Mechanici varují: systém start-stop není pro každé auto

Princip je jednoduchý. Když vůz zastaví – třeba na semaforu – elektronika vypne motor. Jakmile pustíte brzdu nebo sešlápnete spojku, znovu ho nastartuje. Myšlenka je logická: proč by měl motor běžet naprázdno, když stojíte?

Výrobci tvrdí, že tímto způsobem lze ušetřit až několik procent paliva. V laboratorních testech to funguje skvěle. Jenže běžný provoz není laboratoř. Tam do hry vstupuje počasí, opotřebení baterie i to, jak často vlastně auto jezdí po městě.

Zastánci systému mají několik pádných argumentů. Především – při každém vypnutí motoru skutečně klesají emise. V husté městské dopravě, kde auta stojí desítky minut v kolonách, to může znamenat menší zátěž pro ovzduší.

Další plus? Úspora paliva. I když nejde o velké číslo, každá deci se počítá. Start-stop tak může dávat smysl třeba u rozvozových aut nebo vozidel, která většinu času tráví ve městě.

A nakonec – pohodlí. Systém funguje automaticky, není potřeba nic řešit. Pro řidiče, kteří milují moderní technologie, je to příjemný doplněk, který k dnešní době zkrátka patří.

Mechanici ale varují, že za komfort se může draze platit. Časté startování znamená větší zátěž pro startér i baterii. Tyto součástky sice automobilky zesilují, ale fyzika obejít nejde – více cyklů znamená rychlejší opotřebení.

Někteří řidiči si všimli, že po pár letech začíná start-stop fungovat pomaleji, někdy se sám vypíná, nebo zůstane trvale neaktivní. Důvod bývá prostý – baterie ztrácí kapacitu a systém ji chrání. Jenže právě baterie určené pro tento systém (tzv. AGM nebo EFB) stojí výrazně víc než běžné akumulátory.

Dalším rizikem jsou krátké jízdy. Když auto nestihne baterii dostatečně dobít, systém start-stop se stává spíš přítěží. Neustálé vypínání a zapínání motoru v kombinaci s nedostatečným dobíjením může vést k problémům nejen s akumulátorem, ale i s elektronikou motoru.

Automobilky často uvádějí úsporu paliva okolo 5–10 %. Ve skutečnosti se ale tyto hodnoty dosahují jen v ideálních podmínkách. Pokud je zima, zapnutá klimatizace, nebo motor ještě není zahřátý, systém se vůbec nespustí.

Reálná úspora bývá podle zkušeností servisů spíš v řádu desetin litru na sto kilometrů. Jinými slovy – to, co se ušetří na benzinu, se časem utratí za novou baterii či startér. A to už nezní tak lákavě.

Další časté téma se týká motorů s turbodmychadlem. Když motor vypnete hned po dojezdu, olej přestane cirkulovat a horké turbo zůstane bez mazání. U běžného vypnutí to nevadí, protože motor stojí třeba po klidné jízdě. Ale u systému start-stop se motor vypíná často i krátce po zátěži.

To může v dlouhodobém horizontu přispět k rychlejšímu opotřebení turba – zvlášť pokud je olej starší nebo levnější kvality. Některé moderní vozy mají systém, který na to pamatuje, ale ne všechny.

Z pohledu praxe má start-stop smysl hlavně ve městě. Tam, kde se stojí dlouho a často. Naopak pokud jezdíte převážně po dálnici nebo delší trasy, přínos je minimální.

Zkušenější řidiči proto často tlačítko systému při startu vozu vypínají. Ne proto, že by technologii nevěřili, ale protože vědí, kdy jim zkrátka nic nepřinese.

Pokud má auto start-stop, vyplatí se dodržovat několik zásad:

Když stojíte na semaforu deset vteřin, vypínání motoru vám nic nepřinese. Naopak při delším stání v koloně může systém pomoct – ale jen pokud je vše v pořádku a baterie zvládá.

Systém start-stop není ani zázrak, ani katastrofa. Je to technologie, která dává smysl ve specifických podmínkách – ale rozhodně ne pro každého řidiče.

Mechanici proto radí brát ho jako pomocníka, ne dogma. Pokud vám systém nevyhovuje, klidně ho vypněte. Moderní auta jsou na to připravena a motoru tím rozhodně neublížíte.

Možná je start-stop symbolem ekologické snahy, ale stejně jako u mnoha „chytrých“ funkcí platí: nejlepší výsledky přináší jen tehdy, když mu rozumíte a víte, kdy ho použít.

Zdroj: RAC.co.uk (odkaz), ittb.cz