Článek
NASA zveřejnila čtyři nové snímky vesmíru laděné do červené, bílé a modré. Vznikly k 250. výročí USA, ale nejde jen o symboliku. Ukazují horký plyn, rodící se hvězdy, temnou hmotu i pozůstatek slavné supernovy.
Vesmír na nových snímcích NASA připomíná slavnostní ohňostroj. Barvy odkazují na americkou vlajku a blížící se 250. výročí vzniku Spojených států, které připadá na 4. července 2026. Jenže pod líbivou vizuální úpravou je mnohem víc než jen výroční grafika.
Snímky vznikly spojením dat z několika observatoří. Hlavní roli má rentgenová observatoř Chandra, která sleduje extrémně energetické děje ve vesmíru. Doplňují ji Hubbleův vesmírný teleskop, Webbův teleskop a u galaxie Messier 94 také pozemní optická pozorování. NASA tím z jednoho výročního motivu udělala zároveň malou přehlídku toho, jak se dnes skládá obraz vesmíru z různých druhů světla.
Barvy tady nejsou obyčejnou fotografií. Rentgenové záření ukazuje oblasti zahřáté na miliony stupňů, infračervená data zase pomáhají odhalit prach a chladnější struktury. Optické snímky doplňují hvězdy, galaxie a plyn, které jsou bližší tomu, co by člověk čekal od klasického pohledu dalekohledem.
Kupa galaxií a neviditelná hmota
Nejvzdálenějším objektem v nové sadě je kupa galaxií ZwCl 0024+1652. Leží miliardy světelných let od Země a na snímku působí jako pole drobných světelných stop. Ve skutečnosti jde o jednotlivé galaxie, které drží pohromadě gravitace. Chandra v této oblasti zachycuje obrovské množství přehřátého plynu, jehož hmotnost je podle NASA větší než hmotnost samotných galaxií v kupě.
Zvlášť zajímavá je modrá složka obrazu. Vychází ze zpracovaných dat Hubbleova teleskopu a ukazuje nepřímé důkazy temné hmoty. Ta sama nesvítí, neodráží světlo a nelze ji běžně vyfotit. Astronomové ji poznávají podle toho, jak svou gravitací ovlivňuje okolní objekty a ohýbá světlo vzdálenějších galaxií.
Druhým objektem je Messier 94, známý také jako NGC 4736. Tato spirální galaxie leží asi 16 milionů světelných let od Země v souhvězdí Honících psů. Na novém snímku zaujme hlavně jasným vnitřním prstencem. Právě v něm vznikají nové hvězdy a galaxie tak dostává vzhled zářícího oka. NASA upozorňuje, že M94 je pro astronomy pozoruhodná i kvůli neobvykle nízkému množství temné hmoty oproti běžným očekáváním.
Místo, kde hvězdy rychle žijí
Třetí snímek míří do naší Mléčné dráhy. Mlhovina NGC 3603 leží asi 20 000 světelných let od Sluneční soustavy v souhvězdí Lodního kýlu. Je to rozsáhlá oblast plynu a prachu s mimořádně hmotnými mladými hvězdami. Ty jsou velmi jasné, silně září v rentgenovém oboru a svým zářením i větrem formují okolní plyn.
Takové hvězdy ale nemají dlouhý život. Spotřebovávají palivo mnohem rychleji než hvězdy podobné Slunci a končí prudkými explozemi. Právě proto vedle sebe v nové sadě dobře funguje NGC 3603 a Cassiopeia A. Jedna oblast ukazuje hvězdy v jejich bouřlivém mládí, druhá připomíná, co po podobně hmotné hvězdě může zůstat.
Cassiopeia A patří mezi nejznámější pozůstatky supernovy na obloze. Nachází se přibližně 11 000 světelných let od Země. Světlo z exploze dorazilo k Zemi v 17. století, samotný výbuch se ale odehrál mnohem dříve. Chandra na snímku zvýrazňuje rázovou vlnu a materiál vyvržený hvězdou, včetně prvků jako železo, vápník a kyslík. Webbův teleskop do obrazu přidává infračervený pohled na prach a rozpínající se obálku trosek.
NASA k části nové sady připravila také sonifikace, tedy převod astronomických dat do zvuku. Nejde o skutečné nahrávky z vesmíru, ale o způsob, jak jas, polohu a typ záření převést do tónů. Projekt Chandra X-ray Center dlouhodobě vede vizualizační vědkyně Kimberly Arcand ve spolupráci s astrofyzikem Mattem Russem a hudebníkem Andrewem Santaguidou ze SYSTEM Sounds.
Zdroj: Space.com