7 nejlepších sci-fi režisérů všech dob a jejich životní díla

Sci-fi žánr provází filmovou tvorbu prakticky od jejího počátku. Už na přelomu 19. a 20. století natočil Georges Méliès svou Cestu na Měsíc (A Trip to the Moon, 1902) a položil základy žánru, který dodnes dominuje světovému box office. Od futuristického optimismu padesátých let přes artovou vlnu šedesátých a sedmdesátých let až po současnou éru velkolepých blockbusterů s přesahem - sci-fi vždy reflektovalo dobu, ve které vznikalo, a zároveň hledělo daleko dopředu.

Ne každý režisér ale dokáže přenést na plátno přesvědčivou vizi budoucnosti. Vyžaduje to kombinaci technické zručnosti, vizionářského myšlení a schopnosti vtáhnout diváka do světa, který nikdy neviděl. Těchto sedm filmařů to podle nás dokázalo nejlépe - a každý z nich má ve své filmografii jedno dílo, které definuje nejen jeho kariéru, ale často i celý žánr.

Žádný režisér neudělal pro zpřístupnění sci-fi masovému publiku více než Steven Spielberg. Zatímco ostatní tvůrci na tomto seznamu sází spíše na spektákl nebo intelektuální hloubku, Spielberg vždy točil pro srdce diváka. Jeho filmografie zahrnuje naprosté klasiky jako E. T. Mimozemšťan (E.T. the Extra-Terrestrial), Jurský park (Jurassic Park), Minority Report nebo A. I. Umělá inteligence (A.I. Artificial Intelligence).

Za jeho nejlepší sci-fi dílo je však obecně považováno Blízká setkání třetího druhu z roku 1977 - film o touze, posedlosti a odvěké lidské potřebě věřit v něco většího. S rozpočtem pouhých 20 milionů dolarů vydělal přes 300 milionů po celém světě a závěrečná sekvence kontaktu s mimozemskou civilizací patří dodnes k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec. Spielberg jím dokázal, že sci-fi nemusí být chladné a odtažité, aby bylo velké.

Sovětský artový mistr Andrej Tarkovskij je všeobecně pokládán za jednoho z největších režisérů filmové historie. V rámci sci-fi natočil pouze dva snímky - Solaris a Stalker (Stalker, 1979) - ale oba se staly měřítky toho, kam až může žánr ve svých ambicích zajít.

Solaris, adaptace románu polského spisovatele Stanisława Lema z roku 1961, sleduje psychologa vyšetřujícího záhadné dění na vesmírné stanici obíhající kolem tajemné planety. Místo akce a speciálních efektů nabízí poetickou, meditativní sondu do lidského nitra - do potlačených vzpomínek, ztracené lásky a otázek, na které věda nemá odpovědi. Tarkovskij ovlivnil prakticky všechny tvůrce na tomto seznamu. A Solaris zůstává povinnou jízdou pro každého, kdo to s filmem myslí vážně.

James Cameron je synonymem pro technologické průkopnictví v kinematografii. Stojí za ikonickými snímky jako Vetřelci (Aliens), Terminátor (The Terminator) nebo série Avatar, ale jeho nejlepším sci-fi filmem zůstává Terminátor 2: Den zúčtování.

Při natáčení dvojky Cameron ve spolupráci se studiem Industrial Light & Magic vyvinul průlomové technologie pro postavu tekutého kovového T-1000 v podání Roberta Patricka. V době svého uvedení měl film největší rozpočet v historii - a každý cent bylo vidět na plátně. Terminátor 2 je vzácným příkladem sequelu, který překonal originál, a zároveň filmem, jenž elegantně propojuje nonstop akci s tématy svobodné vůle, osudu a etiky umělé inteligence. Cameron jím doslova vydláždil cestu všem svým pozdějším projektům.

Christopher Nolan patří k nejúspěšnějším blockbusterovým režisérům současnosti a sci-fi je jedním z jeho domovských žánrů. Mnozí by za jeho životní dílo možná označili Temného rytíře (The Dark Knight), jenže v rámci vědecké fantastiky nemá konkurenci jeho ambiciózní vesmírný epos Interstellar.

Film z roku 2014 sleduje cestu astronautů skrze červí díru v zoufalém hledání nového domova pro lidstvo. Nolan spolupracoval s teoretickým fyzikem Kipem Thornem, aby zajistil vědeckou věrohodnost zobrazení černých děr a časové dilatace. Výsledkem je emocionální příběh o otcovské lásce a obětování, který dodnes vyvolává vášnivé diskuse mezi fanoušky - a mnohé z nich spolehlivě přivede k slzám společně s Matthewem McConaugheym. Interstellar je důkazem, že mainstreamové publikum ocení chytré filmy, pokud mají srdce.

Ridley Scott si vysloužil místo v panteonu sci-fi režisérů už svým druhým celovečerním filmem Vetřelec (Alien, 1979). Jenže právě Blade Runner z roku 1982 ho definitivně potvrdil jako jednoho z nejvizionářštějších tvůrců v dějinách žánru.

Neo-noirové mistrovské dílo zasazené do deštivého, neonem prozářeného Los Angeles budoucnosti si klade jednu z nejhlubších otázek sci-fi: co to vlastně znamená být člověk? Harrison Ford v roli lovce androidů Deckarda a nezapomenutelný Rutger Hauer jako replikant Roy Batty vytvořili ikonické filmové momenty. Navzdory problematické produkci a zklamání z prvních tržeb se Blade Runner postupem let stal filmem, který v podstatě vynalezl vizuální stránku kyberpunku. Každý sci-fi tvůrce, který od té doby zobrazil temnou městskou budoucnost, se jeho odkazem pravděpodobně inspiroval.

Denis Villeneuve je nejpřesvědčivějším hlasem současného sci-fi filmu. Kanadský režisér pracuje v rámci žánru výhradně od svého snímku Příchod (Arrival, 2016) a každý jeho následující film - včetně Blade Runner 2049 - by byl korunovačním klenotem filmografie většiny jiných tvůrců.

Jeho skutečným magnum opus se však stala Duna: Část druhá, monumentální adaptace románu Franka Herberta. Villeneuve dodal velkolepou podívanou s brutalistickou vizuální poetikou, pohlcujícím zvukovým designem a minimem dialogů, přičemž do filmu vpletl komplexní témata moci, náboženského fanatismu a politické manipulace. Třetí část trilogie, Duna: Mesiáš (Dune: Messiah), je aktuálně ve výrobě a očekává se v kinech v průběhu roku 2026. Villeneuve tak má stále šanci svůj odkaz ještě rozšířit.

Stanley Kubrick byl vizionářským auteurem i průkopníkem filmařské technologie zároveň a jeho vědeckofantastická tvorba zahrnuje i satirický Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (Dr. Strangelove, 1964) nebo dystopický Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1971). Jeho magnum opus je ale jednoznačné: 2001: Vesmírná odysea z roku 1968.

Film sleduje evoluci lidstva od pravěké opice po vesmírnou civilizaci netradičním, téměř nenarativním způsobem. Kubrick vytvořil fotorealistické vesmírné efekty v době, kdy nikdo nevěřil, že je to možné, a průkopnickými technikami - jako slit-scan fotografie - natočil kosmické sekvence, které dodnes berou dech. Za vizuální efekty získal svého jediného Oscara. 2001: Vesmírná odysea je největší technické mistrovství žánru, jeho nejhlubší filozofické prohlášení a zlatý standard, podle kterého se měří všechny ostatní sci-fi filmy.

Zdroj: NaStreamu.cz