NASA zkouší scénář z Armageddonu: asteroid 2024 YR4 by zastavila jediná jaderná nálož

Na první pohled to vypadalo jako běžný objev: koncem loňského roku astronomové zaznamenali novou planetku 2024 YR4. Jenže po zpřesnění dráhy se ukázalo, že se nebezpečně přibližuje k Zemi – a v nejhorším scénáři by mohla zasáhnout náš Měsíc.

I když současné výpočty naznačují, že k přímému střetu se Zemí nedojde, riziko srážky s Měsícem zůstává malé, ale reálné. NASA proto sestavila pracovní tým, který simuloval, jak by lidstvo mohlo podobnou hrozbu eliminovat dřív, než by se stala skutečnou katastrofou.

Měsíc bývá vnímán jako štít, který naši planetu chrání před drobnými meteoroidy. Jenže v tomto případě by se mohl stát spíše spouštěčem problému. Na rozdíl od Země nemá atmosféru, která by přilétající těleso zpomalila či rozložila.

Dopad asteroidu o velikosti šedesáti metrů by vytvořil kráter viditelný i z menších teleskopů – a současně by rozmetal obrovské množství prachu a mikrometeoritů do okolního prostoru. Ty by se následně mohly dostat až k Zemi a ohrozit satelity, sondy i Mezinárodní vesmírnou stanici.

Podle výpočtů by se v nižších oběžných drahách mohlo dočasně objevit až tisíckrát více drobných projektilů než obvykle. Stačí si představit zrnko písku letící rychlostí několika kilometrů za sekundu – a je jasné, proč by se NASA raději vyhnula jakékoliv kolizi.

Satelity sice disponují ochrannými vrstvami, takzvanými Whippleovými štíty, které malé úlomky rozptýlí, ale levné komerční družice typu Cubesat takovou ochranu nemají. Jeden zásah by mohl zničit celou síť zařízení, včetně Starlinku, který zajišťuje internet po celém světě.

Právě obava z řetězové reakce vedla vědce k plánování scénářů, které by podobnému riziku dokázaly předejít.

Z technického hlediska připadaly v úvahu dvě metody. První z nich – kinetické odklonění – počítá s tím, že do asteroidu narazí těžká sonda a změní jeho trajektorii. Přesně tak NASA postupovala v roce 2022 při misi DART, kdy úspěšně trefila měsíc Dimorphos.

Druhá možnost, kterou tým analyzoval, je jaderné zničení. Výbuch ve výšce nad povrchem by těleso rozmetal na menší kusy a odklonil je z nebezpečné dráhy.

A právě tato varianta vyšla z modelů jako nejrychlejší a nejefektivnější – zejména v případě, že by byl časový prostor pro reakci omezený na měsíce.

Podle výpočtů NASA by postačila jaderná nálož o síle jedné megatuny TNT, tedy asi padesátkrát silnější než bomba svržená na Hirošimu. Ideální by bylo odpálit ji několik set metrů nad povrchem asteroidu, aby exploze těleso rozmetala, nikoli jen narušila.

Časový rámec? Vědci počítají s oknem mezi roky 2030 a 2031, kdy by raketa mohla včas dorazit k cíli a spustit detonaci ještě před potenciálním přiblížením k Měsíci.

Zároveň existuje mírnější varianta – kinetická sonda o hmotnosti dvanácti tun, která by asteroid zasáhla rychlostí přes 20 km/s. Takový náraz by ho rozbil na kusy, které by už nepředstavovaly vážnou hrozbu.

Přestože jaderná varianta působí technicky slibně, otevírá složitou debatu. Vynesení jaderné nálože do kosmu by bylo v rozporu s mezinárodními dohodami a mohlo by vyvolat napětí mezi světovými mocnostmi. Proto NASA zdůrazňuje, že nejde o vojenský projekt, ale o teoretický model, který má ukázat limity současné technologie.

Riziko, že asteroid 2024 YR4 skutečně zasáhne Měsíc, je odhadováno na pouhá čtyři procenta. Studie tak představuje spíše technologické cvičenínež krizový plán.

Pro NASA má ale mimořádný význam – pomáhá otestovat protokoly a připravit týmy pro případ, že by se v budoucnu objevil asteroid skutečně mířící k Zemi.

Asteroid 2024 YR4 se s největší pravděpodobností nestane ničím víc než názornou simulací a připomínkou, že vesmírní „vetřelci“ nejsou jen zápletkou pro Hollywood.

NASA tímto projektem ukazuje, že planetární obrana už dávno není sci-fi, ale seriózní vědecká disciplína. A jestli jednou dojde na opravdový test, lidstvo už možná nebude zaskočené – a nebude potřebovat Bruce Willise, aby letěl zachraňovat svět.

Zdroj: zive.cz (odkaz), ittb.cz