Článek
Po večeři zbude pár lžic rýže a ve skříňce stojí hrnek s ulomeným uchem, ze kterého už dlouho nikdo nepije, a obojí bez váhání vyhodíme. V Japonsku by ale v takové chvíli spousta domácností řekla jediné slovo, mottainai. Dá se přeložit jako „to je škoda“ a skrývá se v něm úcta k jídlu, věcem i práci druhých.
Co přesně znamená slovo mottainai
Mottainai se v Japonsku používá už od 13. století. Původně mělo i jiné významy, dnes ho ale nejčastěji uslyšíte ve chvíli, kdy se něco zbytečně vyhazuje nebo se nevyužije naplno. Obsahuje lítost nad ztracenou hodnotou a zároveň vděčnost za to, co máme. V prosinci 2025 ho Oxfordský slovník angličtiny přijal mezi jedenáct nových japonských výrazů.
Na půdě OSN ho jako heslo pro ochranu přírody představila keňská ekoložka Wangari Maathai, nositelka Nobelovy ceny za mír. Vysvětlovala, že v sobě spojuje menší spotřebu, opětovné používání, recyklaci i opravy. Na klimatickém summitu OSN v roce 2009 dodala, že jde také o vděčnost, respekt a snahu ničím neplýtvat.
Mottainai propagovala i Wangari Maathaiová, která byla nositelkou Nobelovy ceny za mír.
V japonské kuchyni nepřijde nic nazmar
Pro finskou studii z roku 2019 si třináct Japonců vedlo v mobilu deník o tom, jak doma zacházejí s jídlem. Řada z nich chodila nakupovat často, někdy i denně, a brala jen to, co spotřebuje během pár dní. Jídlo připravovali tak, aby se všechno snědlo během jednoho dne. Rýži zamrazovali po porcích a ze zvadlé zeleniny vařili polévku. Na fotkách jejich odpadků se objevovaly hlavně nejedlé části zeleniny a použité čajové lístky.
Datum minimální trvanlivosti pro ně nebylo svaté. Potraviny s delší trvanlivostí jedli i po datu, pokud normálně vypadaly, voněly a chutnaly. V jednom deníku se objevily nakládané švestky umeboši, které by bylo škoda vyhodit, dokud nezačnou divně vonět. Když se jich výzkumnice zeptaly, co si o plýtvání jídlem myslí, někteří odpověděli prostě mottainai.
Z ryby se v tamní kuchyni využije úplně všechno, z kostí a hlavy se vaří vývar a odřezky se nakládají. Před jídlem se říká itadakimasu, tedy s pokorou přijímám. Obrat má kořeny v buddhismu a vyjadřuje díky rostlinám, zvířatům, zemědělcům i všem, kdo na jídle pracovali. Spousta místních navíc považuje za nezdvořilé nechat v misce byť jen jedno zrnko rýže.
Zlatá prasklina místo nového hrnku
Když se rozbije oblíbená miska, nemusí hned skončit v koši. Kintsugi, které mottainai dokonale vystihuje, je umění, při kterém se střepy slepí lakem a spoje se posypou práškovým zlatem, stříbrem nebo platinou. Mistr z prasklin vytvoří lesklou kresbu, která často připomíná větve stromu nebo tok řeky, a každý opravený kus je potom originál.
Při kintsugi se střepy talíře spojí lakem a práškovým zlatem.
Dílnu Shitsurindo ve Fukui vede Tóru Učida už v osmé generaci. Dřív sem zákazníci nosili i obyčejné nádobí, teď přinášejí hlavně zděděné a srdcové kousky, protože běžnou vázu raději koupí novou. Oprava trvá i několik týdnů a spoje se nakonec leští olejem s práškem z jeleního parohu.
Záplaty, které se dědí po generace
Styl boro vznikl v období Edo, tedy v letech 1603 až 1867, na chladném severu Japonska v oblasti Tóhoku. Bavlna se tam kvůli zimě nedala pěstovat a byla velmi drahá, a tak rodiny oblečení a přikrývky látaly kousky bavlněné a konopné látky, vrstvu po vrstvě. Základem bylo sashiko, pevné prošívání, ze kterého se postupně stala ozdoba s geometrickými vzory. Hotové kusy se předávaly dál jako rodinné dědictví.
Boro se skládá z mnoha vrstev záplat přišitých na obnošenou látku.
Stará povlečení a česká šikovnost
A teď ruku na srdce. Kdy jste naposledy něco opravili nebo zašili, místo abyste to vyhodili? Mně občas připadá, že žiju mezi dvěma tábory. Jedni všechno hned vyhodí do odpadu, druzí se snaží věci zachránit nebo je dají někomu, kdo je rád opraví. Většinou je to typický český všeuměl, kterého baví věci rozebírat a zase skládat dohromady.
Sama si vzpomenu na jedno staré povlečení, které už mělo za sebou opravdu hodně. Přešívat zapínání se mi znovu nechtělo, a tak jsem se rozhodla ušít si hezkou prošívanou deku plnou výplně na polštáře, jakou znám z amerických filmů. Na nějakou dobu mi to zaplnilo zimní večery a dalo pořádně zabrat. Řeknu vám, že mé stehy byly spíš úsměvné, ale zvládla jsem to. Právě na podzim se do ní ráda zachumlám a hřeje jako divá. Nejhezčí není, ale je moje.
Podobná deka mě inspirovala. Zbytky různých látek dohromady a výsledek je krásný.
Stačí začít u vlastní lednice
Zkuste nakupovat jen to, co opravdu sníte, zamrazit pečivo nebo uvařit polévku z toho, co v lednici zbylo. Prasklý hrnek se dá opravit a věcmi, které už nepotřebujete, můžete udělat radost někomu dalšímu. Mottainai si tak vyzkoušíte i doma bez velkých změn a bez cesty do Japonska.
V horském městečku Kamikacu mají centrum, kam místní nosí nepotřebné věci a kdokoli si je může zdarma odnést. Třídí tam odpad do více než 45 kategorií a recyklují zhruba 80 procent. Takový krok možná nezvládneme hned zítra, ale každé nevyhozené sousto a každá spravená věc mají svou hodnotu. Právě o tom je celé mottainai.
Zdroje: Autorský text, Japan Travel / JNTO, studie: Sirola, N., Sutinen, U. M., Närvänen, E., Mesiranta, N. & Mattila, M. (2019). Mottainai! A Practice Theoretical Analysis of Japanese Consumers’ Food Waste Reduction. Sustainability, Wikipedie