Jan Mlynarčík: Exekuce jsou důsledkem dluhů

Rok 2025 byl poměrně turbulentní. Byla přijata legislativní úprava, na jejímž základě bylo vymáhání veřejnoprávních pohledávek převedeno na Celní správu. To samo o sobě nepovažujeme za správný krok, neboť Celní správa není ani zdaleka tak efektivní jako soudní exekutoři a není technologicky ani personálně připravena zvládnout tak velký objem vymáhaných pohledávek. Nejhorší na tom však je, že vymáhání celní správou platí daňoví poplatníci, a to všichni. Dokud exekuci vede soudní exekutor, hradí její náklady ten, kdo ji zavinil, tedy zpravidla dlužník. Jedná se pouze o další krok směřující k oslabení vymahatelnosti práva v České republice. Ze statistik Exekutorské komory ČR pak můžeme vysledovat, že se podařilo ukončit velké množství exekucí, celkové počty exekucí i počty osob v exekuci dlouhodobě každoročně klesají. To můžeme považovat za pozitivní trend. Ovšem s tím souvisí také náročnější vymahatelnost většího množství pohledávek, neboť se současně vede více exekucí na jednu osobu. Exekutorské úřady se potýkají s ekonomickými problémy a řada soudních exekutorů již skončila nebo zvažuje ukončení činnosti právě z těchto důvodů.

Dovolte mi upřesnit, že ke zvýšení minimální odměny za vymáhání peněžitého plnění v exekuci nakonec nedošlo. Již delší dobu sledujeme narůstající politický vliv určitých neziskových organizací, které nakonec nějakým způsobem „donutily“ stáhnout původní dohodnutý návrh úpravy exekučního tarifu, který obsahoval zvýšení minimální odměny ze dvou na tři tisíce korun. Ke zvýšení tarifní odměny tak nakonec došlo pouze u vymáhání nepeněžitého plnění, kde byl sice stav dlouhodobě neudržitelný, ale zároveň se ve vztahu k vymáhání peněžitých pohledávek jedná o marginální okruh exekucí. Úprava se tak na hospodaření exekutorských úřadů bohužel nijak výrazně neprojeví. Politický vliv a mediální tlak nikým nevolených neziskových organizací představuje riziko pro volnou politickou soutěž a pro svobodné a zodpovědné rozhodování zvolených zástupců státu. Musí totiž neustále pracovat s tím, že jim tyto neziskovky dají takříkajíc „sežrat“ bez ohledu na to, zda se jedná o společensky potřebnou změnu či nikoli. Dovolím si pouze podotknout, že samo ministerstvo ve své tiskové zprávě uvedlo, že tarifní hodnoty odměn a náhrad nebyly v některých případech upraveny téměř 20 let a neodpovídají současné ekonomické realitě. Od roku 2006 vzrostla průměrná mzda o více než 120 %, inflace kumulativně činí přes 67 % a ceny poštovních služeb se zvýšily o více než 350 %. Ani přesto se soudní exekutoři nedočkali adekvátní úpravy exekutorského tarifu. Zvýšení, dá-li se tomu tak říkat, bylo pouze marginální a víceméně položkové.

Bohužel, soudních exekutorů ubylo. Pouze v roce 2024 Ministerstvo spravedlnosti zrušilo celkem devatenáct trvale neobsazených a sedm uvolněných exekutorských úřadů, které se nepodařilo obsadit poté, co skončil soudní exekutor, který zde vykonával činnost. Na začátku roku 2026 budou zrušeny další tří úřady, které se nepodařilo obsadit. Vysvětlení je nasnadě. Od kolegů soudních exekutorů neustále slýchám, že se potýkají s problémy s hospodařením svých úřadů. Přestože jsme takřka všichni přijali nutná opatření ke zefektivnění práce (elektronické spisy, informační systémy, automatizované procesy), na řadě míst už ani tato opatření nemohou kompenzovat rostoucí náklady. Proto je tak politováníhodné, jak dopadla změna exekutorského tarifu. Bohužel žádný ministr spravedlnosti doposud nenašel odvahu zvýšit soudním exekutorům tarifní odměny tak, aby odpovídaly ekonomické realitě současné doby. Připomeňme, že nastavení exekutorského tarifu u vymáhání peněžitých pohledávek, což tvoří většinu agendy soudních exekutorů, nadále vychází z reálií roku 2001. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že mnozí kolegové jsou už prostě také unavení z neustálých změn v exekučním řízení. Novely z posledních několika let, které jsme museli aplikovat, se projevovaly naprosto tragickou úrovní legislativního textu. Jedná se například o tzv. milostivá léta, zastavování bagatelních a zastavování bezvýsledných exekucí. V těchto případech se musely scházet expertní skupiny soudních exekutorů, soudců a mnohdy zástupců ministerstva, aby bylo možné velmi nekvalitní text zákona nějakým způsobem prakticky aplikovat.

S těmito názory nesouhlasím, jakkoli lze přiznat, že mnohé legislativní změny moc pozitivních změn v oblasti vymáhání práva nepřinesly. Jedná se například o již zmíněný převod vymáhání veřejnoprávních pohledávek na Celní správu či o dílčí oddlužovací novely exekučního řádu v podobě milostivých let a zastavování bagatelních a bezvýsledných exekucí. Exekuční řízení se v důsledku neustálých novelizací také značně zkomplikovalo a zbyrokratizovalo. Tam, kde byl v minulosti jednoduchý a rychlý proces, je nyní spousta zbytečného papírování a nákladů. Přesto si však soudní exekutoři zachovali vysokou úroveň vymahatelnosti. Mnohem vyšší, než jaké dosahuje stát. Se všemi komplikacemi a nástrahami mnohých novel exekučního řádu jsme se popasovali se ctí a nadále pracujeme. Problém spatřuji v jiné věci. Zdá se, že stát sám již nepovažuje za tak důležitou zásadu pacta sunt servanda (Smlouvy se mají dodržovat – pozn. red). Stále častěji vídáme, že stát odpouští dluhy i těm, kteří si to nijak nezasloužili. Dokonce i v procesu oddlužení již neplatí, že dlužník musí uhradit alespoň část všech přihlášených pohledávek. Nikoli, dnes stačí, aby vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Zaplatit však v podstatě nemusí nic. Dlužníci se tak pomalu učí, že si stačí dostatečně dlouho počkat a dluhy jim stát odpustí. To je nejen nevýchovné, ale především nefér k té části společnosti, která svoje závazky řádně plní.

Opět bych poněkud upravil formulaci otázky, mohu-li. Dlužníků není už přes 600 tisíc. Dlužníků je určitě více, ale pokud hovoříme o počtu osob v exekuci, tak těch už je pouze okolo 600 tisíc. Za posledních 10 let totiž klesl počet povinných (fyzických osob v exekuci) o více než 230 tisíc. To je poměrně nevídaný úspěch a svědčí o dobré práci soudních exekutorů, kteří se navzdory překážkám, kterým musí čelit, velmi dobře popasovali s enormním množstvím exekuční agendy. Pokud jde o důvody zvýšeného počtu exekucí ve vámi zmíněných oblastech republiky, pak je nutno pohlížet na příčiny této situace a nikoli důsledky. Určité regiony se nacházejí v hospodářsky složitější situaci než jiné. Panuje v nich vysoká nezaměstnanost, velcí zaměstnavatelé buď snižují stavy nebo opouštějí region. Taktéž mzdová ohodnocení zaměstnanců v těchto regionech bývá výrazně nižší než jinde v republice. Typicky se jedná o nejzadluženější regiony, jako Chomutovsko, Mostecko a Sokolovsko. V těchto regionech zpravidla nepomáhá ani zastavování bezvýsledných či bagatelních exekucí, neboť velká část povinných se nachází ve dluhové spirále a mají větší množství exekucí. Horší socioekonomické některých regionů jsou dané historicky a trvají dlouhodobě (např. velké strukturální změny v bývalých průmyslových oblastech, pohraničí atp.). To znamená. že situace se zde ve srovnání s jinými regiony nijak výrazně nezhoršuje ani nezlepšuje. Proto je velmi důležité nezaměňovat příčiny zadluženosti a důsledky. Exekuce je pouze důsledkem toho, že lidé nezvládají plnit své závazky.

Tak tuhle otázku beru jako velkou výzvu, děkuji za ní. Určitě by mělo zaznít, že profese soudních exekutorů letos oslaví čtvrt století od svého vzniku. Je tomu již 25 let, co bylo exekuční řízení a soudní exekutoři zakotveni do českého právního řádu. Troufnu si tvrdit, že za tu dobu soudní exekutoři prokázali, že jsou nezbytnou součástí demokratického právního státu. Proto bych chtěl apelovat především na zvolenou politickou reprezentaci, aby se neuchylovala k jednoduchým a populistickým krokům, které mohou mít za následek zhoršení vymahatelnosti práva v České republice. Jsme připraveni na jakýkoli dialog, jsme připraveni předkládat vládě a zákonodárcům konkrétní řešení konkrétních situací založená na reálných poznatcích z praxe. Chceme být pro stát partnerem a nikoli hlasitou opozicí, neboť pouze konstruktivním dialogem můžeme dosáhnout potřebných a celospolečensky přínosných změn.

___________________________________________________

Připomeňme v této souvislosti, že v letech 2022–2023 proběhlo několik kol vládou Petra Fialy (ODS) vyhlášené kontroverzní akce zaměřené na oddlužení tzv. nedobytných, a bagatelních exekucí. Jejich zastavení (hranicí byla částka 1.500 korun – pozn. red.) a také těch, u kterých se šest let nepodařilo vymoci ani korunu, umožnila novela exekučního řádu z roku 2021. Pro přesné vyhodnocení všech kol této monstrózní akce ale dosud státu, jak už vyplynulo z rozhovoru, chyběla v době uzávěrky tohoto čísla Exekutorské komoře potřebná data.

Celkem se takto svých dluhů ale zbavily dobrodiním společnosti skoro dvě miliony dlužníků, respektive, protože spousta z nich měl na krku více dluhů, bylo zastaveno něco mezi jedním a dvěma miliony exekucí. Jednatelka společnosti Insolcentrum JUDr. Jarmila Veselá tvrdí, že po oslovení všech 86 exekučních soudů stát exekutorům za zastavování bagatelních i bezvýsledných exekucí vyplatil 1,2 miliardy korun. Této sumě by pak při ceně 750 korun (bez DPH) za jedno řízení odpovídalo zhruba 1,3 milionu tak či tak zastavených exekucí. Další desítky a možná i stovky milionů peněz věřitelů byly nenávratně pryč.

Podle již dříve zveřejněných čísel společnosti Insolcentrum na jednoho exekutora (kterých nyní v České republice působí 157 – pozn. red.) připadá průměrně osm milionů vydělaných korun. Jak známo, exekutorům také resort spravedlnosti od ledna navýší náhradu paušálních výdajů u dluhů nad 5000 korun z dvou tisíc na tři tisíce. Argumentem pro tento jeden z posledních kroků bývalého Fialova kabinetu byl fakt, že tarif byl na stejné úrovni 20 let. Sami exekutoři toto navýšení kritizují jako nedostatečné. Skutečnost, že bývalá vláda do konce svého mandátu vůbec nevěděla, jaký efekt přinesly její spektakulární akce, pak JUDr. Veselá opakovaně kritizovala na seminářích pořádaných buďto samotným Insolcentrem, nebo společně s dalšími subjekty (např. Akademií věd). Když pak sama o tato data požádala o data podle zákona o svobodném přístupu k informacím ministerstvo spravedlnosti i Exekutorskou komoru, byla na obou místech odmítnuta. Zvláště u ministerstva, které si občané platí ze svých daní, aby jim sloužilo, a pod veřejnou kontrolou vykonávalo svou činnost, je toto chování zarážející a nepřípustné. „Nevíme, jaké typy dlužníků jsou omilostněny, v jaké výši jsou zastavené pohledávky, ani kolik bylo příslušenství a v jakém pořadí byly tyto exekuce vedeny. Legislativa tak zasáhla do majetků občanů, aniž by stát předem věděl, komu bere a komu dává,“ míní JUDr. Veselá.

Na rozdíl od ní pak ředitel Institutu prevence a řešení předlužení Radek Hábl odhaduje počty zastavených bagatelních exekucí na 400–500 tisíc a nevymahatelných na jeden milion. I on nedostatek informací od resortu řízeného v té době JUDr. Pavlem Blažkem a po něm Evou Decroix (oba ODS) kritizoval s tím, že by do budoucna bylo dobré, aby se ministerstvo spravedlnosti v práci s daty zlepšilo a o podobných akcích reportovalo konkrétněji. „Nejsou informace, jak se exekuce platí, co je nejúčinnější, jestli třeba srážka z účtu nebo ze mzdy nebo prodej majetku. Bez dat se navíc takové akce těžko vyhodnocují,“ podpořil Hábl Veselou, která navíc opakovaně a dlouhodobě zpochybňuje dokonce i samotnou novelu, když poukazuje na fakta, podle kterých u nás ani poté lidí zasažených exekucí nijak zásadně neubylo. Pro představu: podle čísel společnosti Insolcentrum jich z necelých 700 tisíc v roce 2021 je jich dnes jen o 100 tisíc méně – pozn. red.). Věřitelé oproti tomu přišli o svá velká jmění. „U nevymahatelných exekucí mluvíme o možné částce až 100 miliard korun,“ uvedla již před časem pro naše Konkursní noviny JUDr. Veselá. Podle jednatelky a ředitelky Insolcentra pak stát, který neumí zajistit vymáhání práva, své selhání přenáší na věřitele, když činí svá rozhodnutí doslova o miliardách bez patřičných podkladů dat a bez náležité odborné diskuse o nich. „Ba ani po zásahu neví, jaké dopady způsobil,“ dodala JUDr. Veselá.

Naopak nejvyšší odhad - 1,75 milionu zastavených exekucí (650 tisíc bagatelních a 1,1 milionu tzv. bezvýsledných) - uvedl pro HN prezident Exekutorské komory Mgr. Mlynarčík s tím, že přesná statistická data ale komora nemá, protože exekutoři nejsou povinni do Centrální evidence exekucí zapisovat, zda je exekuce bagatelní nebo bezvýsledná. A také kvůli tomu, že proces zastavování bezvýsledných exekucí stále ještě pokračuje.

Připomeňme také, že podobné problémy jako tuzemské exekutory, trápí také jejich slovenské kolegy. Proto se u našich východních bratrů v současnosti připravuje rozsáhlá novela zákona o správě daní, Ta má za cíl zefektivnit správu daní rozšířením možností a kompetencí správců daně a souvisí s tzv. Akčným plánom boja proti daňovým únikom. „K zefektívnění výkonu a zjednodušení daňové exekuce by přispělo umožnit správcovi daně při nedoplatcích vzniklých podáním daňového přiznání, zasílat exekuční příkaz přímo do banky. Efektívním nástrojem by také bylo umožnění správcovi daně vykonat dražbu využitím online prostoru,“ uvedlo k věci slovenské ministerstvo financí. Za tímto účelem a kvůli zefektivnění boje proti daňovým podvodům je podle něj potřeba také provést přezkum spoluodpovědnosti fyzických osob čerpajících benefity z právnických osob, které souvisí s plněním jejich povinností. Kromě exekucí zadržení řidičského průkazu jednatele společnosti při nedoplatcích právnické osoby by se v případě bezvýsledného vymáhání neuhrazené daně právnické osoby měla uplatnit majetková zodpovědnost standardní exekucí na majetek zodpovědné fyzické osoby.

Efektivita výkonu daňové exekuce dosáhla podle slovenského ministerstva financí v současnosti limitu zákonné úpravy, která nereflektuje aktuální dobu a moderní trendy výkonu rozhodnutí. Nové instituty daňové exekuce by se přitom měli uplatňovat také na nedoplatky, které vznikly před účinností připravované novely Daňového řádu.

Mimochodem, české ministerstvo spravedlnosti začalo doslova před několika dny sbírat od občanů republiky podněty, zkušenosti a návrhy změn, týkajících se exekucí, a insolvenčních řízení – lidé mají tyto své zkušenosti poslat úředníkům elektronicky na emailovou adresu navrhy@msp.gov.cz. „Podněty veřejnosti budou sloužit jako jeden z podkladů pro další odbornou a analytickou práci Ministerstva spravedlnosti. Budou analyzovány a vyhodnocovány v rámci přípravy případných změn právní úpravy a posuzovány v souvislostech společně s dalšími odbornými podklady a dostupnými daty,“ tvrdí mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Připomeňme, že resort ještě za minulé vlády spustil také web Dluhový patron, což je rozcestník pomoci pro osoby ve vážných finančních potížích a nástroj Konsorcia dluhových poraden ČR pro lidi, kteří své dluhy už nezvládají.

__________________________________________________

Od 1. ledna tohoto roku zůstane lidem v exekuci nebo insolvenci z výplaty víc peněz, vinou tzv. superdávky se totiž změnil výpočet nezabavitelného minima. To letos činí měsíčně 14.101,50 korun, tedy o 1.073,50 korun víc než loni, a je nově vypočítáváno vždy na začátku kalendářního roku (Mimochodem, pro rok 2025 se zvýšilo jen o zhruba 300 korun). Zároveň došlo také k navýšení částky na vyživovanou osobu o zhruba 268 korun na částku 3525 korun.

Připomeňme, že navýšení nezabavitelného minima souvisí se změnou výpočtu, která se ještě loni počítala ze životního minima a normativních nákladů na bydlení, které se využívaly pro výpočet příspěvku na bydlení. Protože byl ale tento příspěvek zrušen a nahrazen novou superdávkou, vypočítává se dnes nezabavitelné minimum právě podle jejích parametrů. Ty obsahují:

- životní minimum pro jednotlivce ve výši 4860 korun,

- normativní nájemné na jednočlennou domácnost v obci nad 70 tisíc obyvatel ve výši 9430 korun,

- energetický paušál 2300 korun.

Nezabavitelné minimum činí 85 procent ze součtu těchto částek, a je právě oněch 14 101,50 korun.

Toto minimum dlužníkovi také navyšuje každá další vyživovaná osoba, a to o těch zmíněných 3525 korun na osobu. Pokud žije dlužník v manželství či v registrovaném partnerství, kde jeden z partnerů pobírá starobní důchod nebo je v invalidním důchodu II. a III. stupně, zvyšuje se nezabavitelná částka opět o stejnou částku jako na vyživované dítě.

U výpočtu srážek ze mzdy dlužníků platí ještě limit hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy. Když tak jeho čistá mzda po odečtení všech srážek přesáhne stanovený limit, jdou už všechny peníze nad tento limit na umoření dluhu. Tento limit je pro letošní rok stanoven částkou 31 521 korun, tedy o 1,9násobek součtu životního minima, normativních nákladů na bydlení a energetického paušálu.