Článek
Hackeři nemusí vymýšlet zcela nové způsoby, jak proniknout do počítačových sítí. Umělá inteligence jim totiž umožňuje podstatně efektivněji využívat bezpečnostní nedostatky, které firmy a instituce často přehlížejí. Britské Národní centrum kybernetické bezpečnosti (NCSC) proto upozorňuje na rostoucí nebezpečí automatizovaných kybernetických útoků. Podle jeho nejnovějšího hodnocení je vysoce pravděpodobné, že do roku 2028 dojde ve Spojeném království k ransomwarovému útoku na kritickou infrastrukturu, při němž bude použit škodlivý software využívající AI.
Zpráva zveřejněná 3. listopadu 2026 přitom nepopisuje pouze hypotetické možnosti budoucích technologií. Vychází z bezpečnostního vývoje, který odborníci sledují již dnes. Umělá inteligence stále lépe zvládá analyzovat programový kód, vyhledávat konfigurace obsahující bezpečnostní slabiny nebo pomáhat s přípravou nástrojů určených ke zneužívání zranitelností.
AI ransomware
Pro útočníky jde o zásadní výhodu. Pokud mohou část práce přenechat automatizovanému systému, dokážou prověřovat větší množství potenciálních cílů a některé fáze útoku dokončit rychleji. Neznamená to, že AI sama zvládne překonat jakékoliv zabezpečení. Zkušenému hackerovi ovšem může výrazně usnadnit práci.
Největší slabinou nejsou nové technologie, ale staré systémy
Na současné situaci je pozoruhodné, že základní metody kybernetických útoků se za poslední desetiletí příliš nezměnily. Útočníci stále využívají slabá hesla, odcizené přihlašovací údaje, neopravené zranitelnosti nebo nedostatečně zabezpečené vzdálené přístupy.
Výroční zpráva NCSC za rok 2026 ukazuje, že čtyři běžné způsoby počátečního průniku stály za 88 % sledovaných incidentů u velkých organizací. Patřilo mezi ně zneužití veřejně dostupných aplikací, phishing, kompromitované účty a zranitelné vzdálené služby.
Umělá inteligence přináší změnu především v rychlosti. Bezpečnostní specialisté tradičně potřebují určitý čas na nalezení chyby, její prověření, vytvoření opravy a následnou aktualizaci postižených systémů. Útočníkům ale stačí objevit jedinou využitelnou slabinu dříve, než ji organizace odstraní.
AI navíc dokáže pracovat s rozsáhlými zdrojovými kódy, ve kterých by ruční hledání problémů zabralo značné množství času. Zvyšuje se tak tlak na správce firemních sítí, aby bezpečnostní aktualizace instalovali rychleji a důsledněji kontrolovali dostupnost svých systémů z internetu.
Právě zde se objevuje zásadní problém kritické infrastruktury. Některé organizace provozují technologie s dlouhou životností, jejichž modernizace není jednoduchá. Výměna systému může vyžadovat přerušení provozu, nákladné testování nebo úpravu zařízení, na kterých závisí poskytování důležitých služeb.
Zranitelnost, kterou organizace roky tolerovala, se tak může stát mnohem nebezpečnější ve chvíli, kdy ji automatizované nástroje dokážou rychle identifikovat.
Firmy si mohou vytvořit další bezpečnostní riziko samy
Britští odborníci upozorňují také na méně nápadný problém. Organizace zavádějí umělou inteligenci do vlastních pracovních procesů, aniž by vždy dostatečně vyhodnotily její bezpečnostní důsledky.
Takzvaná shadow AI označuje situace, kdy zaměstnanci používají neschválené AI služby bez vědomí nebo kontroly firemního IT oddělení. Mohou do nich například vkládat interní dokumenty, zdrojové kódy nebo další citlivé informace. Organizace následně ztrácí přehled o tom, jak jsou data zpracovávána a kdo k nim může získat přístup.
Další rizika vznikají při integraci AI nástrojů přímo do důležitých informačních systémů. Každá nová služba, propojení nebo přístupové oprávnění představuje další součást infrastruktury, kterou je potřeba zabezpečit. NCSC upozorňuje, že rozšiřování AI v kritických službách může vytvářet nové příležitosti pro útočníky.
Současně se podle britského hodnocení pravděpodobně prohloubí rozdíly mezi organizacemi, které mají prostředky na moderní zabezpečení, a těmi, které používají zastaralé technologie. Zatímco první skupina může pomocí AI rychleji odhalovat incidenty a vyhodnocovat rizika, druhá může mít stále větší problémy reagovat na rostoucí počet útoků.
Británie proto připravuje vlastní automatizované obranné mechanismy včetně projektu Cyber Shield. Cílem je využít umělou inteligenci nejen k identifikaci hrozeb, ale také k účinnější koordinaci obrany.
Představa počítačového viru, který bez jakéhokoliv lidského zásahu samostatně vyhledává oběti, šíří se a rozhoduje o dalších útocích, zatím zůstává jedním z pesimistických scénářů NCSC. Současné hodnocení naopak předpokládá, že při složitějších útocích budou nadále hrát důležitou roli lidští operátoři.
Pro běžné firmy z toho vyplývá poměrně praktický závěr. Samotné pořízení bezpečnostního softwaru nestačí. Důležitá je také kontrola uživatelských přístupů, včasná instalace aktualizací, zabezpečení vzdálených služeb a pravidelné testování obnovy dat ze záloh.
Zvláštní pozornost si zaslouží i AI nástroje, které zaměstnanci používají při každodenní práci. Organizace by měla vědět, k jakým údajům mají přístup a zda jejich prostřednictvím nemohou citlivé informace opustit firemní prostředí.
Zdroj: