Článek
Na zahradě se od srpna do září rozsvěcují drobné oranžové lampionky, které si spousta zahradníků plete s pouhou dekorací. Uvnitř každé nafouklé schránky se ale skrývá šťavnatá kulička se sladkokyselou chutí. K čemu ji přirovnat? To je velmi těžké, jeden vám bude tvrdit, že chutná po rajčatech, jiný ucítí angrešt nebo ananas v kombinaci hned několika druhů ovoce najednou.
Mochyně se už začala na některých místech v Česku sklízet, a tak se řeší, co s úrodou. Za tou nenápadnou krásou stojí dlouhá cesta i tichá pozornost laboratoří.
Často se využívá jako okrasa, ale tahle oranžová kulička obsahuje i zdraví prospěšné látky pro naše tělo.
Cesta z And až k nám
Rod mochyně zahrnuje asi devadesát druhů a pochází z Ameriky. Centrum jejich pestrosti leží v Mexiku a přilehlých oblastech. Mochyně peruánská vyrostla vysoko v jihoamerických Andách, kde se šplhá až do nadmořské výšky okolo 3200 metrů.
Odtud se vydala do světa. První evropský záznam pochází z roku 1774 z Anglie. Během osmnáctého a devatenáctého století zakotvila v jižní Africe, Indii i Austrálii. Dnes ji najdeme v tropech i subtropech napříč kontinenty. V České republice vzácně zplaňuje ze zahrad jako vytrvalá rostlina, přesto si u nás postupně nachází své pěstitele.
Ne každá mochyně je jedlá
Rostliny mochyně obsahují solaninové alkaloidy a jsou jedovaté, jedlé jsou pouze plně dozrálé plody. Nebezpečí se skrývá v listech i v nezralých kuličkách, ty proto na talíř v žádném případě nepatří. Kvůli téhle vlastnosti spousta nováčků raději couvne a rostlině se vyhne. Otrava se přitom projevuje zvracením, břišními křečemi a průjmem, tepelnou úpravou ale toxicita mizí.
Jedlých druhů je celá řada. Mochyně dužnoplodá se pěstuje jako mexické tomatillo a její žluté nebo purpurové plody zcela vyplní kalich. Mochyně pýřitá a mochyně ojíněná dávají rovněž chutné plody. Jedlé jsou i plně dozrálé plody plevelné mochyně drobnoplodé, ve větším množství se ale nedoporučují. Pozor na okrasnou mochyni židovskou, kterou botanici přeřadili do samostatného rodu Alkekengi a která k jídlu není.
Lampionek plný sladké chuti
Komerčně nejznámější zůstává mochyně peruánská. Plodem je dužnatá bobule obalená nafouklým kalichem, jenž připomíná malý lampion z jemné blány. Přesný popis chuti svede málokdo, každý jazyk ji vnímá po svém a přirovnání se značně liší. Panuje shoda snad jen na tom, že jde o svěží sladkokyselou notu s výraznějším dozvukem.
V kuchyni se s ní dá čarovat všelijak. Skvěle chutná čerstvá, přímo z kalicha. Řada zahradníků z ní vaří džemy a marmelády se svěží kyselinkou. Ozdobí dort, salát i sváteční tabuli. Sušené plody zase poslouží jako sladká drobnost k čaji.
Mnohdy ji najdete u čokoládového dortu, jindy přímo v koktejlu. Určitě ji ochutnejte.
Když se do věci vloží věda
Mochyně nezajímá jen zahradníky a kuchaře. Odedávna má své místo v domorodé medicíně a obsahuje zvláštní látky zvané fysaliny. U fysalinu F z mochyně drobnoplodé zjistili vědci protinádorový účinek, prokázaný zatím v laboratoři a na zvířatech. Věda po plodu sáhla i v dalších pokusech.
Ve studii publikované v časopisu Nutrients v roce 2024 sledoval kolumbijský tým vliv mochyně peruánské na metabolismus obézních potkanů, kterým šestnáct dní přidával plody do krmiva. Výsledky naznačily příznivé posuny v hladinách cukru i tuků a lepší odpověď na inzulin. Podstatné zůstává, že šlo o pokusná zvířata, nikoli o lidi. Přesto jde o zajímavý signál. Obezita i inzulinová rezistence dnes trápí velkou část světa a poznatky z podobných pokusů jednou možná pomůžou i našemu zdraví.
Malý plod s velkým příběhem
Nenápadné ovoce, a kolik cest se za ním skrývá. Mochyně peruánská spojuje strmé andské svahy, obyčejný český záhon i laboratorní stůl. Nabízí chuť, historii i příslib pro budoucí bádání. Až tedy v příštích týdnech na zahradě zašustí oranžový lampionek, nemusí skončit jen na věnci. Stačí počkat na plnou zralost, pokud máte jedlou odrůdu, a ochutnat sladkokyselý kousek daleké ciziny.