Článek
Vychází ze zveřejněného článku KN https://www.kn.cz/vymahani-pojistneho-financni-sprava-exekutori/
U zdravotního zůstává dobrovolnost a spor o podobu vymáhání pokračuje
Vládní návrh, který může změnit způsob vymáhání miliardových pohledávek na sociálním a zdravotním pojistném, už je v Poslanecké sněmovně. Vláda jej předložila 8. září 2026 a poslanci jej obdrželi jako sněmovní tisk 300/0. Ke 15. září návrh neprošel prvním čtením. Spor se tedy přesouvá do Parlamentu právě ve chvíli, kdy stát a soudní exekutoři hodnotí očekávané dopady reformy rozdílně.
Konkursní noviny porovnaly znění návrhu a jeho důvodovou zprávu s oficiálními údaji ČSSZ, VZP, Celní správy, daňovým řádem a pravidly nákladů soudní exekuce. Závěr není jednoduchý: daňová exekuce může být pro dlužníka výrazně levnější, bez jednotné metodiky však dnes nelze spolehlivě určit, zda centralizace zvýší, zachová, nebo sníží čisté inkaso veřejných institucí.
Co se má od roku 2028 změnit
Návrh rozlišuje sociální a zdravotní pojistné. U pohledávek územních správ sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení má být předávání Finanční správě povinné. Spolu s vymáháním má přejít také související správa placení, například evidence, zajištění, správa příslušenství a rozhodování o jeho prominutí.
U zdravotních pojišťoven je současné znění fakultativní. Pojišťovna bude moci požádat finanční úřad o vymáhání jednotlivých pohledávek i jejich souborů. Její dosavadní působnost se právně neruší. Důvodová zpráva však současně předpokládá, že se v praxi bude vymáhání postupně přesouvat na finanční úřady všude, kde to bude vhodné a technicky možné. Změna se nemá týkat jen samotného pojistného. Návrh zahrnuje také příslušenství a další peněžitá plnění spravovaná dotčenými institucemi, například některé pokuty nebo vratky dávek. Účinnost převodu je navržena od 1. ledna 2028. Starší pohledávky sociálního zabezpečení se mají předávat postupně, nejpozději do 31. prosince 2029.
Navrhované změny vymáhání sociálního a zdravotního pojistného
Povinné zapojení zdravotních pojišťoven zůstává otevřené
Otázka Konkursních novin: Můžeme odpověď ministerstva vykládat tak, že zatím nerozhodlo o podpoře povinného zapojení zdravotních pojišťoven a konkrétní pozměňovací návrh není připraven? „Jak jsme již uvedli, v tuto chvíli probíhají diskuse na pracovní úrovni, a proto nelze předjímat finální podobu legislativních úprav či případných pozměňovacích návrhů.“ Ministerstvo financí v odpovědi Konkursním novinám.
Ministerstvo tedy nepotvrdilo politické rozhodnutí o povinném zapojení ani existenci hotového pozměňovacího návrhu. Současně však tuto možnost výslovně nevyloučilo.
Finanční správa redakci dříve sdělila, že odborné útvary Ministerstva financí a Finanční správy nemají mandát takové politické rozhodnutí přijmout a že sama vychází z dobrovolného modelu obsaženého v návrhu. Přesné shrnutí současného stavu tedy zní: povinné zapojení zdravotních pojišťoven není v předloženém textu ani potvrzené v konkrétním pozměňovacím návrhu, ministerstvo je však nevyloučilo.
Reforma je součástí rozsáhlého pracovního zákona
Převod vymáhání není předložen jako samostatný zákon. Je vložen do 194stránkového doprovodného návrhu k zákonu o platformové práci a k pravidlům transparentního odměňování. Důvodová zpráva jej označuje za další legislativní opatření a první fázi Jednoho inkasního místa. Právě tato konstrukce otevírá legitimní otázku, zda reforma s rozpočtovými, procesními a personálními dopady dostane při projednávání dostatečný samostatný prostor. Exekutorská komora uvádí, že ustanovení o vymáhání byla do materiálu doplněna až po původním připomínkovém řízení a že se o nich dozvěděla v červenci. Aktuální parlamentní dokument skutečně řadí Jedno inkasní místo mezi opatření nad rámec evropských transpozic. Přesné načasování a rozsah předchozí odborné debaty by proto měly být předmětem sněmovního projednání.
Ministerstvo zdůrazňuje koordinaci a nižší náklady
Ministerstvo financí staví reformu na myšlence koordinované správy veřejných pohledávek. Jeden dlužník dnes může mít nedoplatky vůči více institucím, které jeho majetek zjišťují a dluhy řeší odděleně. Centralizace má omezit duplicity, umožnit společný postup a více využívat komunikaci, posečkání nebo splátkové kalendáře před nařízením exekuce.
„Smyslem rozvíjeného konceptu Jednotného inkasního místa je vytvořit koordinovaný systém správy veřejných pohledávek.“ Ministerstvo financí v odpovědi Konkursním novinám
Pro dlužníka je nejsilnějším argumentem cena. Ministerstvo uvedlo, že náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 procenta z vymáhané částky. Daňový řád tento údaj zpřesňuje: 2 procenta jsou náklady za nařízení daňové exekuce, nejméně 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč. Při prodeji majetku může vzniknout další dvouprocentní náklad a dlužník hradí také skutečné hotové výdaje. Pokud zaplatí už po předexekučním upozornění, náklad za nařízení exekuce nevznikne.
U soudního exekutora činí základní sazba odměny u peněžitého plnění do 3 milionů Kč 15 procent z vymožené částky, nejméně 2 000 Kč. K odměně se připočítává paušální náhrada hotových výdajů. Od 1. ledna 2026 činí 3 500 Kč, pokud se v exekuci vymáhá pouze peněžité plnění, které ke dni vydání pověření nepřesahuje 5 000 Kč; v ostatních případech činí 4 500 Kč. U exekucí zahájených před 1. lednem 2026, v nichž byl exekutor již před tímto datem pověřen jejich vedením, se použije dřívější znění tarifu, tedy zpravidla paušál 3 500 Kč. Je-li exekutor plátcem DPH, náklady se zvyšují o tuto daň. Při včasném splnění po výzvě se odměna i paušální náhrada snižují. U řady menších dluhů proto daňová exekuce skutečně znamená pro dlužníka nižší přímou zátěž.
Dvě procenta však nejsou celkovou cenou systému. Nezahrnují mzdy úředníků, provoz a úpravy informačních systémů ani náklady převodu agendy. Důvodová zpráva očekávané úspory a vyšší efektivitu popisuje, ale u první fáze jednotného inkasního místa neuvádí srovnávací výpočet výnosů, personálních potřeb a úplných nákladů obou modelů.
Komora varuje před oslabením inkasa
Otázka Konkursních novin: Z jakých konkrétních údajů a výpočtů Komora vychází, když předpokládá propad příjmů veřejných rozpočtů v řádu miliard korun? „Nejde tak o odhady, ale výpočty založené na tvrdých datech z reálného prostředí.“ Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR
Exekutorská komora navrhuje část o vymáhání z návrhu vypustit. Tvrdí, že soudní exekutoři dostávají často až pohledávky, které zdravotní pojišťovny předtím nevymohly vlastními silami, a přesto z nich inkasují významné částky. Jako alternativu navrhuje, aby stát exekutorům předával případy, u nichž byl sám neúspěšný.
„Navrhujeme, aby stát exekutorům předal k vymáhání všechny případy, kde byl v minulosti s vymáháním sám neúspěšný.“ Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR
Prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík opírá obavy z propadu inkasa o údaje Centrální evidence exekucí, zdravotních pojišťoven a dalších veřejných institucí. Zdůrazňuje, že soudní exekutoři často přebírají složitější a méně bonitní pohledávky, které se předtím nepodařilo vyřešit jiným způsobem.
To je pro hodnocení reformy podstatný argument. Odlišná skladba pohledávek znamená, že prosté porovnání dílčích ukazatelů nemusí vypovídat o skutečné účinnosti obou systémů. Z veřejných podkladů zatím nelze přesný rozsah budoucího dopadu spolehlivě vyčíslit; pro Parlament proto bude důležité, aby zastánci i kritici reformy předložili výsledky založené na stejné metodice.
Údaje Celní správy vyžadují rozlišení jednotlivých fází
Celní správa ve své oficiální odpovědi rozlišuje pohledávky převzaté k vymáhání, zahájená exekuční řízení, dobrovolné úhrady po zahájení řízení a plnění získané realizací exekučního příkazu. Jednoduchý poměr mezi celým objemem převzatých pohledávek a částkou získanou konkrétním exekučním úkonem proto nevystihuje celý proces.
Do souboru předaných pohledávek mohou patřit také již uhrazené případy nebo dluhy, u nichž nebyla exekuce zahájena kvůli nezjištěnému majetku, insolvenci či právním překážkám. Pro věcné porovnání je proto nutné oddělit celý nápad, zahájené exekuce, dobrovolné platby, insolvenční výnosy a plnění získané konkrétním exekučním příkazem.
Správa dluhu u ČSSZ začíná před exekučním příkazem
Výroční zpráva ČSSZ ukazuje, že před vydáním exekučního příkazu instituce používá výzvy k zaplacení. Část dlužníků poté dluh uhradí, začne jednat o splátkách nebo požádá o prominutí penále. Počet vydaných exekučních příkazů proto nelze bez dalšího ztotožnit s počtem případů, v nichž instituce zůstala nečinná.
ČSSZ současně vykazuje úhrady ve vymáhání, které mohou zahrnovat i starší pohledávky. Pro hodnocení roční úspěšnosti je proto třeba sledovat stejné skupiny dluhů po delší dobu a odlišit nové případy od inkasa z dřívějších let.
Data VZP ukazují význam skladby pohledávek
VZP využívá vlastní daňovou exekuci i soudní exekutory. Do obou režimů však mohou směřovat jinak staré a jinak vymahatelné pohledávky. Samotné procento úspěšnosti jednoho či druhého způsobu proto bez znalosti skladby případů neprokazuje obecnou převahu jednoho systému.
Otázka Konkursních novin: Platí tvrzení, že zapojení soudních exekutorů nemá pro stát žádné finanční náklady, také u bezvýsledných exekucí? „Pokud jsou neúspěšní, žádnou odměnu nedostanou.“ Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR
Pokud je exekuce neúspěšná, exekutor nezíská odměnu z vymoženého plnění. Při úplném srovnání nákladů je však třeba zohlednit také pravidla pro zálohy a pro úhradu nákladů při zastavení řízení. Portál Ministerstva spravedlnosti uvádí, že výsledek závisí na důvodu zastavení a procesním zavinění. Pro přesné srovnání je proto vhodné oddělit odměnu exekutora, náklady věřitele a celkové veřejné výdaje na správu systému.
Finanční správa má širší pravomoci než jen obstavení účtu
Komora upozorňuje, že Finanční správa v praxi používá převážně exekuci na bankovní účet a méně jiné nástroje. To je relevantní otázka skutečné praxe a kapacity. Daňový řád současně umožňuje také srážky ze mzdy, postižení jiné pohledávky či jiných majetkových práv a prodej movitých nebo nemovitých věcí.
Pro Parlament proto nebude rozhodující jen seznam zákonných oprávnění. Potřebuje znát, jak často a s jakým výsledkem je Finanční správa používá, jaké personální a technické kapacity bude mít po převzetí agendy a jak zabrání tomu, aby centralizace znamenala pouze přesun velkého počtu obtížných pohledávek do jedné instituce.
Co reforma může znamenat pro jednotlivé skupiny
Pro dlužníky může centralizace znamenat nižší přímé náklady, méně souběžných řízení a větší prostor pro řešení dluhu před exekucí. Současně ale soustředí informace i rozhodování o více veřejných dluzích u jednoho orgánu, a proto musí být jasná pravidla pro přiměřenost zásahů, splátky a ochranu nezabavitelného majetku.
Pro veřejné věřitele může společná infrastruktura omezit duplicitní zjišťování majetku a usnadnit koordinaci. Rizikem je ztráta specializace, přechodové chyby a závislost na připravenosti systémů Finanční správy. U zdravotních pojišťoven je navíc podstatné, podle jakých pravidel se budou rozhodovat mezi vlastním vymáháním, Finanční správou a soudním exekutorem.
Pro soudní exekutory může i dobrovolný model znamenat postupný úbytek agendy zdravotních pojišťoven. Jejich argument, že přebírají obtížnější pohledávky a nesou podnikatelské riziko, musí být při hodnocení výsledků zohledněn. Debata by měla transparentně zachytit jak profesní a ekonomický dopad na exekutory, tak rozpočtové a personální zájmy státu.
Pro veřejné rozpočty a systém zdravotního pojištění nelze dnes směr dopadu spolehlivě určit. Ministerstvo tvrdí, že příjmy zdravotních pojišťoven nebudou dotčeny; Komora předvídá miliardový propad. Ani jedna strana dosud nezveřejnila srovnatelný model, který by vyčíslil čisté inkaso po odečtení všech nákladů a zohlednil kvalitu pohledávek.
Parlament by měl před rozhodnutím požadovat společnou metodiku
Spor dnes není možné rozhodnout prostým porovnáním několika procent. Aby poslanci mohli odpovědně posoudit dopad reformy, měli by od vlády i kritiků požadovat data za stejné soubory pohledávek a stejný časový horizont.
- Porovnání pohledávek stejného stáří, výše, typu dlužníka a předchozího průběhu vymáhání po 12, 24 a 36 měsících.
- Oddělení dobrovolných úhrad, daňové exekuce, soudní exekuce, insolvencí, dražeb a plateb získaných v řízení jiného orgánu.
- Výpočet čistého inkasa po odečtení nákladů dlužníka, věřitele i veřejné správy, včetně mezd, IT a přechodu agendy.
- Personální a technický plán Finanční správy a měřitelné cíle pro rychlost, úspěšnost a počet neřešených pohledávek.
- Jasné rozhodovací podmínky pro dobrovolné zapojení zdravotních pojišťoven a samostatné zdůvodnění případné povinné varianty.
- Povinné nezávislé vyhodnocení po zahájení provozu a možnost upravit systém podle skutečných výsledků.
Rozhodnutí nemá být soubojem značek
Zákonodárci nestojí před volbou, zda věřit státu, nebo exekutorům. Mají rozhodnout, který postup přinese nejvyšší čisté inkaso při přiměřených nákladech a korektním zacházení s dlužníkem. Dosavadní podklady pro takový závěr nestačí.
Návrh může odstranit duplicity a snížit náklady konkrétního dlužníka. Stejně reálné je riziko, že Finanční správa bez dostatečných kapacit převezme velký soubor obtížných pohledávek, aniž by využila celý rozsah dostupných způsobů vymáhání. Odpověď musí přinést srovnatelná data, nikoli izolované ukazatele založené na rozdílných souborech pohledávek.
Právě proto si změna zaslouží výrazný prostor a otevřenou odbornou debatu. Sněmovní tisk 300 je teprve na začátku legislativní cesty. Ještě je čas požadovat, aby se o miliardách veřejných pohledávek rozhodovalo na základě metodiky, kterou lze zkontrolovat.
Zdroje: tisková zpráva exekutorské komory ČR a odpovědi MF, GFŘ a Jana Mlynarčíka.