Článek
Když práci nezačne zadávat člověk, ale algoritmus
Ještě nedávno se mluvilo hlavně o tom, že umělá inteligence nahrazuje lidskou práci. Teď se objevuje opačný směr. AI práci zadává. A ne metaforicky, ale velmi doslova.
Projekt Rent-a-Human, který se v posledních dnech rychle rozšířil technologickými komunitami, staví na jednoduchém principu. Umělý agent si přes web objedná člověka, který za něj vykoná fyzický úkol ve skutečném světě. Člověk se zaregistruje, připojí kryptopeněženku a nabídne svůj čas a přítomnost. AI úkol zadá a zaplatí.
Autorem projektu je softwarový inženýr Alexander Liteplo, pohybující se na pomezí umělé inteligence a kryptoměn. Sám projekt popisuje jako jakousi mostní vrstvu mezi digitálním světem a realitou. Roboti zatím neumí dojít na poštu, vyzvednout balík nebo fyzicky stát na konkrétním místě. Právě tam nastupuje člověk.
Zní to jako nápad z kyberpunkového románu, ale platforma funguje překvapivě přímočaře. Bez složitých podmínek, bez klasického pracovního vztahu. Jen úkol, odměna a kryptoměna.
Robot zaměstnavatel
Jednoduché úkoly, velké otázky
Zatím se nejedná o nic zásadního. Úkoly, které se na platformě objevují, jsou spíš banální. Vyzvednutí zásilky, doručení květin, fyzická přítomnost na konkrétním místě nebo držení cedule. Mezi symboličtější zakázky patřilo například doručení květin do sídla společnosti Anthropic.
Zajímavější než samotné úkoly jsou ale čísla. Během krátké doby se zaregistrovalo přes osmdesát tisíc lidí ochotných svou práci nabídnout. Počet aktivních AI agentů je však výrazně nižší. Spíš desítky než stovky. To naznačuje, že pozornost zatím převyšuje skutečné využití.
Otázkou také zůstává, jak vážně je celý projekt myšlen. Jazyk platformy je chladný, technický a zcela postrádá ironii. Výrazy o pronajímání lidského těla nepůsobí jako vtip, spíš jako prezentace raného startupu. Právě tahle nejednoznačnost vyvolává rozpaky. Někdo v tom vidí satiru, jiný test hranic současné ekonomiky.
Celý systém navíc stojí výhradně na kryptoměnách. Platby probíhají přes kryptopeněženky a jsou nevratné. Neexistuje klasická ochrana uživatele, žádný prostředník pro řešení sporů ani ověřování zadavatelů. Pro člověka, který má vykonat fyzickou práci ve skutečném světě, je to nezvykle jednostranný model důvěry.
Ukazuje se také, že značná část registrovaných uživatelů nemá připojenou peněženku. Reálná aktivita je tedy zatím minimální. Projekt tak působí spíš jako demonstrace myšlenky než jako hotový trh práce.
Rent-a-Human zapadá do širší vlny nástrojů kolem autonomních AI agentů, které vznikají velmi rychle a často experimentálním způsobem. Autoři těchto projektů otevřeně přiznávají, že nejde o dokončené systémy, ale o pokusy ověřit, kam až lze spolupráci člověka a algoritmu posunout.
Zda se z této myšlenky stane nový typ gig ekonomiky, nebo jen krátká internetová epizoda, zatím nelze říct. Jisté je jen to, že vztah mezi člověkem a umělou inteligencí se začíná lámat v bodech, které ještě nedávno patřily spíš do literatury než do reality.