Článek
U staré televize bylo soukromí poměrně jednoduché. Přístroj přijímal signál, zobrazil obraz a tím jeho role končila. U dnešních chytrých televizí už to tak přímočaré není. Jakmile se připojí k internetu, přestávají být jen obrazovkou v obýváku. Stávají se dalším zařízením v domácí síti, které komunikuje se servery výrobce, aplikacemi, reklamními systémy a někdy i dalšími partnery.
Nejvíc se mluví o technologii ACR, tedy automatickém rozpoznávání obsahu. Televize díky ní dokáže určit, co se právě objevuje na obrazovce. Nemusí jít pouze o aplikaci spuštěnou přímo v televizoru. Odborný výzkum z roku 2024, pod kterým jsou podepsáni Gianluca Anselmi, Yash Vekaria, Alexander D’Souza, Patricia Callejo, Anna Maria Mandalari a Zubair Shafiq, upozornil, že u vybraných modelů Samsung a LG může ACR pracovat i při zobrazení obsahu z externího zdroje přes HDMI. To se týká třeba herní konzole, notebooku nebo set-top boxu.
Nenápadná data z běžného večera
Na první pohled to nemusí vypadat dramaticky. Výrobce může tvrdit, že podobná data pomáhají zlepšit doporučování pořadů, měřit sledovanost nebo lépe nastavovat služby. Jenže stejná informace se hodí také pro cílenou reklamu. Pokud systém dlouhodobě poznává, že domácnost sleduje sport, dětský obsah, filmy určitého žánru nebo konkrétní televizní kanály, vzniká z toho poměrně přesný profil diváckého chování.
Že nejde jen o teoretickou obavu, ukázal už případ společnosti Vizio. Americká Federální obchodní komise v roce 2017 uvedla, že firma sbírala historii sledování z 11 milionů chytrých televizí bez dostatečně jasného souhlasu uživatelů. Vizio tehdy přistoupilo na vyrovnání ve výši 2,2 milionu dolarů a muselo změnit způsob, jakým se souhlasem pracuje. Kauza zestárla, ale její význam nezmizel. Připomněla, že data z televize mohou být stejně cenná jako údaje z telefonu nebo počítače.
Problém je hlavně v tom, že většina lidí věnuje nastavení soukromí jen pár vteřin. Při prvním spuštění chtějí rychle naladit kanály, přihlásit Netflix, YouTube nebo Disney+ a začít sledovat. Dlouhé texty o personalizaci, reklamě, diagnostice a službách třetích stran často skončí jedním rychlým potvrzením. Jenže právě tím může uživatel povolit víc, než by poctivě odsouhlasil při klidném čtení.
Co se dá vypnout a kde zůstává mezera
V menu chytré televize se obvykle dá najít vypnutí personalizované reklamy, rozpoznávání sledovaného obsahu, hlasových služeb nebo sdílení dat s partnery. Jenže každá značka používá jiné názvy. Samsung mluví například o ACR a historii sledování, LG používá označení jako Live Plus a u dalších výrobců se podobné volby mohou skrývat v nastavení reklamy, soukromí nebo chytrých služeb.
Vypnutí těchto možností ale neznamená, že televize najednou přestane posílat úplně všechno. Některé údaje souvisí s provozem zařízení, aktualizacemi, stabilitou aplikací, diagnostikou nebo bezpečností účtu. Část sběru dat tedy může pokračovat i po omezení reklamních funkcí. Rozdíl je hlavně v tom, zda se data používají k personalizaci a profilování, nebo k běžnému provozu služby.
Evropská unie má v tomto ohledu přísnější pravidla než řada jiných trhů. GDPR klade důraz na souhlas a transparentnost při zpracování osobních údajů. Od září 2025 navíc platí evropský Data Act, který posiluje práva uživatelů u dat vznikajících v připojených zařízeních. Jenže ani kvalitní regulace nevyřeší všechno za diváka. Pokud jsou souhlasy schované v dlouhých nabídkách a pojmenované neurčitě, běžný uživatel se v nich snadno ztratí.
Chytrou televizi proto není nutné odpojovat od internetu a vracet se ke starému přijímači bez aplikací. Rozumnější je věnovat několik minut nastavení. Vyplatí se projít položky soukromí, vypnout personalizovanou reklamu, rozpoznávání obsahu, zbytečné hlasové funkce a sdílení dat s reklamními partnery. Kdo používá televizi hlavně jako monitor pro konzoli nebo externí zařízení, měl by se podívat i na volby týkající se vstupů HDMI.
Největší riziko chytrých televizí není v představě, že někdo sleduje člověka přes kameru. Mnohem reálnější je tišší a obyčejnější scénář. Televize poznává obsah na obrazovce, připojuje ho k dalším údajům a pomáhá z něj skládat reklamní obraz domácnosti. Právě proto se vyplatí nebrat první obrazovku se souhlasy jako formalitu. U chytré televize totiž tlačítko „souhlasím“ neotevírá jen domovskou nabídku, ale někdy i cestu k datům z celého obýváku.
Zdroj: