Bílí koně a mizející majetek firem

Pod tlakem ekonomického zpomalení, drahého financování a rostoucího počtu firemních problémů se do českého podnikatelského prostředí podle lidí z praxe začínají vracet mechanismy, které mnozí spojovali především s devadesátými lety. Insolvenční správci i právníci stále častěji narážejí na případy účelových převodů majetku, firem bez aktiv nebo společností převáděných na takzvané bílé koně krátce před úpadkem.

Když dnes insolvenční správce vstoupí do některých firem v úpadku, často už nenachází téměř nic. Stroje byly převedeny na jinou společnost, nemovitosti změnily vlastníka několik měsíců před zahájením insolvence a původní jednatelé zmizeli z obchodního rejstříku krátce před pádem firmy. Podle odborníků nejde o izolované excesy. Ekonomické ochlazení a rostoucí tlak na cash flow totiž zvyšují počet firem, které se snaží oddálit konec za každou cenu.

Na rozdíl od devadesátých let dnes podobné operace nebývají tak okaté. Podle právníků jsou často právně sofistikovanější a rozprostřené mezi více společností nebo propojených osob.

Právě fenomén takzvaných bílých koní se v poslední době znovu dostává do popředí odborných debat. Server Česká justice upozornil na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, podle kterého se jednatelé nemohou zbavit odpovědnosti pouhým převedením firmy na jinou osobu. V posuzovaném případě firma po ztrátě provozovny převedla společnost na osobu figurující v desítkách dalších firem. Výsledkem byla společnost bez majetku, ale s milionovými dluhy. Soud následně otevřel věřitelům cestu k uspokojení pohledávek přímo z osobního majetku bývalých jednatelů.

Zásadní změnou posledních let je také větší využívání institutu takzvané žaloby na doplnění pasiv.

Jde o nástroj, který umožňuje insolvenčnímu správci požadovat po statutárních orgánech doplnění majetkové podstaty firmy vlastním majetkem, pokud svým jednáním nebo nečinností přispěly k úpadku společnosti. Institut byl do českého právního řádu zaveden v roce 2021 po vzoru francouzské právní úpravy. Podle odborníků začíná být tento nástroj v insolvencích využíván stále častěji, zejména tam, kde po firmě nezůstává téměř žádný majetek.

Je tomu tak především proto, že v našich poměrech dlužníci vstupují do insolvenčního řízení příliš pozdě. Často jsou tak věřitelé postaveni před situaci vyprázdněné majetkové podstaty a v zásadě nulového uspokojení jejich pohledávek, uvedl pro Českou justici advokát Jiří Rahm z kanceláře A&O Shearman Praha. Podstata žaloby na doplnění pasiv spočívá v tom, že pokud člen statutárního orgánu porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a tím přispěl k úpadku firmy, může soud rozhodnout o jeho povinnosti doplatit část dluhů z vlastního majetku.

Podle lidí z trhu není návrat podobných praktik náhodný. České firmy čelí kombinaci několika negativních faktorů, např.: drahému financování, vyšším nákladům, slabší poptávce, i doznívajícím problémům některých sektorů. Řada společností zároveň v minulých letech financovala svůj provoz prostřednictvím rizikových dluhopisů nebo krátkodobého externího kapitálu. Jakmile se ekonomické podmínky zhoršily, začaly se objevovat problémy s likviditou. Právě v takových situacích podle odborníků roste riziko, že se část podnikatelů pokusí „zachraňovat“ firmu na úkor věřitelů.

Odborníci současně upozorňují, že samotný úpadek firmy ještě automaticky neznamená nepoctivé jednání. Podnikání přirozeně zahrnuje riziko a řada společností se do problémů dostává kvůli ekonomické situaci nebo špatnému obchodnímu rozhodnutí. Rozdíl však nastává ve chvíli, kdy statutární orgány o problémech vědí, ale místo řešení začnou majetek vyvádět nebo oddalovat nevyhnutelný pád společnosti. Právě tehdy mohou podle právníků nastoupit nové nástroje odpovědnosti, které byly ještě před několika lety využívány spíše výjimečně.

Přestože někteří správci mluví o návratu praktik připomínajících devadesátá léta, dnešní situace je podle nich zároveň odlišná. Výrazně silnější postavení mají insolvenční správci, věřitelé i soudy. Existují nástroje odporovatelnosti právních úkonů, větší možnosti dohledávání majetkových převodů i právě žaloby na doplnění pasiv. Zatímco v minulosti často končily podobné případy bez jakéhokoli uspokojení věřitelů, dnes se stále častěji otevírá otázka osobní odpovědnosti statutárních orgánů. A právě to může být podle části odborné veřejnosti jeden z nejdůležitějších trendů současného insolvenčního prostředí.

Lidé spojení s insolvenční praxí dnes často opakují jednu větu: podobné příběhy už tu jednou byly. Jen místo igelitových tašek a anonymních kanceláří dnes nastupují složitější firemní struktury, poradci a právně propracovanější převody. Princip ale zůstává stejný, oddělit majetek od dluhů dřív, než dorazí věřitelé.