Článek
Čínský vesmírný radar: začátek konce éry stealth
Po desetiletí byla neviditelnost symbolem technologické převahy. Letouny jako F-22 Raptor nebo B-21 Raider vznikly s jediným cílem – zmizet z radaru. Jenže Čína nyní tvrdí, že tento koncept možná dosáhl svých limitů.
Tým inženýrů ze Šanghaje a Si-anu oznámil, že jejich nový satelitní systém Ludi Tance 1 dokáže rozpoznat i letouny s extrémně nízkou radarovou stopou. Klíčem má být dvojice družic, které fungují na principu takzvaného bistatického radaru – tedy systému, kde jedna družice vysílá radarové pulzy a druhá, letící o několik set kilometrů dál, pouze zachycuje odražené ozvěny.
Tento přístup není úplnou novinkou, ale dosud se ho nikomu nepodařilo plně využít z oběžné dráhy. Vědci tvrdí, že oddělení vysílače a přijímače výrazně potlačuje rušivý šum, což umožňuje zachytit i velmi slabý odraz od stealth letounu.
Jak to funguje a proč je to průlom
Bistatický radar zjednodušeně funguje tak, že radarový paprsek dopadá na cíl z jednoho směru, ale ozvěna je zachycována z jiného úhlu. To má dva zásadní efekty:
Zaprvé, i „neviditelné“ letadlo má z některých úhlů přece jen o něco větší odraz, než z jiných. Když jsou úhly měření dva, šance na detekci prudce stoupá. Zadruhé, pasivní přijímač, který nic nevysílá, je prakticky nemožné odhalit nebo rušit, což z něj dělá ideální prvek pro vojenské sledování.
Čínský systém podle dostupných informací pracuje v pásmu L, které má díky delším vlnám výhodu při detekci cílů s nízkým radarovým odrazem. Radarový výkon kolem čtyř kilowattů umožňuje zachytit objekty s odraznou plochou přibližně deset metrů čtverečních – tedy přibližně tolik, kolik má letoun typu F-22 při pohledu shora.
Neviditelný letoun
Co říkají simulace
Vědecký tým vytvořil nový výpočetní model, který popisuje, jak se radarové vlny chovají při bistatickém měření. Simulace ukázaly, že dvojice družic dokáže detekovat cíl pohybující se rychlostí už od 50 km/h, a to i při silném rušení z mořské hladiny nebo hornatého terénu.
Nejlepších výsledků prý dosahuje, když úhel mezi vysílací a přijímací družicí činí 30 až 130 stupňů – v tomto rozmezí se minimalizuje šum pozadí a maximalizuje odraz od cíle.
Pokud by se tyto výsledky potvrdily i mimo laboratorní prostředí, šlo by o zásadní průlom. Poprvé v historii by totiž existoval radar schopný sledovat stealth letouny nepřetržitě – ve dne, v noci i v jakémkoli počasí.
Skeptické hlasy: věda, nebo propaganda?
Je ale nutné zůstat obezřetný. Čínská armáda už několikrát v minulosti představila technologie, které vypadaly revolučně, ale nikdy se nedostaly do plného provozu. Také samotný systém Ludi Tance 1 byl oficiálně označen za civilní projekt určený pro mapování Země, nikoli vojenský program.
Navíc detekce stealth cílů z vesmíru je extrémně složitá. Signál, který se od takového letounu odrazí, je velmi slabý a snadno se ztratí mezi odrazy od mraků, moře nebo terénu. I ta nejmenší chyba v kalibraci může znamenat falešný poplach.
Západní odborníci proto varují, že výsledky jsou zatím spíše teoretické. Čínský výzkum sice ukazuje, že princip může fungovat, ale do praktické reality má daleko. Získat z družice dostatečně přesný radarový obraz zůstává mimořádně náročné.
Co by úspěch znamenal pro svět
Pokud by se technologie osvědčila v reálném nasazení, mohlo by to zásadně změnit strategické myšlení nejen v Asii, ale i v NATO.
Schopnost z vesmíru sledovat stealth letouny by znamenala, že protivník už nemůže spoléhat na tajný přístup k cíli. Tím by se narušila výhoda, na které Spojené státy staví svou vzdušnou dominanci posledních třicet let.
Západní země by pravděpodobně musely investovat do nových způsobů maskování, elektronického rušení a ještě pokročilejších tvarů letadel. Zároveň by mohly začít posilovat vlastní vesmírné radarové systémy, aby vyrovnaly čínský náskok.
Stejně tak by to mohlo urychlit vývoj zcela nových zbraní – hypersonických střel, dronů s umělou inteligencí nebo systémů, které využívají laserové rušení radarového signálu.
Čínský satelitní radar Ludi Tance 1 možná opravdu představuje technologický krok vpřed. I kdyby se ale jeho schopnosti ukázaly jen zčásti pravdivé, jde o signál, že soupeření mezi USA a Čínou se přesouvá i do oběžné dráhy.
Stealth technologie už dávno nejsou nedotknutelné – ať už jde o vývoj v oblasti umělé inteligence, kvantových senzorů nebo nyní i vesmírných radarů.
Možná jsme svědky začátku nové kapitoly leteckého soupeření, kde se hranice mezi „neviditelným“ a „viditelným“ opět posouvá. A stejně jako v minulosti, i tentokrát platí, že každá nová obrana plodí novou zbraň.
