Článek
Při pohledu z vesmíru působí Země jako téměř dokonale hladká koule. Nová vizualizace americké vesmírné agentury NASA však ukazuje planetu v úplně jiné podobě. Je plná boulí, prohlubní a nepravidelných tvarů, které na první pohled připomínají zdeformovaný míč.
Nejde však o skutečnou podobu zemského povrchu. Model zachycuje geoid, tedy pomyslný tvar planety vytvořený podle jejího gravitačního pole. Ukazuje, jak by vypadala hladina celosvětového oceánu, pokud by na ni působila pouze gravitace a rotace Země. Vítr, vlny, proudění vody ani příliv by v takovém případě nehrály žádnou roli.
Každá část Země přitahuje jinak
Gravitační síla není na všech místech planety naprosto stejná. Mění se podle toho, jak je pod povrchem rozložena hmota. Vliv mají pohoří, oceánská dna, hustota hornin i struktury ukryté hluboko v zemském plášti.
Právě tyto rozdíly se v modelu projevují jako vyvýšená a propadlá místa. Ve skutečnosti jsou ale změny velmi malé. NASA proto výškové rozdíly zvětšila desetitisíckrát, aby byly na 3D vizualizaci vůbec patrné.
Nejvýše vystupuje geoid v oblasti severního Atlantiku poblíž Islandu. Naopak výrazná prohlubeň se nachází v Indickém oceánu jižně od Indie. Rozdíl mezi těmito místy dosahuje téměř dvou set metrů, což je v porovnání s průměrem Země jen nepatrná odchylka.
Data odhalují úbytek ledu i vody
Vizualizaci vytvořil Mark SubbaRao z Goddardova střediska vesmírných letů NASA. Odbornou stránku projektu vedl geodet Scott Luthcke. Model vychází z gravitačních měření získaných během patnácti let pomocí devatenácti družic.
Celkem vědci zpracovali více než miliardu pozorování. Patřila mezi ně také data z misí GRACE a GRACE Follow-On, které sledují i velmi malé změny v pohybu hmoty na Zemi.
Družice díky tomu dokážou zaznamenat úbytek ledovců v Grónsku a Antarktidě, pokles zásob podzemní vody nebo dlouhodobé vysychání půdy. Změna množství vody či ledu totiž nepatrně ovlivní gravitační pole dané oblasti.
Měření NASA ukazují, že Grónsko ztrácelo mezi lety 2002 a 2023 přibližně 270 miliard tun ledu ročně. Antarktida ve stejném období přicházela asi o 150 miliard tun ročně. Tyto údaje pomáhají vědcům zpřesňovat odhady budoucího růstu hladiny oceánů.
Zdroj: Wired.com