Rychlejší internet si lidé platí zbytečně. Wi-Fi doma může brzdit jediné nastavení

Když se doma seká video, stránky se načítají pomalu a videohovor vypadává, většina lidí začne podezírat poskytovatele internetu. Jenže realita bývá mnohem obyčejnější. Internet do bytu může přicházet v pořádku, ale zadrhne se až na posledních metrech mezi routerem a mobilem, televizí nebo notebookem. Právě domácí Wi-Fi je často slabým místem celé sítě.

Mnoho domácností si kvůli tomu zbytečně připlácí za rychlejší tarif. Jenže vyšší rychlost na papíře nemusí nic změnit, pokud router dál vysílá nevhodně nastavenou síť. Typicky jde o situaci, kdy zařízení zůstávají připojená v pásmu 2,4 GHz. To sice dobře dosáhne přes zdi, ale v dnešních bytech bývá přeplněné. Používají ho starší routery, chytrá domácnost, tiskárny, kamery i sítě sousedů.

Pásmo 2,4 GHz je navíc úzké. V praxi má jen omezený počet použitelných kanálů, které se navzájem neruší. V bytovém domě se proto snadno stane, že několik okolních sítí vysílá téměř přes sebe. Výsledek pak uživatel pozná jednoduše. Internet jednou běží slušně, za chvíli zpomalí a večer, kdy jsou doma skoro všichni sousedé, se chová nejhůř.

U novějších routerů stojí za kontrolu hlavně to, zda domácí zařízení využívají také pásmo 5 GHz. To nemá tak dlouhý dosah jako 2,4 GHz, ale při běžném používání ve stejné místnosti nebo přes jednu stěnu bývá rychlejší a stabilnější. Hodí se hlavně pro televizi, notebook, telefon, herní konzoli nebo zařízení, na kterém se sleduje video ve vysokém rozlišení.

Problém je, že router někdy obě pásma spojí pod jeden název. Uživatel pak vůbec neví, jestli je telefon připojený přes rychlejší 5GHz síť, nebo přes pomalejší a vytíženější 2,4GHz pásmo. Některé routery to řeší automaticky funkcí nazývanou Smart Connect nebo Band Steering. Jenže automatika nemusí vždy vybrat nejlepší možnost.

Praktické řešení je jednoduché. V nastavení routeru lze často obě pásma pojmenovat odděleně, například jako domácí síť a domácí síť 5G. Potom stačí připojit rychlá zařízení právě k 5GHz síti. Naopak chytré zásuvky, starší tiskárny nebo zařízení ve vzdálenějších místnostech mohou klidně zůstat na 2,4 GHz.

Ještě před změnou tarifu se vyplatí udělat jednoduchý test. Změřit rychlost internetu přes Wi-Fi, potom připojit počítač k routeru kabelem a změřit rychlost znovu. Pokud je rozdíl velký, problém neleží v připojení od operátora, ale v domácí bezdrátové síti. V takové chvíli nový tarif často nepomůže tolik jako lepší nastavení routeru.

Rychlost Wi-Fi neovlivňuje jen zvolené pásmo. Velkou roli hraje i umístění routeru. Pokud leží na zemi, je zavřený ve skříňce nebo schovaný za televizí, signál se zbytečně dusí. Ideální je volnější místo, ideálně výš nad zemí a co nejblíže středu bytu. Kov, silné zdi, akvárium nebo velké spotřebiče dokážou signál zhoršit víc, než si mnoho lidí připouští.

U starších routerů může být řešením i výměna zařízení. Není výjimkou, že domácnost platí za rychlý internet, ale používá router, který už moderní rychlosti nezvládá. Pak se rychlá přípojka chová jako silné auto s ucpaným výfukem. Internet sice do domu dorazí, ale dál se nedostane tak, jak by měl.

Smysl má také zkontrolovat aktualizace firmwaru a zabezpečení Wi-Fi. Staré nastavení může způsobovat výpadky, horší kompatibilitu i bezpečnostní rizika. Silné heslo a modernější zabezpečení typu WPA2 nebo WPA3 patří k základům, stejně jako pravidelný restart routeru v případě potíží.

Ne každá domácnost samozřejmě potřebuje gigabitové připojení. Pro běžné prohlížení webu, sledování videí, práci z domova a několik telefonů v síti často stačí rozumný tarif, pokud je dobře nastavená Wi-Fi. Právě proto se vyplatí řešit nejdřív router, pásmo a umístění. Teprve když je domácí síť v pořádku a rychlost stále nestačí, má smysl uvažovat o dražším balíčku od poskytovatele.

Zdroj: