Pracovní den bez hranic. Co se stalo s osmihodinovou dobou

Ráno ještě neleží nohy na zemi a už se rozsvítí displej telefonu. E-maily, zprávy, připomínky. Pracovní den tak často začne dřív, než zazvoní budík. A večer? Ten už dávno není jistotou klidu. Spíš tichým pokračováním toho, co se přes den nestihlo.

Podle dlouhodobých analýz pracovních návyků už práce netvoří jeden souvislý blok. Rozpadla se do řady kratších vstupů rozprostřených napříč dnem. Schůzka střídá chat, chat přeruší další notifikace a skutečné soustředění se odsouvá na chvíle, kdy okolí konečně ztichne. Pro mnoho lidí to znamená pozdní odpoledne, večer nebo víkend.

Dřív existoval okamžik, kdy se práce fyzicky zavřela. Odchod z kanceláře nebo pípnutí docházky mělo jasný význam. Dnes pracovní nástroje zůstávají s lidmi doma. Notebook na stole, pracovní aplikace v telefonu a pocit, že odpovědět hned je jednodušší než to odkládat.

Data ukazují, že počet drobných pracovních zásahů během dne roste. Nejde o dlouhé hodiny, ale o neustálé přepínání pozornosti. Právě to zvyšuje únavu a vytváří dojem, že práce nikdy skutečně nekončí. Člověk je sice doma, ale hlavou pořád zůstává v práci.

Zajímavé je, že v mezinárodním srovnání si Češi stále dokážou alespoň částečně chránit večery a víkendy. Odmítnutí práce mimo běžnou dobu je u nás častěji bráno jako normální postoj, ne jako nedostatek loajality. Rodinný čas a osobní život si pořád drží určitou váhu.

Tlak ale roste i tady. S každým dalším pracovním nástrojem v mobilu je těžší den opravdu zavřít. Nejde přitom jen o počet odpracovaných hodin, ale o prostor, který práce zabírá v hlavě. A právě ten se dnes nenápadně rozšiřuje na úkor času, který měl dřív jasné hranice.

Zdroj: HN.cz (odkaz)