Závod o Měsíc znovu startuje: Amerika a Čína míří k lunárnímu povrchu

NASA pracuje na programu Artemis, jehož třetí mise má být historickým návratem lidí na Měsíc – prvním od legendárního Apolla 17 v roce 1972. Klíčová nosná raketa SLS (Space Launch System) se skládá z několika dílů, které jsou nyní ve finálních fázích výroby a přesunu. Zatímco pomocné motory a horní stupeň jsou již na Floridě, centrální stupeň se dokončuje v New Orleans.

Kyslíková a vodíková nádrž – klíčové prvky hlavního stupně – prošly strukturálními testy a přesouvají se do montážní haly, kde dostanou finální izolaci. Do konce roku 2025 by mohlo dojít ke spojení jednotlivých sekcí a vytvoření kompletního nosiče. Finální kompletace proběhne v legendární hale VAB (Vehicle Assembly Building) v Kennedyho vesmírném středisku.

Největší nejistotou zůstává lunární modul Starship od SpaceX, který má dopravit astronauty z oběžné dráhy Měsíce na jeho povrch. Ačkoli testy ukazují pokrok, systém zatím není připraven pro pilotovanou misi – a čas běží.

Na rozdíl od amerického programu, který staví na otevřenosti a spolupráci s komerčními firmami, čínský přístup je centrálně řízený, uzavřenější – a překvapivě efektivní. Čína má za sebou úspěšné přistání na odvrácené straně Měsíce, robotické mise na Mars a provoz vlastní orbitální stanice.

Pro lunární program vyvíjí novou raketu CZ-10, která má za sebou úspěšné zkušební zážehy. V roce 2026 má poprvé odstartovat, následovat bude testování lunárního landeru Lanyue, a v roce 2028 pilotovaný oblet Měsíce. K samotnému přistání by mohlo dojít kolem let 2029–2030.

Čínský plán počítá s dvěma samostatnými starty – jeden pro přistávací modul, druhý pro loď Mengzhou s posádkou. Spojení obou částí se uskuteční na lunární oběžné dráze, odkud dvojice astronautů sestoupí k měsíčnímu povrchu. Pokud mise uspěje, stane se Čína teprve druhou zemí v dějinách, která zvládla měkké pilotované přistání na Měsíci.

Zatímco šedesátá léta definoval souboj ideologií, dnešní závod má více vrstev. USA mluví o Měsíci jako o geopolitickém uzlu, technologickém testovacím prostředí a strategické výhodě. Jared Isaacman, civilní astronaut a kandidát na post ředitele NASA, shrnul postoj Spojených států slovy: „Je to závod, který si nemůžeme dovolit prohrát.“

Čína se k podobným výrokům neuchyluje, ale její činy mluví samy. Investuje do technologií, zjednodušuje rozhodovací procesy a krok za krokem uzavírá mezeru, kterou donedávna měly USA za neotřesitelnou.

Z vědeckého pohledu má návrat na Měsíc smysl: přítomnost vody ve formě ledu v kráterech, zásoby surovin v regolitu, nebo možnost stavby radioteleskopů na odvrácené straně, kde neruší pozemské signály. Měsíc může být tréninkovou základnou pro Mars a později i opěrný bod pro hlubší výpravy do Sluneční soustavy.

Plán NASA směřuje k přistání kolem roku 2026–2027, pokud vše půjde hladce – hlavně s ohledem na Starship. Čínská časová osa naznačuje možný přistávací pokus kolem roku 2030, ale s jistou dávkou překvapení může být vše jinak.

USA sází na otevřenost, spolupráci a zkušenosti. Čína na efektivní plánování, důslednost a koncentraci zdrojů. O vítězi nerozhodne jen technologie, ale i politická stabilita, rychlost rozhodování a odvaha riskovat.

Návrat na Měsíc není nostalgie. Je to strategický krok do nové éry kosmonautiky. Pro jeden národ to může znamenat triumf nad rivalem, pro lidstvo jako celek ale především šanci posunout hranice poznání. Ať už se na povrch Měsíce znovu vydají astronauti z NASA nebo čínští taikonauti, půjde o moment, který znovu připomene, jak daleko jsme jako civilizace došli – a kam dál můžeme mířit.

Zdroj: Kosmonautix.cz (odkaz), https://www.nasaspaceflight.com/, Oficiální tiskové zprávy NASA a CNSA, ittb.cz