Strach z Ruska i z policie: obyvatelé Narvy se modlí za mír

V sobotu 9. května slavilo Rusko Den vítězství sovětské armády ve druhé světové válce. Na Rudém náměstí v Moskvě proběhla každoroční vojenská přehlídka, kterou Kreml od roku 2023 pravidelně promítá na obřích obrazovkách ve městě Ivangorod. Ten stojí na samé hranici s Estonskem a od nejvýchodnějšího estonského města Narvy ho odděluje jen řeka a most. Dříve se mu říkalo Most přátelství, dnes je otevřen jen pro pěší a stojí na něm protitankové bariéry a ostnaté dráty.

Vzhledem k výhodné geografické poloze se Narva pro Rusko od počátku války na Ukrajině stala pomyslným oknem do Evropy. Obrazovky stojí během oslav na nábřeží řeky v Ivangorodu natočené právě směrem k Narvě a na druhém břehu je z promenády každoročně sledují tisíce lidí.

V obou městech se proti sobě zrcadlí dva hrady. Na hradbách toho estonského město na protest oslav vyvěsilo, stejně jako v letech před tím, ukrajinské vlajky, vlajku EU a plakát s nápisem „Putin je válečný zločinec“. Narva ve snaze o minimalizaci účasti na promenádě uspořádala v centru města koncert u příležitosti Dne Evropy. Zúčastnil se ho i estonský premiér Kristen Michal.

Na ruské straně provázel návštěvníky svátečním dnem moderátor ruské státní televize Dmitrij Gubernijev, který na začátku výslovně přivítal diváky v Ivangorodu i v Narvě. V projevu oslavoval jejich „společnou vzpomínku“.

„Prý tam u vás něco viselo, nějaké vlajky, ale vidíte – všechno padá a pravda zůstává s námi!“ vtipkoval na konto ukrajinské vlajky nedbale přichycené na hradbách.

Od začátku války na Ukrajině omezily estonské úřady veřejné a hromadné oslavy několika dat symbolických pro Rusko – zejména 9. května, který znamená začátek sovětské okupace Estonska. Proruské akce mohou vést k pokutám i trestům odnětí svobody.

Rusko na to zareagovalo novými strategiemi zaměřenými na ovlivňování veřejného mínění. Akce v Ivangorodu poprvé proběhla v roce 2023 a z estonské strany ji sledovalo asi dva tisíce lidí. „To však neznamená, že celé publikum sdílelo současné názory a hodnoty Ruska. Někteří tam byli ze zvědavosti, zatímco jiní obyvatelé Narvy tento den využily jako příležitost k uctění památky svých blízkých, kteří zahynuli během událostí druhé světové války, což je v regionu v tento den tradice,“ stojí ve výroční zprávě estonské kontrarozvědky.

„Rusové se chtějí předvést a samozřejmě jde o obrovský propagandistický projekt. To se ale ve společnosti ví. Lidí, kteří se jdou schválně podívat na přehlídku na Rudém náměstí, je mnohem méně než těch, kteří si potom přijdou poslechnout koncerty. Není v tom nic politického,“ říká člen zastupitelstva města Denis Larchenko.

Město působí pokojně, zdánlivě obyčejně. Politickými projevy chybí, téměř každý se tomuto tématu vyhýbá. Proruské skupiny tu existují, ale stejně jako ve většině Pobaltí se o nich nahlas nemluví. Je to stigma, se kterým jsem se setkávala na každém kroku.

Sověti Narvu během druhé světové války několikrát bombardovali a srovnali historické centrum se zemí. Ruiny po válce nahradily sovětské paneláky. Nejoblíbenějším místem je promenáda podél řeky, kterou spolufinancovala EU. Lidé sem chodí na procházky, jezdí na kole a tiše ignorují ruskou vlajku, která vlaje za řekou.

Narva je ovšem označována za ruské město, a to nejen kvůli své poloze, ale také vzhledem ke složení obyvatelstva. Kolem 87 procent tvoří etničtí Rusové a ruština je mateřským jazykem až pro 98 procent místních. Vzhledem k častému vystěhovávání mladých a nízké porodnosti narvská populace stárne. Většina se narodila v Sovětském svazu, ruština je jediný jazyk, který ovládají a na SSSR vzpomínají s nostalgií. V Rusku by ale žít nechtěli: „Tady se máme lépe, na druhé straně není žádná práce,“ říká muž, který si ke mně přisedl na lavičce u řeky.

Díváme se spolu na ruský hrad a on vypráví, že ho nezajímá politika. Místní podle něj žijí v míru a politici akorát rozdělují společnost. O válku prý nikdo nestojí.

„Jsem z Petrohradu, tady žiji osm let. V Rusku jsem nebyla už čtyři roky,“ svěřuje se mi dáma, s níž jsem se dala do řeči v nákupním centru. „Ráda bych někdy jela navštívit rodinu, ale bydlet bych tam znovu nechtěla. Je tu spousta rodin, které jsou takto rozdělené. Myslím, že někteří lidé odsud z Narvy si přejí, abychom patřili pod Rusko, ale nevěřím, že se to někdy stane.“

Region, ve kterém Narva leží, byl už od sovětských časů silně industriální. Dnes patří do méně bohaté části země. Většina lidí pracuje buď ve službách, nebo v průmyslu a energetice. Oproti zbytku země je tu nižší zaměstnanost i průměrná měsíční mzda.

„V našem regionu je těžké zbavit se myšlení, že by vláda měla vzhledem k nízkým platům poskytovat peníze na živobytí, bydlení a všechno ostatní. Mentalita je tu o dost radikálnější. Proto u mnohých přetrvává názor, že za sovětské éry byly některé věci lepší,“ komentuje Larchenko naladění starší generace.

Podle něj mají někteří obyvatelé strach ze ztráty identity kvůli tlaku estonské vlády a snad i z možné deportace. „Pokud někdo čte nebo vidí zprávy, ve kterých se jasně píše, že Rusové jsou špatní, samozřejmě těmto lidem připadá, že je to kritika mířená proti nim. Tady v Narvě vedení města často obhajuje Tallinn a vysvětluje místním, co se tam děje a jak vysocí politici přemýšlí, aby nevznikl žádný konflikt,“ říká.

V poslední době došlo k největším změnám ve školství, kde byla zrušena bilingvní výuka, která až donedávna probíhala v některých tzv. ruských školách. Reformy z posledních let zákonem ustanovují výuku pouze v estonštině. To pomůže k integraci dětí, které doma i mezi kamarády mluví rusky. Někteří prarodiče se ale bojí, že se s vnoučaty již nedomluví.

„Tyto lidi spojuje snaha o obranu ruského jazyka a kultury, což tu ale nemá vytvořit ruský svět. Pro spoustu místních je v jejich věku už těžké naučit se nový jazyk. Nemají ani motivaci,“ doplňuje Larchenko.

Estonsko nechalo v regionu během posledních letech odstranit na 20 pomníků a památníků věnovaných Rudé armádě. Došlo také k přejmenování několika ulic v Narvě – nesly jména osob, které jednaly proti zájmům Estonské republiky. Tyto kroky zpočátku vyvolaly protesty mezi místními obyvateli a Rusko se je pokusilo využít ve svém propagandistickém narativu coby známky nacismu, jak stojí ve výroční zprávě estonské kontrarozvědky za období 2023/2024.

Od roku 2022 zakázal estonský parlament veřejně vystavovat symboly, které podporují nebo ospravedlňují agresi, válečné zločiny a genocidu, symboly spojené s ruskou invazí či Sovětským svazem. Takové kroky se trestají finanční pokutou. Zákon se používá také proti veřejnému schvalování invaze. Od roku 2022 policie vyšetřovala více než tisíc takových případů. Řeší se i digitální projevy podpory.

I přes zákaz přišlo letos několik lidí z rusky mluvící komunity položit květiny k soše tzv. Bronzového vojáka v centru Tallinnu. Na místě byli přítomní policisté, kteří na vystavování symbolů oslavujích sovětský militarismus dohlíželi.

Estonská bezpečnostní služba loni zadržela šestnáct osob s vazbami na ruské GRU a FSB. Většinou nešlo o profesionální špiony, nýbrž o běžné civilisty, kteří se dopustili vandalismu nebo zapojení do propagandy.

Podle českého velvyslance v Tallinnu Zdeňka Beránka v Estonsku žádné nebezpečí ze strany proruských obyvatel nehrozí. „Rusové se tu politicky do separatistických organizací neshlukují, to je mimo realitu,“ řekl v rozhovoru pro Page Not Found.

Lidé v Narvě se snaží držet v jakési šedé zóně. Někteří mají strach, že se město stane frontovou linií a byli by radši, kdyby se veřejná kritika Ruska utišila. Spousta místních podporuje Ukrajinu, ale nechtějí o tom dělat prohlášení. „Je to takový způsob modlení se za mír. Spousta lidí například bojovala proti velkému plakátu s nápisem Putin je válečný zločinec. Nechtějí, aby Narva byla politickým prostředníkem,“ tvrdí Larchenko.

Přesto jsem se setkala s několika, kteří se mnou jako „člověkem ze Západu“ o politice debatovat chtěli, a to chvílemi až vášnivě. Zajímalo je, jak se v českých učebnicích píše o osvobození Československa roku 1945 a nadšeně mi vyprávěli o propagandistických oslavách 9. května. Posílali mě také na návštěvu do Petrohradu, prý abych viděla, že Rusko není tak špatné, jak nám to popisují evropští politici. Svou proruskost ovšem otevřeně přiznat nechtěli. Místo toho se pasovali do role obhájců proruských důchodců.

„Když začala válka na Ukrajině, všechno nám zakázali. Mysleli si, že nám zakážou i vzpomínky. Tady ale žijí babičky a dědečci, co si to všechno pamatují. Je to jejich historie a oni jim zakázali nosit květiny na pomníky. Lidé se bojí vyjadřovat, když podporují Rusko. Mají strach, že je zatkne policie,“ řekl mi jeden z místních.

Komentáře otevřeně podporující Rusko se objevují nejvíce na sociálních sítích. „Brzy bude obnoven nejen SSSR, ale i Varšavská smlouva a v roce 2027 nebo 2028 i Ruské impérium (to je proroctví),“ stojí pod jedním z příspěvků z oslav 9. května v Ivangorodu.

Na jaře letošního roku se hlavně na ruskojazyčných sociálních sítích začaly objevovat výzvy k vytvoření takzvané Narvské lidové republiky. Tyto příspěvky vyzývaly občany k sabotážím a odporu proti estonské vládě, dokonce zobrazovaly mapu „nového státu“. Zprávy se brzy začaly masově šířit médii a do oblasti se začali sjíždět novináři, aby se na novou republiku podívali.

„Byl to dokonalý hoax. Šlo o malou, ultralevicovou nacionalistickou skupinu v Rusku, která nemá žádnou přítomnost v Narvě ani jinde v Pobaltí. Udělali takhle kampaně několika fiktivních separatistických projektů, ale na jejich telegramových účtech bylo jen třeba 20 lidí,“ vysvětluje velvyslanec Zdeněk Beránek.

Místní o politice nejčastěji vůbec bavit nechtějí. Geografická poloha města jim nevyhovuje a neustálá pozornost je trápí. Na otázky ohledně politické situace ve městě odpovídají téměř totožně: Politika mě nezajímá, jen chci, aby tu byl mír.