Článek
Sexuální pracovnice stojí v první linii digitálních sporů. Jejich zkušenost může varovat celý internet
Když se mluví o regulaci internetu, většina lidí si představí boj proti nelegálnímu obsahu, ochranu dětí nebo bezpečnější sociální sítě. Jenže za těmito hesly se často skrývá mnohem složitější otázka. Kolik osobních údajů má člověk předat soukromým firmám? Kdo rozhoduje o tom, co smí být online? A může zaměstnavatel získat práva k podobě, hlasu nebo tvorbě člověka jen proto, že pro něj pracuje?
Na tyto problémy už dnes velmi tvrdě narážejí sexuální pracovnice a tvůrci obsahu pro dospělé. Autorka Raksha Muthukumar v textu pro Mashable popsala, jak se lidé z tohoto prostředí v Evropě, Austrálii i Spojených státech organizují proti pravidlům, která podle nich ohrožují soukromí, svobodu projevu a vlastnictví digitální identity.
Ana Ornelas z European Sex Workers' Rights Alliance upozorňuje, že sexuální pracovnice dlouhodobě zažívají dopady opatření, která se později mohou rozšířit i na další skupiny uživatelů. ESWA sdružuje více než 100 členských organizací ve 30 zemích Evropy a Střední Asie. Podle Ornelas nejde jen o pracovní podmínky v erotickém průmyslu, ale o širší digitální práva.
Jedním z často zmiňovaných příkladů jsou americké zákony FOSTA a SESTA z roku 2018. Oficiálně měly pomoci v boji proti obchodování s lidmi na internetu. Kritici ale dlouhodobě tvrdí, že jejich praktický dopad byl mnohem širší. Platformy začaly opatrněji zacházet se sexuálním obsahem, přibývalo mazání účtů, blokování příspěvků a takzvaných shadowbanů. To podle organizací hájících práva sexuálních pracovnic nezvýšilo jejich bezpečí, ale naopak je často vytlačilo do méně přehledného prostředí.
Pornografie
Když ochrana dětí znamená sběr citlivých údajů
Velkým tématem posledních let je ověřování věku při vstupu na stránky s obsahem pro dospělé. Podobné zákony se objevují ve Spojených státech, Británii nebo Austrálii. Podle Age Verification Providers Association už téměř 30 zemí taková pravidla zavedlo nebo připravuje. Cíl zní srozumitelně: zabránit dětem v přístupu k pornografii. Jenže praktické řešení vyvolává řadu otázek.
Pokud má dospělý uživatel před vstupem na web prokázat svou totožnost, vzniká citlivá databáze údajů o tom, kdo a kdy navštěvuje jaký typ obsahu. I kdyby stát myslel pravidla dobře, samotné technické provedení může vytvořit nové riziko. Únik dat, komerční využití osobních údajů nebo tlak na další rozšíření podobného ověřování už nejsou jen teoretické obavy.
Mish Pony, šéfka australské Scarlet Alliance, připomíná, že zákony v jedné zemi často ovlivňují internet po celém světě. Velké technologické firmy nechtějí riskovat spory s úřady, a tak nastavují pravidla přísněji i pro uživatele v jiných státech. Výsledek může být širší mazání obsahu, než zákon původně zamýšlel.
To se netýká pouze pornografie. Pokud algoritmy nerozlišují kontext, mohou mizet také příspěvky o sexuálním zdraví, prevenci, reprodukční medicíně nebo vzdělávání. Právě na to upozorňují organizace, které pracují s marginalizovanými skupinami, mladými lidmi nebo lidmi hledajícími bezpečné zdravotní informace.
Vlastní obličej jako firemní majetek
Ještě ostřejší otázku otevřel případ nevadského Sheri's Ranch, legálního nevěstince ve Spojených státech. Část tamních pracovnic se postavila proti smlouvě, která podle nich mohla zaměstnavateli poskytnout příliš široká práva k jejich podobě, tvorbě a duševnímu vlastnictví. Adalind Gray, jedna z pracovnic zapojených do kampaně United Brothel Workers, upozornila, že formulace byla podle ní natolik obecná, že by podnik mohl uplatňovat nárok i na věci vytvořené mimo pracoviště.
Gray mluvila například o své hudbě, ale také o online tvorbě na platformách typu OnlyFans. Její věta, že v Sheri's pracovala proto, aby mohla financovat své sny, ale ne proto, aby je někdo vlastnil, vystihuje podstatu celého sporu.
Tady už nejde jen o erotický průmysl. Podobný problém se může týkat kohokoli, kdo má vlastní publikum, nahrává videa, píše newsletter, tvoří hudbu, vede podcast nebo buduje osobní značku. V době umělé inteligence má lidská tvář, hlas i styl komunikace vysokou hodnotu. Pokud se jednou připustí, že zaměstnavatel může velmi široce nakládat s digitální identitou pracovníka, může se stejná logika objevit i v jiných oborech.
Sexuální pracovnice proto nejsou jen skupinou, které se týká okrajová část internetu. V mnoha ohledech testují hranice digitální společnosti jako první. Když přijdou o účet, nejde o kosmetický problém. Mohou ztratit příjem, kontakty, komunitu i bezpečnější způsob práce. Když musí předávat citlivá data, ukazuje se, co může brzy čekat i běžné uživatele. A když bojují o právo na vlastní podobu, otevírají debatu, která bude s rozvojem AI stále důležitější.
Internet se často mění nejdřív tam, kam většina lidí nehledí. Právě proto se vyplatí sledovat, co se děje na jeho okrajích. Omezení zavedená kvůli obsahu pro dospělé mohou časem dopadnout na vzdělávání, svobodu projevu, autorskou tvorbu i obyčejné soukromí. A zkušenost těch, kteří těmito spory procházejí už dnes, může být pro zbytek společnosti velmi cenným varováním.
Zdroj: Mashable.com, ittb.cz