Článek
Estonsko má za sebou dlouhou zkušenost s ruskou nadvládou, dnes zase z východu přicházejí kybernetické a hybridní útoky. Tato zkušenost formuje přístup Estonců k obraně a bezpečnosti země. Jak hodnotí Tallin současnou situaci v zemi a jak se připravuje na potenciální ruskou agresi? Rozhovor o zemi, která tvoří východní křídlo NATO, poskytl český velvyslanec v Tallinu Zdeněk Beránek.
Jakým útokům ze strany Ruska nyní Estonsko čelí nejvíce?
Reálné jsou útoky na infrastrukturu, třeba podmořskou, samozřejmě v téhle fázi nepřiznané. V uplynulých letech došlo k narušení, ale nelze udělat přesnou atribuci, vždycky je možnost úmysl popřít. Pluje plavidlo se spuštěnou kotvou a poškodí podmořský kabel. Může to být omyl, může to být typický hybridní útok… Dochází k narušování infrastruktury, ale není jasné, kdo to způsobil.
Ohledně kybernetických útoků byla nedávno vydána zpráva RIA, tedy státní správy informačních systémů. Útoky pokračují, ale jsou rutinní, není znát dramatický nárůst a Estonci se jim umí bránit.
Jak takový útok vypadá?
Čím dál více se používá AI, což vede k větší sofistikovanosti útoků. Často cílí na uživatele, nikoliv na backdoor v systému. Snaží se pomocí phishingových hovorů vylákat přístupové údaje od uživatelů a pachatelé mluví – na rozdíl od dřívějších dob – velmi dobře estonsky. Nejde však o dramatické útoky, které by vyřadily klíčovou infrastrukturu. Jsou spíš okrajové a pečlivě se monitorují.
Došlo také k dopadům dronů, což do kategorie hybridních útoků zařadit nelze, protože šlo o ukrajinské drony, které útočily na cíle v Rusku velmi blízko estonských hranic. Několik jich skončilo i v Lotyšsku, což se stává kvůli rušení ruskou protivzdušnou obranou.
Zmíním ještě jednu formu hybridního incidentu: Rusové opakovaně v posledních letech narušili vzdušný prostor Estonska, většinou nad Baltským mořem. Je tam jediný koridor, kudy můžou letět v mezinárodním vzdušném prostoru na západ, ať už do Kaliningradu nebo jinam.
Jaký byl poslední velký útok a jak na něj Estonsko reagovalo?
V posledních měsících proběhlo několik provokací na hranicích, které byly samy o sobě neškodné, ale ukazují, jak by Rusové mohli postupovat v budoucnu. Například v prosinci minulého roku vstoupili na estonské území u obce Vasknarva. Je tam terénní útvar, který spadá na estonské území, ale přiléhá fyzicky k Rusku. Tam vstoupili ruští ozbrojenci na několik minut, byli zachyceni na kamerách, pak odešli. Kdyby se to stalo mezi námi a Rakouskem, je to bezvýznamný incident, ale Rusko představuje protivníka a hrozbu, takže tomu byla připsána relativně velká vážnost. Jde o narušení suverenity. Myslím, že Rusové testovali, jak budou Estonci reagovat.
Český velvyslanec v Tallinnu Zdeněk Beránek
Jak to dopadlo?
Estonci reagují velmi rychle, ale jsou opatrní. Informují, zveřejňují fotografie nebo záběry incidentu, ale neeskalují. Použití síly se vyhýbají, což je pochopitelné. Chtějí, aby o incidentech věděli spojenci, jejich vlastní obyvatelé i Rusové a aby se vědělo, že jsou připraveni a schopni reagovat. Síla je krajní řešení.
Před několika týdny se na ruských sociálních sítích začaly objevovat výzvy k vytvoření samostatné Narvské lidové republiky. Mluvilo se o tom, že by kampaň mohla být přípravou pro ruskou invazi. Bere estonská vláda tuto hrozbu vážně?
To, co se stalo před měsícem, byl dokonalý hoax. Šlo o malou, ultralevicově nacionalistickou skupinu v Rusku, která nemá žádnou přítomnost v Narvě ani jinde v Pobaltí. Udělali takhle kampaně několika fiktivních separatistických projektů, ale na jejich telegramových účtech bylo jen třeba 20 lidí.
Tady v Estonsku jsou dobrovolnické skupiny, které takové dezinformační kampaně monitorují a nějak s nimi zacházejí. V tomhle případě se rozhodly věc zveřejnit, aby se nedostala do povědomí živelně. S Narvou samotnou to nemělo nic společného. Je to, jako kdybychom se my dva domluvili, že uděláme Lidovou republiku Vladivostok a vytvoříme na Telegramu kanál, kam se přidá 15 lidí.
Proč se z toho tedy stala tak velká kauza?
Do širšího povědomí se dostala až ve chvíli, kdy ji zveřejnila skupina Propastop, což jsou členové estonské domobrany, kteří ve volném čase dělají protidezinformační činnost. Pak se to dostalo do médií, což bylo nešťastné. Sousloví Narvská lidová republika je velmi chytlavé. Dostalo se do povědomí médií v celé Evropě, i na mě se obracelo několik novinářů. V Narvě se nic takového neděje. Probíhá tam krize v zastupitelstvu, což je normální a v ČR se to leckde děje taky.
Zhruba 90 procent narvského obyvatelstva hovoří Rusky. Přesto nemáte z tamní budoucnosti žádné obavy?
Ne ve smyslu, že by se tu Rusové politicky shlukovali do separatistických organizací. To je mimo realitu. Podle všeho je podhoubí pro odtržení mezi rusky mluvícími obyvateli Estonska velmi marginálním proudem. Nejsou nijak organizovaní. A v tomhle ohledu je zde represivní aparát — demokratický, ne diktátorský. Je to protistátní činnost, jako by byla u nás, a jsou pod dohledem.
Rusové se snaží s menšinou pracovat, ale nejsou nijak blízko tomu, aby dokázali vyvolat rizikovou situaci. Dokáží rekrutovat individuální členy – za loňský rok jich tu pochytaly zpravodajské služby šestnáct – ale jde o individuální agenty, kteří byli přichyceni při činu, nikoliv o separatistické hnutí.
Změnily se vazby Estonska a Spojených států po nástupu Donalda Trumpa? Existuje v Estonsku obava, že by Američané nepřišli na pomoc, kdyby Rusko zaútočilo?
Pro Estonce jsou Spojené státy zásadní spojenec, do vztahu s nimi investují hodně politického kapitálu i prostředků a prohlášení na adresu NATO, ať už od kohokoliv, sledují.
Nicméně nedošlo k žádnému prohlášení, které by zpochybnilo důvěryhodnost nebo akceschopnost NATO ve vztahu k Estonsku nebo pobaltským zemím. Spojené státy mají v Estonsku vojenskou přítomnost, dodávají sem zbraně. Firma Lockheed Martin nedávno oznámila, že tu bude budovat servisní centrum pro systémy HIMARS. Americká přítomnost trvá a neexistují signály, že by se měla změnit.
Objevují se naopak mediální spekulace, že by mohlo dojít k posílení americké přítomnosti v pobaltských zemích, které se postavily – z pohledu Ameriky – velmi konstruktivně k probíhající válce v Íránu. Deklarovaly, že budou-li o to požádány ze strany Spojených států, poskytnou jim pomoc, samozřejmě omezenou. Dávají tím najevo, že jsou pořád spojenci, že to není jednostranné. Dělají všechno, aby spojenectví trvalo dál a neexistuje žádný konkrétní důvod, proč by trvat nemělo.
Místo kontemplace o tom, co by se mohlo stát, napínají všechny síly, aby se dělo to, co potřebují. Snaží se být aktérem, nikoli pasivním pozorovatelem, což je v regionálním kontextu pochopitelný postoj.
Ruští vojáci na přehlídce 9. května
Donald Trump v minulosti několikrát veřejně kritizoval evropské spojence v NATO za nedostatečné výdaje na obranu. Hrozil dokonce, že by jim USA nepřišlo na pomoc v případě konfliktu. Myslíte si, že by tato vyjádření mohla podnítit akci ze strany Ruska?
Mou úlohou je sledovat vyjádření estonské strany. Ve veřejných výstupech zpravodajských služeb nepředpokládají, že ze strany Ruska hrozí bezprostřední nebezpečí, jež by se mohlo projevit v dohledné době.
Rusko je velmi vyčerpáno konfliktem na Ukrajině. Spojenecké vazby jsou pevné jak na úrovni celé aliance, tak i tady v regionu, kde dochází k jejich upevňování. Probíhá těsná spolupráce s novými členy NATO, tedy s Finskem a Švédskem, kteří ruskou hrozbu pociťují stejně. Také když se podíváte na podporu Dánska vůči Ukrajině, je zřejmé, že situaci čtou jasně. Estonci kultivují i tato bližší spojenectví, jsou členem Joint Expeditionary Force, kde kromě těchto vyjmenovaných zemí působí ještě Velká Británie a Holandsko.
Z toho vychází, že hrozba není bezprostřední. Rizikem jsou již zmíněné hybridní útoky, které probíhají a mají za cíl demoralizovat a zastrašit společnost. Z našich pozorování se však zdá, že mají opačný efekt – mobilizační. Existuje konsenzus ohledně výdajů na obranu, posilování bezpečnosti, spojenecké spolupráce i vůči Spojeným státům. Dochází tak spíše ke zlepšování bezpečnostní situace, protože ty země reagují rozhodně a adekvátně.
V dubnu letošního roku Estonsko spolu s Lotyšskem a Litvou znemožnilo přelet slovenského premiéra Roberta Fica přes své území při jeho plánované cestě do Moskvy. Jak hodnotíte tyto diplomatické strategie?
Můžu říct osobní názor. Je suverénním rozhodnutím každého státníka, jaké akce se v zahraničí zúčastní, a je suverénním rozhodnutím každého státu, zda povolí přelet vojenského letadla jiného státu. Tady se tyto dvě pravomoci nepotkaly. Pan premiér se rozhodl pro nějakou akci, Estonci se rozhodli nepovolit přelet. Tak to prostě je. Obě ta rozhodnutí jsou nezpochybnitelná. Estonsko tím dalo najevo svůj politický postoj k Rusku a ke spolupráci s ním. Nešlo o technické rozhodnutí, byl to politický a celkem pochopitelný vzkaz.
Jak vnímá estonská strana to, že Česká republika neplní své závazky týkající se výše výdajů na obranu?
Oni určitě sledují, kteří spojenci plní závazky, to sledují všichni spojenci navzájem. Estonci od letošního roku plánují vydat přes pět procent HDP čistě na obranu – nikoliv na duální výdaje typu kritická infrastruktura, ale opravdu jen na obranu. Z pochopitelných důvodů jsou v tom napřed před většinou spojenců. Sledují, co se děje jinde. Ale nekomentují adresně, jak přistupujeme my k plnění závazků. To ani není jejich role. Závazky se řeší na politické úrovni v Bruselu.
Český velvyslanec v Tallinu Zdeněk Beránek
Vnímáte, že by nedávné změny na ministerstvu zahraničí spojené s nástupem Petra Macinky do ministerského úřadu v něčem změnily česko-estonské vztahy?
Nová vláda je u moci čtyři měsíce, takže na hodnocení je příliš brzy. Interakcí je dost, nevidím negativní změnu trendu, a obsahově ve věcech zásadních pro Estonce nedošlo k větší změně. Máme pořád velmi podobné cíle.
Liší se v něčem estonský přístup k obraně od českého?
Estonsko sousedí s Ruskem, takže se připravuje jiným způsobem a pracuje s hrozbou jinak než země jako Česká republika. Je tu také jiná historická zkušenost. Estonci byli pod přímou kontrolou Ruska, chcete-li Sovětského svazu. Okupace byla dvojí, jedna v roce 1940 a potom opět v letech 1944 – 45. Trvala dlouho a byla velmi brutální, zejména v počátku. Ruskou hrozbu vnímají jinak než my. Společenské odhodlání čelit jí je tedy logicky vyšší.
V čem se od nich můžeme inspirovat?
Estonci pracují na zlepšení systému krytů, v tom se inspirují Finskem, které má hustou síť krytů pro téměř všechny ohrožené obyvatele. Mají na vysoké úrovni systémy varování a školení obyvatel. Na středních školách se učí o obraně. Dbá se na to, aby obyvatelé byli informováni, jak reagovat v případě hrozby. Netýká se to jen vojenské hrozby, ale i přerušených dodávek energií nebo komunikací. To jsou krizové situace, které můžou nastat i jinde. V tom se můžeme inspirovat.
Mají také robustní systém domobrany a záloh. U nás existují aktivní zálohy, ale tady jsou v poměru na obyvatele výrazně početnější. Je tu dvojí systém: jednak aktivní zálohy, protože trvá povinná vojenská služba, která tady nikdy nebyla zrušena, a také systém domobrany, jenž se víc podobá našim aktivním zálohám. Můžeme ten systém studovat, což děláme, a v dílčích věcech se inspirovat.
Článek vznikl za podpory Fondu Daniela Anýže, který spravuje Nadace OSF.