuráž. Co se stane, když do postele přizveme alkohol?

Sexuální život Aleny, nyní šestadvacetileté novinářky, byl s alkoholem propojený od samého počátku. Pít začínala kolem šestnácti, kdy bylo poznáváních nových lidí od alkoholu prakticky neoddělitelné – jedno bez druhého neexistovalo. Zpočátku na tom nevnímala nic problematického. Pivo nebo víno jí pomáhalo uvolnit se a díky tomu si nové intimní zkušenosti více užívala.

Zlom přišel v sedmnácti na maturitním plese. Od začátku večera bylo všechno špatně: „Kluk, do kterého jsem byla zamilovaná, mě ignoroval. Místo toho mě začal nabalovat táta spolužáka, což mě ještě víc urazilo. Říkal mi, že je kamioňák a vezme mě někam náklaďákem,“ nevěřícně kroutí hlavou, zatímco sedíme v kavárně na Novém Městě. Došla proto k závěru, který v sedmnácti bývá logickou odpovědí na mnoho otázek: „Rozhodla jsem se, že se opiju.“ Trpěla ale poruchou příjmu potravy a celý den nejedla – alkohol tak začal působit rychle, neúprosně.

Na plese se objevil florbalista, kterého Alena znala od vidění. Začali se líbat. Když navrhl, jestli by nešli k němu domů, odmítla. Souhlasila ale, že si mohou „jít někam v klidu popovídat“. Alena měla tehdy, jak říká, „hodně romantické představy o lásce“ a vůbec ji nenapadlo, že by se s takovou nabídkou mohlo pojit riziko. „Když jsme došli k zadnímu východu, rozhlédl se, vzal mě za ruku a zatáhl na záchody.“

Zamkl se s ní v kabince a donutil ji k orálnímu sexu. „Tady to začíná být složitý. Netlačil na mě fyzicky. Ale cítila jsem obrovský sociální tlak. Byl to populární kluk. Měla jsem strach, že budu trapná, když ho odmítnu.“ Dodnes si není jistá, jak jasně říkala ne. „Ale konsensuální to nebylo. Byla jsem strašně opilá a vůbec mi nedocházelo, co se v tu chvíli děje,“ vzpomíná. Když bylo hotovo, každý se rozešel svým směrem.

Tím to ale neskončilo.

„Začal se tím chlubit a o mně se začalo mluvit jako o kurvě.“ Chodil do kavárny, kde pracovala, a posmíval se jí. Teprve tehdy jí začalo docházet, že co se stalo, nebylo v pořádku. O dva roky později, na přednášce organizace Konsent, si poprvé připustila, že zkušenost může chápat jako znásilnění.

Kromě studu a bolesti si odnesla ještě něco: úplnou ztrátu důvěry v muže. „Bála jsem se, že pod nátlakem nebudu umět říct ne. Očekávala jsem, že to pokaždé dopadne stejně.“ Strach ji nepouštěl ani po letech. I když se Aleně někdo líbil a připadal jí safe, obavy se vracely – a „tři panáky na kuráž“ se nabízely jako řešení. „Znamenalo to, že jsem se si s klukama neuměla začít, dokud jsem nebyla úplně opilá. A je to něco, co řeším doteď.“ Dnes si proto pečlivě vybírá. „Mám seznam red flags. Hodně sleduju třeba to, jestli respektují ‚ne‘ i v jiných situacích.“ S takovými lidmi se pak dokáže uvolnit snáz.

Strach z nátlaku ale postupně vystřídaly jiné obavy: z odmítnutí, ze vzhledu… Když má spát s někým novým, je alkohol – nebo tráva – i dnes téměř nutnou podmínkou. U počátečního seznámení je třeba rozvolnit atmosféru, dodat si sebevědomí, uklidnit nervy, ztišit obavy a nejistoty. Během sexu chce zahodit kontrolu, uvolnit tělo i mysl, méně se hlídat. „Sex pak víc prociťuju, protože je mi prostě líp. S alkoholem se tolik nesoustředím na to, co se mi děje v hlavě. Člověk míň přemýšlí o tom, jak vypadá, jak na druhého působí,“ vysvětluje.

Alena podobné uvolnění očekává i od druhé strany. „Chci, aby byl trochu opilý i můj protějšek. Víc se pak matchneme v energii.“ Teď třeba randí s osobou, která abstinuje – a rozvíjet konverzaci je výrazně těžší: „Sedíme vedle sebe, usmíváme se a ani jeden z nás moc neví, co říct.“

Podobný příběh o koktejlu „sex a alkohol“ zaznívá téměř unisono od všech lidí, kteří se mi svěřili. Leitmotiv je pokaždé stejný: oslabené vnímání vlastních i cizích hranic, na jedné straně uvolnění, na druhé riskování, lítost či výčitky svědomí. Alkohol se stává prostředkem k utišení všeho, co moc křičí – za cenu, že se nakonec přestaneme slyšet úplně. Jak alkohol ovlivňuje naši schopnost skutečně prožívat jeden druhého? A co ztrácíme, když chlast přizveme do postele?

Alena se současným řádem věcí spokojená není. „Nechci to tak mít. Nemyslím si, že je to správně,“ říká. Alkohol jí sice pomáhá se uvolnit, ale zároveň podle ní narušuje upřímnost vztahu. „Měla bych být schopná seznámit se a mít sex i střízlivá.“

Podobný vzorec vidí i ve svém okolí. „Kamarádka přestala pít a stěžuje si, že se nemá jak seznámit. Sama to vidím, jsem aktivní na Bumblu nebo Tinderu a pozvání vypadá vždy stejně. Pivo nebo víno. Alkohol hraje v randění velkou roli. Pokud nechceš jít na procházku – nebo sportovat, což nechci – jdeš do hospody.“

S tím souhlasí psycholožka a výzkumná pracovnice Leona Šímová, která působí v Národním ústavu duševního zdraví. Podle ní je alkohol pro mnoho lidí běžnou součástí seznamování i partnerské intimity. „Výzkumy dlouhodobě ukazují, že alkohol je jednou z nejčastějších psychoaktivních látek spojených se sexuálním chováním,“ říká. Výzkumy z Evropy i USA podle jejích slov potvrzují, že významná část lidí mívá pod vlivem alkoholu první sexuální zkušenosti i náhodný sex.

„I když nutno říct, že v posledních letech – zejména u Gen Z – zaznamenáváme klesající trend v užívání alkoholu,“ doplňuje. Mezi dětmi a dospívajícími skutečně dochází od roku 2010 k významnému poklesu, byť v evropském kontextu zůstává u dospívajících míra pití vysoká a výsledky Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách z roku 2024 naznačují nárůst výskytu rizikových forem konzumace mezi dospívajícími.

Jak vysvětluje Šímová, pro mnoho lidí je těžké žít intimitu za střízliva – střízlivost znamená „být skutečně přítomný se všemi svými pocity a nejistotami“. Pro některé lidi může být těžké přijímat své tělo nebo sexualitu. Obávají se hodnocení, autenticity.

„Pro někoho jde třeba o strach z blízkosti s druhým člověkem. Někdy máme také intimitu spojenou s výkonem, ne s prožitkem, a alkoholem se toho tlaku snažíme zbavit,“ popisuje. Setkává se i s tématem neschopnosti se uvolnit: „Rádi máme svůj život pod kontrolou a těžko se dostáváme do stavu, kdy nemusíme nic řešit. A protože náš nervový systém i intimita pocit uvolnění potřebuje, saháme po alkoholu, který nám k tomu pomůže.“

Alkohol v mozku totiž jaksi napodobuje „uvolnění“, a to různými mechanismy. Zaprvé skrze tlumení činnosti prefrontálního kortexu, vlivem čehož se méně kontrolujeme a klesají obavy z hodnocení. Zadruhé skrze snížení aktivity amygdaly, čímž mizí sociální úzkost a pocit ohrožení. Zatřetí prostřednictvím stimulace dopaminu, který navozuje pocit potěšení, pohody, zvýšené pohody a zkreslení reality – a pak „se něco může zdát mnohem lepší, než reálně je“.

„To všechno dohromady dává pocit ‚uvolnění i otupění‘, odvahy, snížení studu a sebekontroly. Lidé popisují, že jejich ‚vnitřní kritik‘ jako kdyby zmizel,“ říká psycholožka.

Tento balíček se podle ní může zdát jako ideální setting pro intimitu, ale je důležité si přiznat, že je to spíše iluze. „Jde o snížené vnímání napětí a potlačení signálů těla i emocí. Jakýsi útěk od reality, který intimitě dlouhodobě neprospívá. To, co lidé popisují jako lepší sex, je často spíš méně uvědomovaný sex.“

Podle Michala Miovského, klinického psychologa a přednosty Kliniky adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, je jedna věc seznámení, začátky vztahu nebo zvláštní příležitost. Skutečný problém podle něj nastává, pokud se z toho stane zvyk nebo nutnost. „Pokud sex nefunguje bez alkoholu, jedná se o velký problém – znamená to, že daný člověk není schopen mít normální a zdravý sex,“ dodává.

Kavárna v pražském centru, vedle mě sedmadvacetiletý novinář Filip. Hlavu si podpírá rukou; paží jako by bránil tomu, aby jeho hlas doplul k vedlejšímu stolu. „Než jsem úplně přestal pít, všechny moje intimní vztahy vznikaly pod vlivem alkoholu,“ uvádí mě pološepotem do svého příběhu. „I když mi protějšek dával jasné signály, že se mu líbím, za střízliva jsem se k ničemu neodhodlal.“ Až do poslední chvíle měl pocit, že o něj druhá strana vlastně nestojí. Alkohol tomuto pocitu otupil hrany. „Přestaneš tolik vnímat sám sebe a spíš vstoupíš do situace, kterou považuješ za riskantní,“ říká.

Má několik nepříjemných vzpomínek. Jednou po rozchodu z vážného vztahu se vyspal se svou velmi dobrou kamarádkou. „Extrémně pod vlivem, vychlastali jsme toho hrozně moc. Za střízliva bych do toho nešel, nechtěl bych přátelství ohrozit. I ona toho pak litovala.“ Filip se do ní následně zamiloval, což už nikdy nevykomunikovali tak, jak by potřeboval.

Další se odehrála s jinou kamarádkou, která už dříve naznačovala zájem. Filip ho neopětoval a opakovaně říkal ne. „Jednou jsme se ale opili v baru a skončili u mě doma. Jak jsem byl opilý, řekl jsem si prostě ‚fuck it‘ a něco jsme spolu měli. Ráno jsem se extrémně styděl. Měl jsem pocit, že to nejsem já. Jako bych byl pod vlivem někdo úplně jiný.“ Za střízliva by podle něj vztah, který byl už tak křehký, nikdy neohrozil. „Takhle jsem ho definitivně zničil.“ Brzy poté spolu přestali mluvit.

Ptám se, jakého člověka z něj alkohol dělal. „Byl jsem přímočařejší, agresivnější, ale taky úzkostnější,“ odpovídá. „Mám sklony k výkyvům nálad a pod vlivem byly mnohem silnější.“ Ve vztazích mu alkohol na jednu stranu dodával odvahu a sebevědomí – na druhou ho zbavoval schopnosti přemýšlet o důsledcích.

Právě i takové situace ho nakonec přivedly k rozhodnutí přestat pít.

Až s odstupem si Filip začal uvědomovat, jak zásadně alkohol posouvá hranice konsentu. „Ten sex s mojí kamarádkou v úplné opilosti mě straší dodnes,“ říká. Dlouho toho litoval, protože to nechtěl on sám. „Ale vůbec mi nedocházelo, že to nemusela chtít ani ona.“ Dnes to vnímá jako situaci, kdy došlo k překročení hranic na obou stranách. „Je to strašně normalizované – dát si pivíčko, abychom zbořili ledy. Lidé si to asi neuvědomují, že je alkohol může vést k tomu, že udělají věci, kterých budou litovat.“ Odmlčí se a dodává: „Teď mi to přijde hrozně obvious. Ale tehdy mi to vůbec nedocházelo.“

Jak jeho intimní svět vypadá dnes, bez alkoholu? „Moc se to nezlepšilo. Stále neumím poznat, že se někomu líbím. Většinou musí iniciovat holka. A stejně se stydím.“ V jádru podle něj spočívá nízká sebehodnota. „Do posledního momentu si myslím, že nejsem hoden toho, abych s někým něco takto intimního sdílel.“ Ale dnes už si přeci jenom věří o něco víc. „Jsem schopen lépe flirtovat a postupovat v těch prvních fázích. Když se to má ale zlomit a má dojít ke kontaktu, nejsem toho schopen.“

Popisuje situaci, kdy s jednou ženou leželi v posteli a dívali se na seriál. Po čase se k němu otočila s otázkou: „Tak co, bude něco?“ Asi se líbali, ale Filip si pamatuje hlavně to, jak dlouho se jí bál dotknout. „Na začátku mi to není komfortní. Strašně overthinkuju – co cítí, jestli nepřekročím nějakou hranici.“ Ví, že to dokáže, zvlášť pod vlivem alkoholu. Postupně, pomalu obavy polevují. Jakmile získá jistotu, že ho druhá strana skutečně chce, dokáže se uvolnit. „Ale je to hrozně těžké.“

Přesto je rád, že nepije. „Myslím, že stejně jako jakákoliv jiná činnost je i sex lepší bez alkoholu. Pití otupuje, bez něj cítíš víc fyzicky i mentálně.“ Zároveň ale dodává, že jako člověk, který má sklony všechno analyzovat, je někdy až příliš ve svojí hlavě – a druhého pak naopak vnímá míň.

Jak ukazují výpovědi, alkohol není all fun and games. Podle Miovského se s ním v tomto kontextu pojí taková rizika, jako když ho někdo používá za jakýmkoliv jiným účelem: zdravotní, sociální, kriminální. „Alkohol je droga mající velmi silný kriminogenní potenciál a stojí za velikým množstvím násilných trestných činů,“ vysvětluje. Problém podle něj je i velká bagatelizace a překrucování tématu do vtipu. „Nejedna hospoda nejen v Praze má například v různých verzích vtip ‚již XX roků pomáháme škaredým lidem najít partnera‘,“ říká.

Kombinace sex plus alkohol s sebou nese i zvýšenou šanci nechráněného sexu, včetně rizika přenosu pohlavních nemocí. Způsobuje také sexuální dysfunkce. „Nejčastěji jsou to obtíže získat či udržet erekci, opožděná či chybějící ejakulace, snížené prožívání vzrušení a orgasmu, bolesti při styku a při dlouhodobém užívání alkoholu třeba i pokles libida,“ říká psycholožka Šímová.

Zásadní je také zhoršená kvalita komunikace a s tím související posun či překračování hranic. „Alkohol oslabuje sebereflexi a zhoršuje schopnost číst jemné signály. Lidé pak hůře rozlišují, co skutečně chtějí, snadněji souhlasí s něčím, co by možná jako střízliví odmítli, a samozřejmě také snadněji přehlížejí či nevnímají nesouhlas nebo váhavost protějšku,“ vysvětluje Šímová.

Alkohol tak může hrát roli i v sexualizovaném násilí. „Na straně pachatele může podporovat snížení zábran či dokonce fungovat jako výmluva nebo omluva. Na straně toho, na kom je sexualizované násilí pácháno, může vytvářet mlhu nejistoty, co se vlastně stalo, či také oslabit schopnost vlastní obrany před takovým chováním,“ dodává Šímová.

Tématu se dlouhodobě věnuje organizace Konsent. Sex pod vlivem podle její zakladatelky Johanny Nejedlové přímo souvisí s tím, zda může být souhlas udělen vědomě a dobrovolně. „Základní podmínkou souhlasu je, že všichni zúčastnění rozumějí tomu, s čím souhlasí, a mohou kdykoli své ano odvolat. To se při vysoké konzumaci alkoholu málokdy děje vědomě nebo bezpečně,“ popisuje.

V rámci vzdělávání proto mluví o tom, že čitelnost souhlasu se na obou stranách ztrácí s rostoucí intoxikací. „Není to moralizování nebo kažení zábavy, ale realistický pohled na to, co dělá sex bezpečným a respektujícím.“ Z toho důvodu i při školeních pro bary a kluby upozorňují personál, že pokud vidí snahu dál opíjet už zjevně opilou osobu, měli by zasáhnout a alkohol dále nenalévat. „I to je součást prevence sexuálního násilí,“ říká.

Ve workshopech a diskusích s mladými lidmi pak upozorňují na několik zásad. „Nejbezpečnější volba je počkat, pokud je někdo velmi opilý nebo pod vlivem jiných drog. Není to selhání, ale zodpovědné rozhodnutí, ukázání respektu,“ radí. Pokud už chceme mít sex opilí, dodává, je dobré souhlas aktivně ověřovat, doptávat se, zda se vše druhému nebo druhé líbí, zda můžeme pokračovat. „Hlídat si souhlas druhého není neomalené, ale sexy.“ Téma alkoholu se podle ní běžně ve školních lavicích probírá odděleně od vztahů a souhlasu, spíše z hlediska zdravotních rizik než v kontextu intimních situací. „Jsou ale školy, kde se sexuální výuka vyučuje komplexně a kvalitně. Svědčí o tom i zájem o naše programy a materiály.“

Téma ovšem dodnes oplývá řada mýtů. „Ještě stále se setkáváme s tím, že lidé předpokládají, že se žena opila, měla dobrovolně sex a když vystřízlivěla, označila to za znásilnění. I když nemůžeme vyloučit, že by se takové případy někdy staly, obvykle když oběti říkají, že zažily znásilnění, je to pravda. Je prokázáno, že znásilnění není nijak častěji falešně oznamováno než jiné trestné činy. Naopak velká část lidí, kteří znásilnění zažili, o tom nikdy nepromluví,“ upozorňuje. „A lidem, kteří se bojí, že je někdo falešně nařkne, můžeme říct jediné – nemějte sex s opilými ženami. Také je celkem běžné, že někdo používá alkohol jako prostředek, jak ženu dostat do postele. Ovšem opít někoho tak, aby nemohl říct ne, je znásilnění,“ zdůrazňuje.

Denisa (34) pracuje ve stavebnictví. Dlouhá léta pro ni bylo nepředstavitelné prožívat jakoukoli intimitu, natož sex, za střízliva. „Musela jsem se vždycky hodně opít, někdy až do stavu, kdy jsem zvracela nebo usínala,“ vzpomíná. I její první sexuální zkušenost proběhla v opilosti – a bez souhlasu. „Respektive s nesouhlasem, který nebyl respektovaný.“ Událost ji silně zasáhla. „Byla jsem strašně naštvaná: na sebe, na chlapy, na svět. Řešila jsem to dalším přepíjením a promiskuitou, za kterou byla zřejmě touha získat kontrolu zpět do svých rukou. Efekt to mělo hodně sebedestruktivní.“

Alkohol ale zůstal součástí intimity i nadále – jako pomoc, kterou nikdy skutečně nezpochybňovala. „Vlastně jsem neviděla jiné řešení. A možná jsem ho ani nehledala. Říkala jsem si: Vždyť všichni pijou, tak to asi bude v pořádku.“ Alkohol také začala používat jako „hloupou a chatrnou berličku“ pro povzbuzení vlastní sebehodnoty. „Nejen v sexu. V opilosti jsem si připadala atraktivní, odvážná, cool. Pochybnosti v hlavě tolik nejely, názor ostatních mi byl jedno.“

Ptám se, jaký měl alkohol vliv na hloubku intimity a kvalitu vztahů. „Pokud nějaký, tak jedině negativní,“ odpovídá. Náročná témata se podle ní dala otevřít pouze v opilosti – a tím se vztahy uzavíraly do kruhu. „Byly povrchní, nešly do hloubky. Navíc si lidé v opilosti spoustu věcí nepamatují.“ Alkohol tak pro ni zpětně představuje „naprosto nefunkční strategii zvládání“.

Nyní je to pět let, co kvůli partnerce, která se se závislostí léčila, abstinuje. „Prvního milování bez alkoholu jsem se hodně bála. Měla jsem strach, že neobstojím, že nebudu dost dobrá, že to bude propadák, že bude hodnocené moje tělo i já jako člověk, že se mi ten druhý vysměje v nejchoulostivější situaci, že se mu nebudu líbit,“ vysvětluje a s úlevou dodává: „Černé scénáře se nevyplnily.“

Mezi sexem s a sexem bez má „tak dost ostré srovnání“. „Nejen v intimitě, ale i v hloubce vztahů a rozhovorů. Dřív to bylo v alko mlze, nyní je vše průzračně čisté. Teď si teprve svítím na bubáky ve skříni, kteří předcházeli nedobrovolnému styku a následovali po něm. Snažím se vše pojmenovat a pochopit. A vůbec nemám vyhráno. I dnes je pro mě stále náročné mít sex, protože mé tělo reaguje stresově, obranně a přepíná do módu pozorovatele a hodnotitele – jen málokdy do módu čistě zúčastněného, bez hodnocení, tady a teď. Je to asi práce na delší dobu, jako celá lidská psychika.“

V čem je podle ní největší rozdíl mezi intimitou pod vlivem versus za střízliva? „Ačkoliv je to pro mě osobně někdy obtížné, jsem přesvědčená, že za střízliva a se správným člověkem, tedy bezpečným, může být sex vědomější, čistší, transformativnější, víc propojující. S alkoholem je to jen pokřivená iluze sebe sama, která se dočasně spojí s iluzí toho druhého, ale která ve výsledku spíš odděluje. Není to pravá intimita. Ve střízlivosti spatřuju pravdivost – a teprve skrze tu jsme schopni mít kvalitní vztahy. V opilosti hraje hlavní roli iluze. A to, co není pravdivé, není pevné, stabilní, kvalitní, trvalé,“ zakončuje.

Podobně mluví Šímová. Podle ní se skrze alkohol ochuzujeme o hlubší a vědomé prožívání sexuality se vším, co k ní v realitě patří – včetně našich vnitřních nejistot a zranitelnosti. „Ale také o autentické vzrušení a potěšení a opravdovou emoční blízkost s druhým člověkem.“ Nemusí přitom jít o absolutní zákaz alkoholu, ale o to, aby nebyl podmínkou intimity. „Zdravá intimita stojí na přítomnosti, souhlasu a schopnosti být sám sebou. To jde ve střízlivosti vždycky snáz.“

Pokud se u někoho po opileckém sexu objevují rozporuplné pocity, jedná se podle ní o signál k zamyšlení: Nepřekročila jsem své hranice? Bylo to sexuální chování v souladu s mými hodnotami? Dala jsem souhlas ke všemu, co se událo? „Určitě je fajn pátrat po tom, co mi rozporuplné pocity a výčitky vlastně říkají, co je podkladem,“ radí. Lidem, pro které je sex bez alkoholu náročný, by doporučila laskavý a zvídavý přístup: Takhle to teď mám, co mě k tomu vede? Mohu zkoumat, čeho se vlastně bojím, od čeho mi alkohol ulevuje? „Bývá fajn začít malými kroky, blízkost nemusí znamenat hned sex.“

A jak pracovat se studem, výrazným hráčem na poli sexuality? „Stud se zmenšuje sdílením a bezpečím, ne otupením a tvářením se, že neexistuje,“ doporučuje. „Pomáhá tyto pocity normalizovat a bavit se o nich nahlas, určitě také zpomalit a snížit tlak na výkon. Učit se vnímat tělo tak jak je, místo jeho hodnocení.“ V psychologii se používá termín expozice. „Tehdy se postupně vystavuji vlastním strachům a učím se ten nekomfort snášet. Postupem času je to pro mě snadnější a už nepotřebuju ‚pomocníky‘ typu alkohol. Významným přínosem může být i individuální nebo párová terapie, kde se můžeme hlouběji zamýšlet nad tím, co nás samotné vede k tendenci prožívat intimitu pod vlivem.“

Nejedlová dodává, že se v Konsentu dlouhodobě snaží vést lidi k tomu, aby sex nebyl tabu a aby se o něm učili otevřeně komunikovat se svým protějškem. „Důležité je také normalizovat nejistotu a trapnost. Vysvětlujeme mladým lidem, že první, druhý nebo pátý sex – a to i pokaždé, když máme nového partnera či partnerku – může být nesmělý, rozpačitý a že je to zcela normální. Pomoci může otevřená komunikace o očekáváních, pomalé tempo, budování důvěry, humor a vzájemný respekt. A že když už je potřeba pít, jedna sklenička může být pro sex výrazně lepší než se zlít pod obraz.“

Podobně k tomu přistupují i respondenti z tohoto textu. Co pomáhá Filipovi ve chvílích trapnosti, zranitelnosti a studu? „Když druhý přizná, že je nervózní, je to pro mě ujištění. Ale jinak žádné univerzální strategie nemám. Snažím se tolik nepřemýšlet, ale být v tom.“

„Musím si víc věřit,“ odpovídá Alena na otázku, co by jí na cestě k sexu bez alkoholu pomohlo. „Věřit, že můžu být sexy. Že se nemusím tolik hlídat.“ Nejistoty, které dnes tlumí alkoholem, chce postupně nahradit sebedůvěrou – i s pomocí terapie. Když lamentujeme nad tím, že dává smysl hledat v intimních, zranitelných situacích nějakou oporu, vyhrkne: „Ale proč to musí být zrovna alkohol?! Proč si prostě neříct: ‚Hele, jsem nervózní.‘ A ten druhý odpoví: ‚Já taky. Ale neboj. Jseš sexy a chci tě.‘“ Odmlčí se. „Třeba jim to jednou uvěřím.“