Článek
Lidé jsou na tmu nepřipravení. Bez světla jsme ztracení, zatímco některá zvířata vidí i v šeru naprosto bez problémů. Věda ale hledá cesty, jak tento biologický handicap obejít. Nejnovější pokus? Kontaktní čočky s nanočásticemi, které umí přenést neviditelné světlo do viditelného spektra.
Zvířata mají náskok. Vědci ho chtějí smazat
Zatímco kočky, psi nebo králíci si ve tmě vystačí s minimem světla díky odrazové vrstvě zvané tapetum lucidum, lidské oko podobnou výhodu nemá. Vidíme jen úzký výsek spektra – přibližně od 380 do 700 nanometrů – a za šera jsme v nevýhodě. To může být problém nejen v přírodě, ale i v profesích, kde na světle záleží: u záchranářů, hasičů, vojáků či průzkumníků.
Technika se to snaží napravit už desítky let. Noční vidění ale většinou vyžaduje objemná zařízení, často napájená bateriemi, a jejich použití je v mnoha situacích nepraktické. Proto vědci z Číny přicházejí s něčím revolučně jiným.

Kontaktní čočky
Nanočástice jako převaděče světla
Výzkumný tým vedený Jü-čchien Maem z Čínské vědeckotechnické univerzity přišel s konceptem „supervidění“ – a to doslova. Klíčovým prvkem jsou nanočástice schopné zachytit infračervené záření, které je pro lidské oko neviditelné, a přeměnit ho na světlo, které už vidět umíme.
Když taková nanočástice pohltí infračervený foton (v rozsahu 800–1600 nm), přemění ho na jiný, s kratší vlnovou délkou, který odpovídá viditelnému světlu. Výsledek? Oko zaregistruje i to, co by za normálních okolností zůstalo skryté.
Tyto částice pak vědci zakomponovali do měkkého, pružného polymeru – tedy do materiálu, ze kterého se běžně vyrábějí kontaktní čočky.
Testy na myších i lidech
Aby byla technologie použitelná, nestačí jen funkčnost. Musí být i bezpečná. Proto se výzkumníci nejprve zaměřili na to, zda nanočástice v čočkách nemají toxické účinky. A protože výsledek testů dopadl příznivě, přistoupili k praktickému ověření.
Zkušební čočky byly testovány na laboratorních myších, ale i na lidských dobrovolnících. Zatím sice nejde o plnohodnotné „vidění ve tmě“ ve stylu akčních filmů, ale spíše o schopnost zachytit více podnětů ve zhoršených světelných podmínkách. Potenciál do budoucna je ale obrovský.
K čemu to bude?
Představte si, že by vám kontaktní čočky umožnily pohybovat se bezpečně ve tmě bez svítilny. Nebo že by záchranáři mohli ve tmě rychleji najít zraněné osoby. A to bez těžké výstroje. Právě o tom výzkum mluví.
Technologie je zatím ve fázi vývoje, ale odborníci věří, že právě nanočástice v nositelných zařízeních – jako jsou brýle nebo čočky – by mohly změnit způsob, jak vnímáme svět. A jak říká spoluautor výzkumu Tchien Süe: „Náš výzkum otevírá potenciál pro neinvazivní zařízení, která lidem umožní supervidění.“
Zatím je vše v laboratorní fázi. Ale jedno je jisté: kontaktní čočky už nejsou jen náhradou za brýle. V budoucnu by mohly rozšířit naše smysly – a přiblížit nás tomu, co dnes zvládnou jen noční predátoři.
Zdroj: cell.com (odkaz)