Impérium manželů Wojaczkových: svědectví popisují násilí, alkohol a vztahy pedagoga se studentkami

V roce 2010 se Česká školní inspekce zabývala stížností na nepedagogické a nevhodné chování učitele ateliéru užité malby Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí. Problém se týkal studenta se zdravotními a sociálními problémy a inspekce tehdy zjistila porušení školského zákona. Učitel podle ní žáka soukromě zaměstnával bez vědomí a souhlasu jeho rodičů a zároveň mu vytvořil nerovné podmínky při přípravě klauzurní práce i praktické části maturitní zkoušky.

Tím zjištění nekončila. Inspekce ve své zprávě, vydané v roce 2011, označila za důvodné i podezření, že během školního plenéru vedeného tímto pedagogem pili nezletilí studenti alkohol. Současně popsala selhání kontrolní činnosti vedení školy a upozornila, že signály o problematickém chování se objevovaly už dříve. Podle výpovědí kolegů škola v minulosti řešila problémy kolem stejného člověka přeřazením dvou studentek do jiného ateliéru. Jedna z žen, jejíž identitu redakce zná, nám tyto informace potvrdila.

Podle ní dívky čelily nevhodnému a násilnému chování. Problematickým pedagogem byl Leszek Wojaczek, vlivná postava nejen Valašského Meziříčí, ale i celého kraje.

O jeho chování a o tom, jak vedení školy i další instituce jeho jednání dlouhodobě přehlížely, se nám podařilo získat řadu dalších svědectví. Oběti se rozhodly ozvat po dlouhých letech. Jejich slova i svědectví jiných lidí naznačují, že informace o Wojaczkově chování a vztazích se studentkami byly ve místním prostředí dlouhodobě známé. Několik zdrojů zároveň spojuje dlouhodobé přehlížení těchto informací s postavením jeho manželky Yvony Wojaczkové (ANO) v místní politice a vlivem obou manželů na kulturně-společenský život v regionu.

Na lesklé fotce z roku 2001 sedí Leszek Wojaczek uprostřed, na improvizovaném trůnu. Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská ve Valašském Meziříčí tehdy prošla změnou své struktury a zavedla ateliérový princip. Studenti se tak mohli hlásit do ateliérů malby, skla nebo sochy. Malba, kterou vedl Wojaczek, patřila dle svědectví k nejprestižnějším. „Budoval v nás pocit, že jsme vyvolení a chtěl, ať se podle toho chováme – k ostatním i k němu,“ vzpomíná jedna z mnoha studentek, se kterými jsme mluvili.

Obrázek, kde je Wojaczek je v obklopení svých studentů a studentek, v něčem připomíná výjev z osmanských harémů. Mladí lidé se o něj opírají, polehávají a posedávají mu u nohou a dotýkají se ho. Více jak čtvrt století stará fotka je pro mnohé, kteří jsou na ní zachyceni, i dnes připomínkou traumatu.

Na jedné straně statný pedagog budující kolem sebe auru nepostradatelnosti, dominance, síly a úspěchu. Na straně druhé pak následovníci, kteří se díky jeho přístupu mohli cítit vyvolenými. Pod pokličkou uměleckého zápalu se však podle řady výpovědí skrývala roky trvající manipulace, častá konzumace tvrdého alkoholu, ponižování, útoky, navazování milostných vztahů a ve dvou případech i sexuální násilí. Lidé, se kterými jsme mluvili, popisují toxickou atmosféru, které byli jako děti vystaveni.

„Užíval si pocit moci. Vytvářel mezi studenty hierarchii: k některým se choval hrubě, k jiným jako kamarád. Vybraným studentům dával pocit, že jsou výjimeční, že patří do užšího kruhu a sdílejí s ním něco, k čemu ostatní nemají přístup. Tím nad nimi získával vliv, který nestál jen na jeho formální pozici pedagoga,“ vzpomíná jedna z jeho bývalých studentek.

„Byl manipulativní a predátorský. Mnozí studenti ho nechtěli zklamat. Zároveň se našli i takoví, kteří si od něj dokázali udržet odstup, viděli jeho chování střízlivě a nesnášeli ho,“ dodává.

Redakce mluvila s více než desítkou lidí, kteří během let u Wojaczka studovali. Všichni se shodují, že jejich vedoucí ateliéru se choval agresivně, hrubě, budoval toxické prostředí a navazoval vztahy se svými nezletilými studentkami.

Že se na sklářské škole ve Wojaczkově ateliéru v nultých letech běžně pilo, potvrzuje každý, s kým jsme mluvili. Alkohol byl dle jejich svědectví všudypřítomný a právě ateliér malby se proslavil konzumací whisky.

„Bylo nám šestnáct a chlastali jsme každý den,“ vzpomíná bývalá studentka ateliéru Markéta. „Leszek miloval whisky, dokonce jsme museli co rok na klauzury nosit každý jednu flašku,“ dodává dnes téměř čtyřicetiletá žena. Pilo se během výuky a také po ní, kdy studenti a studentky běžně chodili do některé z místních hospod. Pilo se na plenérech i na jiných akcích školy. „Šla jsem kolem kabinetu, on tam seděl ještě s dalším učitelem a pili. Sotva mě zahlédl, už mě tam lákal,“ vzpomíná Markéta.

Leszek Wojaczek popírá jak vztahy se studentkami, tak podávání alkoholu. Redakce však disponuje řadou fotek ze školních plenérů i z vysedávání v hospodách, které svědčí o opaku. I studenti prvního ročníku před sebou obvykle mají na stole tvrdý alkohol a podle svědectví hned pěti z nich ho vždy kupoval právě vedoucí jejich ateliéru.

Atmosféra, kterou Wojaczek podle Markéty mezi svými studenty budoval, stála na soutěživosti a povyšování se nad studenty z jiných ateliérů. To souviselo i s chováním pedagoga k „vlastním“ žákům. Řev, nadávky, výsměch, ponižování, to vše bylo podle nich na denním pořádku.

Markéta ukazuje redaktorce Page Not Found na fotce jednu svou spolužačku. „Tu si Leszek vybral a oznámil nám to tak, že si nás nechal přivést do kabinetu a řekl něco ve smyslu, že si vybíral mezi námi dvěma a ona zvítězila,“ popisuje žena. „V tu chvíli jsem si oddechla a zároveň mi bylo té spolužačky líto,“ dodává. Další roky pak Wojaczek tvořil s touto dívkou – svou studentkou – pár, což potvrdili i další studující.

Redakci se podařilo vypátrat a zkontaktovat dnes už dospělou ženu, se kterou Wojaczek udržoval několikaletý vztah v době, kdy u něj v ateliéru studovala. I v jejím případě silně figuruje alkohol, který se spolužáky a pedagogem popíjela, ale nešlo zdaleka jen o něj.

Wojaczek si Jolany podle jejích slov začal více všímat už v prvním ročníku a zaměřil na ni svou pozornost: obletoval ji, půjčoval jí knihy, snažil se být pořád nablízku a také ji zval na pitky v hospodě nebo v kabinetu. Při jedné z nich ji donutil, aby se líbala se svým spolužákem, i když nechtěla. „První překročení hranic z jeho strany bylo na prvním plenéru v prvním ročníku, tedy v mých šestnácti letech. Byla noc, konec velkého popíjení, v místnosti už bylo jen pár lidí a všichni hodně opilí. Řekl mi, ať jdu vedle do jeho pokoje, že mi chce něco ukázat, něco říct,“ vzpomíná žena. Právě z tohoto plenéru má redakce fotografie.

„Zavřel dveře, položil mě na postel na záda a řekl, ať si vyhrnu tričko i podprsenku. Byla jsem vystrašená, úplně tuhá, ale i hodně opilá. Říkal, ať se nebojím, že nic dělat nebude – nic, co by se mi nelíbilo. Jen ať vnímám, co cítím. Začal mi hladit prsa a břicho. Už nevím, jestli mě i líbal. Nepamatuju si to. Pořád říkal, ať to jen vnímám. Nevím, jak dlouho to trvalo, možná patnáct minut. Pak mi řekl, ať si zase natáhnu tričko, a šli jsme ven pokračovat v pití,“ vzpomíná Jolana. Žena uvedla, že ji Wojaczek líbal i veřejně a když jí bylo šestnáct let, vzal ji přes noc na hotel a souložil s ní.

Pro teenagerku to tehdy byly její první sexuální zkušenosti. Vedle toho popsala redakci, že kromě alkoholu jí pedagog dvakrát podal i drogy – speed (amfetamin) a LSD. „Speed mi dal u něj doma. Vzal mě k němu domů, moc jsem nechtěla, bála jsem se. Nevěděla jsem, že na mě čeká lajna speedu. Měla jsem to vtáhnout do nosu, pak chtěl sex v jeho ložnici,“ říká dnes čtyřicetiletá Jolana.

Redakce se s dotazem na udržování vztahů se studentkami obrátila přímo na pedagoga. Ten nejdřív vše kategoricky popřel a řekl, že nikdy žádný vztah se studentkou neměl. Později se redakci ozval s nabídkou osobního setkání, abychom měli možnost vyslechnout i jeho verzi příběhu a jeho pohled na věc. „Myslím, že v zájmu objektivity a vyváženosti by bylo fér dát prostor oběma stranám,“ píše Wojaczek v SMS naší redakci. Přes email však na zaslané dotazy odpověděl jen stroze a nereagoval ani na nabídku telefonátu, kterou jsme mu poskytli v reakci na jeho zprávu.

Jolana říká, že po celou dobu psychologické manipulace ze strany Wojaczka trpěla silnými depresemi, sebepoškozováním, poruchou příjmu potravy a sebevražednými myšlenkami. „Vůbec nevím, jak jsem toto období přežila bez větší újmy na zdraví,“ vzpomíná. „Byla to nejtěžší část mého života. V tak mladém věku jsem se musela potýkat s ponižováním a sexuálními praktikami, které na mě byly vynucovány obrovskou manipulací,“ dodává.

Další bývalí studenti ateliéru nám navíc řekli, že Jolana běžně spávala v jeho pokoji na výjezdech. Sama Jolana si je téměř jistá, že o jejich vztahu věděla i Wojaczkova manželka. Až po letech zjistila, že v období jejich vztahu měl údajně paralelní románky i s jinými studentkami.

Dle svědectví, které jsme získali od jeho bývalých studentů, to nebylo naposledy, kdy si ženatý a o mnoho starší pedagog střední školy našel mezi studentkami přítelkyni. „Měl vztah s mojí mladší spolužačkou a spolubydlící. Když tento vztah začal, bylo jí 16 – 17 let. Později spolu chodili i po hotelech,“ popisuje redakci Wojaczkova chování bývalá studentka ateliéru Kristýna. Podle ní nebyl vztah přísně tajnou informací a lidé v okruhu kolem Wojaczka o něm věděli. „Kdykoliv jsme jeli na výjezd, bydleli spolu na pokoji. Určitě o vztahu nevěděli všichni, ale část lidí naopak ano. Tato spolužačka dnes žije daleko, částečně i kvůli stigmatizaci, kterou ji vztah přinesl do života,“ vysvětluje Kristýna, která byla v minulosti této ženě blízko.

Jolana pak dodává: „Dlouho poté, po studiu na vysoké škole mi moje bývalá spolužačka, která se po studiu stala jeho asistentkou na sklářské škole, řekla, ať ji navštívím. Ukázala mi ateliér i kabinet, kde seděla s ním, ale on tam zrovna nebyl. Když jsme vešly do ateliéru, byly tam studentky, které malovaly, a ona mi řekla: ‚Vidíš, teď má novou.‘ A ukázala na jednu slečnu. ‚Je ti podobná.‘ Už mě to tehdy nezajímalo, měla jsem jiný život, jen mě překvapilo, že v tom pokračuje a že to lidé ve škole a učitelé znovu vědí,“ vzpomíná Jolana.

Redakce Jolanou zmíněnou ženu – pedagožku Nikolu Kostkovou – kontaktovala. Ta patří k úzkému okruhu lidí kolem Wojaczka. „Po celou dobu mého kontaktu s Leszkem Wojaczkem bylo jeho chování vůči studentům i kolegům pedagogicky korektní a profesionální,“ uvedla v reakci na naše dotazy Kostková. „O žádných vztazích či poměrech, na které se ptáte, jsem nikdy neměla informace. Nikdy jsem také nebyla svědkem nevhodného chování vůči studentům ani situace, kterou bych považovala za důvod k jakémukoli oznámení,“ dodala.

Výpovědi o dlouhotrvajících milostných vztazích mezi pedagogem a nezletilými studentkami však potvrzují i další bývalí členové ateliéru, se kterými jsme pro tento případ mluvili. Jeden z nich dokonce sám v minulosti Wojaczka konfrontoval, což však pedagog popírá, ačkoliv má redakce k dispozici přepis jejich telefonického rozhovoru i email, který mu zaslal. „Jsem teď otec dvou dcer a nějak mi zpětně došlo, k čemu za našeho studia docházelo a chtěl jsem to s ním probrat,“ potvrzuje jeden z jeho bývalých studentů důvody, proč Wojaczka po letech kontaktoval. Sám pedagog ale tvrdí, že se s ním kvůli nevhodnému chování žádný z bývalých studentů nikdy nespojil.

Další dvě ženy, které se na naši redakci obrátily, měly s pedagogem zažít násilnou situaci. Obě vypověděly, že se na nich Wojaczek dopustil sexuálního násilí poté, co je na jednom z výjezdů opil téměř do němoty.

Bereniku podle jejích slov po konzumaci whisky zatáhl na pokoj a tam s ní provozoval sexuální aktivity i přes její nesouhlas. „Ještě se mě posměšně zeptal, jestli jsem panna,“ dodává. Až když ji penetroval, měl se pedagog se dívky otázat, jestli má přestat. „Když jsem řekla, ano, naštěstí přestal.“ Zbytek noci strávila zvracením. Bylo jí v té době šestnáct let. Jednalo se o vůbec první sexuální zkušenost a dodnes si z daného plenéru nese trauma. „Pamatuju si potom, že mě ještě během studia dál ponižoval,“ dodává.

Druhé ženě, Jarmile, bylo tehdy sedmnáct. Vypověděla, že po delší pitce ji učitel zatáhl do pokoje, když stála na sdíleném balkóně. Měl jí zacpat rukou ústa, zalehl ji a vykonal na ní soulož. Právě tato studentka pak byla přeřazena do jiného ateliéru – krátce poté, co ji měl Wojaczek napadnout na ulici a strčit jí hlavu do kaluže.

Obě ženy se dlouhodobě potýkaly s psychickými problémy a dlouho nedokázaly pochopit, co se jim na střední škole vlastně stalo. Dle jejich slov i proto, jak normálně bylo Wojaczkovo chování vnímané mezi ostatními pedagogy.

Po šetření České školní inspekce tehdejší ředitelka sklářské školy omezila Wojaczkovy pravomoci, zavedla přísnější dohled nad jeho prací a změnila pravidla pro školní výjezdy i prevenci rizikového chování. Inspekce ale zároveň upozornila, že kvůli slabým kontrolním mechanismům riziko přetrvává. Pár let poté, v roce 2014, Wojaczek školu opustil, dle oficiálního vyjádření tehdejšího vedení školy údajně kvůli nadbytečnosti, způsobené úbytkem žáků. Podle našich informací se od té doby škola snaží od Wojaczka a jeho éry očistit.

Redakce kontaktovala i bývalou ředitelku, Danu Budayovou, která školu vedla v té době, kdy mělo docházet k sexuálním kontaktům Wojaczka se studentkami a masivní konzumaci alkoholu. Ta v reakci na naše otázky uvedla: „Přestože jsem postupovala dle platných právních předpisů, bylo to období pro mne psychicky i zdravotně velmi náročné. Postupovala jsem především s ohledem k žákům, k poskytování kvalitního vzdělávání a dodržování etického a profesního kodexu.“ Další komentáře poskytnout nechce. „Jsem ráda, že jsem se s panem Wojaczkem rozešla právně čistě, proto se nebudu k vašim dotazům vyjadřovat.“

Současně s působením na sklářské škole učil Wojaczek také na Základní umělecké škole (ZUŠ) Alfréda Radoka. „Učím tam od roku 1993, přijímala mě tehdejší paní ředitelka Prečanová,“ vysvětluje Wojaczek. V období Wojaczkových problémů na sklářské škole však ZUŠ vedla jeho manželka Yvona Wojaczková. Podle našich informací to byla právě ona, kdo Wojaczka v pedagogické roli podržel, ač jeho chování ke studujícím na bylo vnímáno jako vysoce problematické.

Tři na sobě nezávislé zdroje nám sdělily, že povědomí o chování Leszka Wojaczka vůči dívkám a studentkám je v prostředí nejen umělecké a kulturní scény Valašského Meziříčí známé, a že to měl být právě pozice a vliv jeho manželky, co dlouhodobě umožňovalo excesy krýt. „Není možné, aby o vztahu se mnou jeho manželka nevěděla,“ popisuje Jolana. Podobně mluví i další bývalí studenti a studentky ateliéru, ale i lidé, kteří s manželi dodnes spolupracují.

V roce 2014 přešla Wojaczková do komunální politiky a řízení školy začala fakticky zajišťovat její zástupkyně. Yvona Wojaczková se v komunální politice začala angažovat nejprve za Věci veřejné, dnes zastává funkci první místostarostky Valašského Meziříčí za vládní stranu ANO. Redakce ji v celé záležitosti kontaktovala a snažila se doptat na její roli v příběhu. „Absolutně odmítám toto křivé nařčení manžela,“ uvedla.

Vedením ZUŠ je nyní pověřená Marta Vavříková. Dle našich interních informací se počítá s tím, že se Wojaczková do své funkce po ukončení politické kariéry vrátí. Na dotazy týkající se problematického pedagoga současné vedení umělecké školy odpovědět odmítá. V telefonickém rozhovoru Vavříková pouze uvedla, že se jedná o pomluvy. Dál se s námi nechtěla bavit a na další snahy o kontakt nereagovala.

Podobně se chová i zbytek vedení školy. Nekomentovali ani to, že podle našich informací si i v nedávné době jeden rodič na Wojaczkovo působení na ZUŠ stěžoval.

Yvona Wojaczková je kromě místostarostky také radní pro oblast kultury a školství. V zápisech kulturní komise je uváděna jako gestor pro kulturu a komise řeší mimo jiné městskou podporu kulturních aktivit. Její manžel zároveň působí jako kurátor zásadních městských galerií. Formálně nepodléhá přímo Wojaczkové, pracuje ale pro městskou příspěvkovou organizaci působící v oblasti její politické gesce.

Z dokumentů města a rady vyplývá, že Wojaczková má kulturní oblast na starosti dlouhodobě. Spadá tam také Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí – příspěvková organizace, v jejímž čele stojí Roman Štěrba. A právě zde Leszek Wojaczek působí jako kurátor. „Kulturní zařízení zastupuje ředitel,“ odpověděla Wojaczková na naše dotazy o vztahu mezi ní coby radní pro kulturu a prací jejího manžela.

Tato příspěvková organizace zajišťuje významnou část kulturní infrastruktury města. Wojaczek v této struktuře dlouhodobě působí jako kurátor galerií, kterých je v městě několik: Kaple, Sýpka a Půda. „Jako výtvarný pedagog působím ve Valašském Meziříčí od roku 1993. Práci kurátora zde vykonávám od ledna roku 2010. Má manželka Yvona Wojaczková vstoupila do komunální politiky a stala se místostarostkou města Valašské Meziříčí až v roce 2014,“ brání se Wojaczek dotazům kolem možného střetu zájmů.

Podle dokumentů, které má redakce k dispozici, s ním Kulturní zařízení vedené Romanem Štěrbou uzavíralo každoročně dvě paralelní smlouvy. První se týkala lektorské činnosti v Galerii Kaple a Galerii Sýpka, druhá kurátorské práce pro stejné galerie. Minulý rok se přidala ještě kurátorská práce pro nově vzniklou Galerii Půda.

Podle informací poskytnutých redakci na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vyplatilo Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Wojaczkovi v letech 2020 až 2026 za lektorskou činnost 798 000 korun. Kurátorská práce přišla na dalších 1 726 400 korun. Celkem tak v uvedeném období získal od městského kulturního zařízení 2 524 400 korun.

„V prosinci 2009 mě oslovila tehdejší ředitelka Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí paní Zelinková s žádostí o pomoc při rozvoji výstavnictví současného vizuálního umění ve městě. Mnohé umělkyně a umělce jsem znal osobně nebo jsem na ně měl kontakty, a proto jsem v lednu 2010 nabídku přijal,“ vysvětluje Leszek Wojaczek.

Vedle práce pro městské galerie se Wojaczek zapojil také do festivalu Světlo Valmez, další akce Kulturního zařízení města. Oficiální web festivalu ho pro rok 2025 uvádí v kurátorském týmu a open call pro ročník 2026 odkazuje zájemce na jeho festivalový e-mail. Sám Wojaczek redakci uvedl, že ho do přípravného týmu přizval ředitel festivalu Pavel Röder a roku 2025 jmenoval uměleckým ředitelem.

Redakce zároveň získala smlouvu o dílo z roku 2024, podle níž měl Leszek Wojaczek pro Kulturní zařízení kompletně zpracovat žádost o dotaci na Světlo Valmez 2025 z programu ministerstva kultury na podporu profesionálního výtvarného umění. Za tuto práci dostal dalších 18 tisíc korun.

Wojaczek tak u Světla Valmez nevystupoval pouze jako umělec nebo kurátor. Podílel se i na přípravě žádosti o dotaci pro festival, který spoluzakládala jeho manželka a pořádá jej městská příspěvková organizace působící v oblasti její politické gesce. Veřejná kontrola nad tímto systémem je omezená. Galerie Kaple, Sýpka a Půda podle odpovědí města nemají vlastní právní subjektivitu a fungují jako účetní střediska kulturního centra. Detailní rozpad financování jednotlivých projektů nebo galerií není ve veřejně dostupných materiálech snadno dohledatelný. Na webu Kulturního zařízení zároveň nejsou dostupné kompletní výroční zprávy a hospodářské podklady za všechny roky, přestože z usnesení rady města vyplývá, že město pravidelně pracuje se zprávami o hospodaření, účetními závěrkami a přehledy čerpání účelových příspěvků.

Redakce ředitele Kulturního zařízení Štěrbu kontaktovala s dotazy týkajícími se Leszka Wojaczka. Štěrba uvedl, že o žádných problémech z minulosti neví a že se jedná o pomluvy. Ve vztahu Wojaczkové coby političky a v zaměstnávání jejího manžela problém nevidí a nepovažuje ho za střet zájmů.

Město na dotazy ohledně možného střetu zájmů odpovědělo pouze obecným odkazem na zákon o obcích. Ten ukládá zastupitelům oznámit osobní zájem při projednávání věcí, které se mohou týkat jich samotných nebo osob blízkých. Redakce ale zatím od města Valašské Meziříčí nedostala doloženou odpověď na to, zda Yvona Wojaczková někdy oznámila možný střet zájmů při rozhodování o kulturním centru, městských galeriích nebo projektech, na nichž se její manžel podílí.

Ptali jsme se také starosty města Roberta Stržínka (ANO). Ten na možný střet zájmů své kolegyně a jejího manželka odpověděl. „Pokud vím, pan Wojaczek pro Kulturní zařízení pracoval už nejméně od roku 2010, tedy čtyři roky před naším nástupem do funkcí na radnici. Rada města ani zastupitelstvo města se otázkou zaměstnanců Kulturního zařízení nezabývalo.“ Dodal, že o kontroverzích kolem Leszka Wojaczka nic neví a na naše doplňující dotazy již odpovědět odmítl.

Město přitom nedoložilo interní metodiku, zápis o oznámení osobního zájmu, vyloučení z projednávání ani konkrétní mechanismus, jak se řešila situace, kdy manžel političky s gescí kultury pracuje pro městskou kulturní organizaci.

Podařilo se nám však získat výpověď jedné z bývalých Wojaczkových kolegyň, která se mu veřejně postavila. Jedná se o Kamilu Stejskalovou, jeho bývalou studentku, která později byla zaměstnankyní Muzejního a galerijního centra spadajícího rovněž pod Kulturní zařízení.

Tam byl v roce 2015 Leszek Wojaczek, nakonec jen přechodně, přijat na pozici vedoucího, přestože prohrál výběrové řízení. Stejskalová se dostala s vedením Kulturního zařízení do sporu právě proto, že nesouhlasila s instalací Wojaczka do vedení. Následně obdržela k poslednímu dni zkušební lhůty výpověď. Díky zveřejnění situace se Wojaczek z funkce vedoucího stáhnul, ale žena raději opustila region, kde byla podle svého názoru profesně odepsaná. Jak sama uvádí, Muzejní a galerijní centrum zůstalo téměř jedinou organizací svého druhu, na které nemá Wojaczek vliv.

Všichni lidé z pracovního okruhu kolem manželů Wojaczkových, se kterými jsme se bavili, se shodují, že jejich politická i společenská moc ve Valašském Meziříčí je obrovská. Do otevřeného sporu s nimi nikdo jít nechce. Zdroje uvádějí, že jakákoliv kritika manželů vede v regionu k ostrakizaci a izolaci. Leszek Wojaczek na nabídku na telefonát nereagoval, Yvona Wojaczková na naše žádosti o doplnění odpovědí nereagovala.

*Jména bývalých studentek byla v zájmu ochrany jejich bezpečí změněna, redakce zná identitu všech zdrojů.