Článek
Americká Komise pro cenné papíry a burzytento týden zveřejnila stanovisko, které uzavírá jednu z klíčových debat kolem tokenizace finančních aktiv. Vzkaz je přímočarý. Akcie nebo dluhopisy zapsané na blockchainu nejsou ničím jiným než klasickými cennými papíry. Technologie jejich právní povahu nemění.
Dokument vznikl společně napříč několika divizemi úřadu a staví na principu technologické neutrality. Regulace se dívá na ekonomickou podstatu nástroje, ne na způsob, jakým je evidován. Ochrana investorů, povinnost registrace i dohled nad trhem tak zůstávají stejné bez ohledu na to, zda je vlastnictví vedeno v centrálním registru, nebo na distribuované databázi.
Bitcoin
Tokenizace bez zkratky k regulaci
Stanovisko má praktický dopad na emitenty i velké investiční domy, které v posledních letech testují tokenizaci jako cestu k efektivnější správě aktiv. Pokud token představuje stejná práva jako klasická akcie či dluhopis, patří do stejné kategorie a podléhá stejným pravidlům. Právo se podle regulátora nezajímá o obal, ale o obsah.
To znamená, že blockchain může sloužit jako registr vlastníků nebo nástroj pro vypořádání transakcí, ale pouze za předpokladu, že splní veškeré nároky kladené na tradiční infrastrukturu. Neexistuje žádná automatická výhoda jen proto, že je řešení označeno jako on chain. Pro trh je to střízlivý signál. Tokenizace je možná, ale neznamená zjednodušenou cestu kolem regulace.
Zároveň je patrné, že regulátor tímto krokem odděluje dva světy. Tokenizované cenné papíry chce mít jasně pod kontrolou a poskytuje k nim relativně čitelný výklad. Spekulace o tom, že by blockchain sám o sobě mohl přinést mírnější dohled, tím prakticky končí.
Krypto mlha zůstává
Zatímco u tokenizovaných akcií a dluhopisů přichází větší právní jistota, oblast nativních kryptoměn zůstává otevřená. Stanovisko se vyhýbá otázkám, jako je právní status jednotlivých kryptoměn, staking nebo fungování decentralizovaných protokolů. Právě zde panuje největší nejistota, která dlouhodobě brzdí část inovací.
Právní experti upozorňují, že skutečný přínos blockchainu naráží na provozní realitu. Pokud musí zůstat zachováni tradiční prostředníci a kontrolní mechanismy, část technologických výhod se vytrácí. Blockchain je v očích regulátora zatím uznáván spíše jako jiná forma evidence než jako plnohodnotná alternativa stávající infrastruktury.
Výsledek je rozporuplný, ale čitelný. U tokenizovaných cenných papírů mizí iluze o rychlé deregulaci a roste právní jistota. U kryptoměnových produktů však přetrvává nejistota, která nutí trh k opatrnosti. Inovace pokračují, jen bez jasného rámce, který by umožnil plně využít potenciál tokenizace v americkém právním prostředí.