Článek
Ne každá cesta autem je idylka s loktem z okénka a hudbou v rádiu. Zvlášť ne ve chvíli, kdy zkušený řidič znenadání usedne na místo spolujezdce a musí věřit, že ho ten druhý odveze stejně dobře, jako by řídil on sám. Vyděšený výraz v očích, křečovité držení madla a zapření hluboko do sedačky. Přesně tohle prožívá spolujezdec velmi často.
Když řídíte auto, cítíte se bezpečně. Když volant drží kdokoli jiný, tak už ne.
Nervozita vedle řidiče není žádná výjimka
Německý výzkum z roku 2020 se zaměřil přesně na tenhle pocit, tedy na diskomfort spolujezdce mimo klasickou nevolnost z jízdy. V online dotazníku odpovědělo 119 dotázaných a výsledek mluví za vše. Nepříjemnou situaci vedle řidiče zažilo 88 % z nich. Kdo sedává vpravo častěji, cítí se nesvůj zhruba při každé páté jízdě.
Anketa
Řidič v klidu, spolujezdec ve střehu
Za tou nervozitou stojí podle dat hlavně styl jízdy toho, kdo řídí. Nejčastěji spouštějí obavy těsné najíždění na auto vpředu a rychlá jízda. Ukázalo se to napříč všemi typy řidičů, ať už za volantem seděl příbuzný, kolega, nebo taxikář. Počasí nebo stáří vozu naproti tomu hrálo roli jen výjimečně.
Roli hraje i vztah k tomu, kdo řídí. V poměru nejvíc nepříjemných jízd hlásili dotázaní u taxikářů a kolegů, u rodiny a přátel byl podíl menší, přestože s nimi jezdíme nejčastěji. Známého řidiče totiž snáz odhadneme. Rozdíly mezi ženami a muži se přitom neprokázaly.
Ideální spolujezdec nemluví do řízení a tiše si užívá jízdu.
Nohy brzdí automaticky, ale pedály nikde
Tady leží jádro celého problému. Spolujezdec vidí hrozbu úplně stejně jako řidič, jenže nedosáhne na brzdu. Noha sama sjede k podlaze, ruka nahmatá madlo, tělo se zapře do sedačky. Výzkum z roku 2020 tenhle řetězec zachytil i v číslech. Když se situace přiostří, roste i nepříjemný pocit. Odevzdanost ho ještě prohlubuje a nedůvěra v řidiče jej mění v pocit bezmoci.
Jak se s tím spolujezdci perou? Většina volí tichou cestu. Sevřou madlo, zhluboka dýchají, dívají se z okna a snaží se myslet na něco jiného. Menší část zvolí přímou prosbu o klidnější jízdu nebo o větší odstup. Háček je v tom, že ani jedno nefunguje spolehlivě. I ta nejpřímější prosba naráží na řidiče, který ji nemusí vyslyšet, a to celý pocit bezmoci ještě zhorší.
Anketa
Jak se negativních myšlenek zbavit
Pokud se v této roli vidíte až moc dobře, dá se s tím pracovat. Nejlepší je sledovat jízdu s řidičem po celou dobu, i scrollování na mobilu vás vytrhne z dění a vy se poté můžete cítit nekomfortně, protože vám bude připadat jízda jiná.
Navigace na středovém panelu, kde vidíte, kam jedete, kolik zbývá do cíle a často i rychlost auta, může spolujezdce uklidnit. Hlavní je mít přehled o tom, co vás na cestě čeká. A poslední bod, který funguje nejspolehlivěji, je vědomí, že se řidič plně soustředí na jízdu a vnímá dění před sebou.
Až příště pojedete s rodinou či přáteli, zkuste si jízdu užít bez strachu a černých scénářů. Třeba vás nakonec role spolujezdce začne i bavit.
Zdroje: Autorský text, studie: Ittner, S., et al. (2020). The Discomfort of Riding Shotgun – Why Many People Don’t Like to Be Co-driver. Frontiers in Psychology.