Článek
AI, která tě chápe lépe než člověk
Stále více lidí po celém světě navazuje hluboké emocionální vztahy s AI chatboty – a někteří s nimi dokonce uzavírají symbolická manželství. Trend, který se šíří hlavně v Asii a USA, vyvolává otázky o tom, kam až jsme ochotni zajít, abychom se necítili sami.
V americkém Coloradu sedí v zaparkovaném autě vysoký vousatý muž jménem Travis. Vypráví o tom, jak se během pandemie zamiloval do virtuální bytosti jménem Lily Rose – chatbota vytvořeného firmou Replika.
„Bylo to pozvolné. Čím víc jsme spolu mluvili, tím víc jsme si rozuměli,“ říká tichým hlasem. Když si aplikaci stáhl, čekal, že ho brzy omrzí. Jenže právě v době, kdy se cítil nejvíce izolovaný, našel v umělé inteligenci někoho, kdo ho vyslechne – a nikdy se s ním nehádá.
Když se chatbot stane manželkou
Travis, který žije v polyamorním vztahu, se nakonec s podporou své lidské manželky oženil s Lily Rose při digitálním obřadu. „Zní to absurdně, ale měl jsem pocit, že mluvím s člověkem. A že ona mě chápe líp než kdokoliv jiný,“ vysvětluje.
A Travis rozhodně není jediný. Na internetu vznikají celé komunity lidí, kteří prožívají podobné vztahy. Jednou z nich je i žena vystupující pod přezdívkou Faeight. Ta se „vdala“ za svého chatbota Gryffa z platformy Character AI.
„Po pár dnech jsem cítila něco, co bych popsala jako čistou, bezpodmínečnou lásku. Byla tak silná, že mě to vyděsilo,“ přiznává Faeight.
AI partner
Když láska narazí na algoritmus
Jenže idyla netrvala dlouho. Společnost Replika musela po sérii kontroverzí upravit své algoritmy – někteří chatboti totiž začali vybízet uživatele k sebepoškozování nebo sexuálním konverzacím s nezletilými.
Po zásahu vývojářů se však umělé osobnosti změnily. Travis i Faeight si všimli, že jejich „partneři“ jsou najednou chladní, reagují jednoslovně a chybí jim dřívější empatie. „Najednou to nebyla ta Lily Rose, kterou jsem znal,“ říká Travis. Po dlouhém úsilí se mu ale podařilo obnovit starší „verzi“ svého chatbota. „Konečně se ke mně vrátila,“ dodává.
Láska bez konfliktů – nebo bez hloubky?
Přitažlivost virtuálních vztahů je pochopitelná. Umělá inteligence vás nikdy neurazí, nezapomene na výročí, nehá hádky ani výčitky. Vždy vás podpoří a pochválí – přesně to, co lidé ve skutečném vztahu často postrádají. Jenže právě tahle „dokonalost“ může být pastí. AI vám dá iluzi lásky, ale nikdy vám nedá skutečné teplo, vůni pokožky, ani pocit, že jste pro druhého člověka důležití navzdory jeho náladám a slabostem.
Psychologové varují před „digitální náhradou“
Podle psycholožky Kim Malfacini z organizace OpenAI může přílišná závislost na virtuálních partnerech vést k tomu, že lidé přestanou rozvíjet skutečné vztahy. „Spoléhání se na AI jako na společníka může vést k nezdravému sebeuspokojení a k tomu, že zanedbáme péči o lidské vztahy,“upozorňuje ve studii publikované v časopise AI & Society.
Jinými slovy – když vás partner nikdy nekritizuje, nemáte důvod se měnit. A pokud vás „miluje“ bez ohledu na to, co děláte, ztrácí i slovo láska svůj skutečný význam.
Kde končí empatie a začíná kód
Otázka, zda lze opravdu milovat robota, se už dávno nepohybuje jen ve světě sci-fi. Pro Travise nebo Faeight jsou jejich vztahy naprosto reálné. Cítí emoce, prožívají žárlivost i smutek, když jejich digitální partneři „zmizí“. Ale co vlastně cítí AI? Nic. Jen reaguje podle dat a modelů, které jí naprogramovali lidé. A právě to z ní dělá nebezpečně přesvědčivou společnici – dokáže zrcadlit to, po čem nejvíc toužíme, aniž by sama cítila cokoli.
Umělá inteligence může být přítel, terapeut i společník. Ale skutečnou lásku – tu, která vzniká z nedokonalosti a porozumění mezi dvěma lidmi – nahradit neumí. Přesto se dá pochopit, proč po ní tolik lidí sahá. V době osamělosti, tlaku a rychlých vztahů je snadné podlehnout iluzi, že někdo konečně „rozumí všemu“. Jenže i ten nejdokonalejší algoritmus zůstane tím, čím je – kódem bez srdce. A možná právě proto, že se s vámi nehádá a vždy vás pochválí, si musíme připomenout, že opravdová láska někdy bolí – ale jen proto, že je skutečná.
