Klempíř vs Zorya Blue: jak ministerstvo kultury objevilo sexualitu

Polonahé ženské tělo na pódiu. Stačí tak málo, aby vystoupení přestalo být uměním? Sex a sexualita se objevují ve všech druzích umělecké tvorby od počátku věků. V galeriích visí akty, milostné scény jsou zcela běžné ve filmech, knihách nebo na divadelních prknech, na koncertech je sexualita přirozenou součástí show. Jakmile se však žena začne svlékat mimo „správný“ kontext, přichází pochybnosti, zda jde o „správné“ umění – alespoň ze strany českého ministerstva kultury.

Za pseudonymem Zorya Blue stojí Katarzyna Byrtek, která se burlesce věnuje osm let a poslední tři roky ji provozuje coby hlavní profesi. Vedle toho má zkušenosti z médií, působila jako šéfredaktorka polské verze feministického magazínu Heroine a stojí za podcastem Už budu!.

Poprvé se s burleskní show setkala náhodou při návštěvě jednoho pražského baru. Vystoupení na ni udělalo obrovský dojem. „Do toho baru jsem přišla ještě několikrát, pak se přihlásila na kurz, na jehož konci byla možnost vystoupit na Beginners’ Night. S performingem jsem do té doby neměla žádnou zkušenost, ale strašně mě to chytlo.“ Před dvěma lety se umístila třetí na World Burlesque Games v Londýně v kategorii International Crown. Dnes nejen pravidelně vystupuje, ale také učí ženy cítit se sebevědomě a přednáší na mnoha konferencích o své práci, body image nebo feminismu.

Zorya Blue ji definuje jako umění performance, které je často inspirované retro / vintage estetikou. „Zásadní je také osobnost performerky, každá svou show pojímá jinak. Významnější než to, že se postupně svléká, je způsob, jakým to dělá. A často je důležitější to, co neukáže.“ Nejkratší definicí by podle ní mohl být striptýz, ale pouze etymologický základ tohoto slova – strip and tease, tedy svlékání a jistý druh provokace. Veřejnost si však uvedený pojem běžně spojuje s něčím jiným.

Samotný termín burleska je odvozen z italského slova burlare, tedy smát se či vysmívat se, podstatné jméno burla pak označuje vtip. Náročná finanční stránka burlesky ale moc zábavná není. Kostýmy bývají velmi promyšlené a jejich výroba zabere desítky hodin. K tomu se přidává pronájem prostor, zkoušky, technické zajištění i samotná propagace.

Kromě klasické kabaretní glamour burlesky s peříčky, flitry a třpytkami existují i komediální, politické či jinak aktivistické formy vystoupení. Historie burlesky sahá až do devatenáctého století, největší boom pak přišel ve dvacátých a třicátých letech minulého století ve Spojených státech.

Už tenkrát byla burleska ztělesněním emancipace žen a právě ženy představují podle Zoryi Blue zhruba 70 – 80 procent publika na vystoupení. „Pro někoho to číslo může být dost překvapivé, ale myslím, že to hodně souvisí s tím, jak je v naší společnosti ženské tělo sexualizované. Jakmile je někde polonahá žena, lidé si myslí, že to dělá pro male gaze.“

Muži jsou na burleskních show samozřejmě vítáni, podle zkušenosti Blue však většinou přijdou s partnerkou. Naopak ženy chodí často ve skupinách – třeba na rozlučky se svobodou nebo večer s kamarádkami. Nejde nutně o erotický zážitek v tradičním smyslu – burleska se často stává i bezpečným prostorem, kde mají všechny podoby ženského těla své místo.

V lednu tohoto roku se Zorya Blue obrátila na ministerstvo kultury. „Neměla jsem ambici někomu dokazovat, že burleska je umění. Kamarádka akrobatka mě upozornila, že je tu možnost zažádat si o status umělce a zabralo mi to asi deset minut. Říkala jsem si, že to možná někdy využiju a třeba taky ne.“

Její přihláška však byla zamítnuta: „Z pohledu ministerstva kultury Vaše činnost burlesky nemůže být v kontextu registru umělců uznána jako umělecká činnost. Blue Burlesque Show obsahuje sexuální podtext a bez zjevného uměleckého přesahu nemůže ministerstvo kultury takový druh aktivit podporovat. V případě nesouhlasu doložte spolupráci s kulturními institucemi a vysvětlete uměleckou hodnotu vystoupení.“

Otázka „zjevného uměleckého přesahu“, kterou ministerstvo použilo ve svém vyjádření, otevírá mnohem širší problém, než je konkrétní případ burlesky. Co přesně má být tím zjevným kritériem umění – a pro koho vlastně má být zjevné?

Umění nikdy nebylo pevně danou kategorií, vždy záviselo na dobových estetických normách, společenských hodnotách nebo institucionální moci. Pokud za umění budeme považovat divadelní představení, proč by jím neměla být i burleska? Shows běžně fungují jako celovečerní inscenace uváděné v divadlech a kabaretech, mají jasnou dramaturgii, promyšlenou choreografii a kombinují hned několik uměleckých disciplín – od tance přes zpěv až po stand-up nebo akrobacii. Pokud toto nesplňuje představu o umělecké činnosti, pak je otázkou, kde ta hranice leží.

Odpověď ministerstva nebere Blue jako útok proti sobě obecně. Nechce ani nikoho přesvědčovat, že burleska je vysoké umění. Může jím být, ale také nemusí, může to být i „jen“ zábava. Argumentace sexuálním podtextem jí však přijde zcestná. „Viděli jste někdy koncert Taylor Swift, Beyoncé nebo třeba Nicki Minaj? To, co dělají, je často mnohem víc sexuální než to, co dělám já. Tak proč je problém, jestli mám podprsenku nebo ne, když bradavky jsou zpravidla zakryté? Sex a umění spolu existují odjakživa.“

Na první pohled může burleska působit jako reprodukce stereotypů: ženy na jevišti, svůdnost, odhalování těla. Žena v burlesce ale není jen pasivním sexuálním objektem, vystupuje naopak jako aktivní tvůrkyně. Performerky si samy určují, jak budou oblečené, co (ne)ukážou a v jakém kontextu. I proto může burleska fungovat jako forma sebevyjádření nebo jako akt vzdoru vůči normám, které dlouhodobě určují, jak má a nemá ženské tělo vypadat.

Zorya Blue sama se na pódiu objektifikovaně rozhodně necítí a burleska je pro ni feministická. Zároveň připouští i kritiku, která se vůči ní objevuje. „Samozřejmě chápu, že někdo může říct, že burleska není feministická, protože se tu ženy kroutí a svlékají.“ Takový přístup podle ní ale jen klouže po povrchu. „Znamenalo by to, že ‚správná feministka‘ nesmí být sexy, nesmí se líčit, nesmí ukazovat tělo.“ A právě možnost rozhodovat a kontrolovat vlastní vystupování – jak, kdy a proč se svléknout – považuje za zásadní.

Zorya Blue je také lektorkou burleskních kurzů a workshopu. „Burleska dává ženám svobodu přijmout své tělo takové, jaké je. Na lekcích, i když děláme sexy choreo, je člověk hlavně sám se sebou, se svým odrazem v zrcadle. Některé ženy mi řekly, že se teprve tam naučily na sebe podívat. Předtím to vůbec nezvládaly.“ Burleska výrazně pracuje s body image a skoro každá žena má nebo měla nějaké komplexy spojené se svým tělem.

„Já ženám neříkám, že by svoje tělo měly milovat takové jaké je. To je hrozně těžké. Spíš se snažím vysvětlit, že to není jejich chyba, že mají komplexy. Je to vina společnosti, která nám tohle neustále předává. Celý život nám říká, že hodnota ženy je hlavně v jejím vzhledu, že musí být hezká, štíhlá, dokonalá. A když to člověk začne vnímat, tak se s tím dá pracovat. Bez toho uvědomění je to ale strašně těžké.“ Podle Blue to je částečně i chyba systému, od patriarchátu přes individualizaci až po kapitalismus.

Zkušenost, která může zvenčí působit jen jako taneční workshop, tak pro mnoho účastnic představuje spíš intimní proměnu vnímání sebe sama. Stejně důležitý je i komunitní rozměr. „Mám kurzy, kde chodí ženy třeba od pětadvaceti do sedmdesáti let. Některé mi řekly, že jim to změnilo život. Člověk vidí ženy různého věku, různých tvarů, různých energií. A najednou začne vnímat, jak jsme pestré. Mnoho žen na lekcích zde poprvé zažívá zdravý a podporující ženský kolektiv.“

Právě absence soutěživosti a silná sdílená zkušenost vytváří prostředí, které je v běžném životě spíše výjimkou než pravidlem. Zorya Blue se někdy setkává s dotazem, zda nemá strach z toho, že si na svých lekcích vychovává konkurenci. „Většina mých studentek nechce vystupovat, chtějí si prostě jen zatancovat. A pokud by se tomu chtěly věnovat dál, tak já vím, kolik je za tím práce. Když to někdo odmaká, jsem jen ráda!“

A tohle „odmakání si“ pak v kontextu burlesky neznamená jen naučit se choreografii, ale projít celým procesem tvorby, který je srovnatelný s jinými uměleckými žánry. Pokud má tedy být kritériem „zjevný umělecký přesah“, pak by možná stálo za to přehodnotit, proč je pro některé instituce obtížné vidět hodnotu tam, kde žena přebírá kontrolu nad vlastním tělem.

Na svém instagramovém profilu Zorya Blue uvedla, že burleskní shows „mohou obsahovat sexuální podtext, avšak sexuální či erotické motivy jsou běžnou a legitimní součástí filmů, divadelních představení, hudby, výtvarného umění i dalších uměleckých disciplín“. A nepředpokládá, že by například divadelní herci či filmaři byli kvůli těmto aspektům vylučováni z kategorie umělecké činnosti.

S podobnou argumentací a s obsáhlým popisem kulturního významu i historie burlesky se znovu obrátila na ministerstvo. Úřad odpověděl, že děkuje za komentář k významu burlesky v oblasti umění a na základě údajné konzultace s právním oddělením je možné akceptovat její doklady o vystoupení v rámci Blue Burlesque Show.

I nadále se však nabízí otázka, proč by v některých druzích umění měla být sexualita vítána a v jiných vadit…