Anuše Kejřová věnovala Úspornou kuchařku dceři, první výtisk jí dali do hrobu

Dvacátého třetího prosince 1905 napsala Anuše Kejřová věnování své dceři Jiřičce. Přála si v něm, aby Jiřička jednou našla v práci zálibu, protože ta ji podle maminky ochrání před nudou a pomůže zapomenout na bolestné chvíle. Jenže krátce nato dcera podlehla záškrtu. Ve stejný den, kdy zemřela, přišel z tiskárny první výtisk Úsporné kuchařky. Knihu jí dali s sebou do hrobu a pohřeb maminka zaplatila z prvního honoráře.

Z téhle knihy se pak stal autorčin největší hit, který se tiskl pořád dokola. Anuše Kejřová napsala skoro dvacet kuchařek a v Hradci Králové vedla vlastní kuchařskou školu, kam za ní jezdily dívky i z jiných měst. Dobový tisk jí přezdíval Nová Rettigová a její heslo znělo jednoduše: vařit „levně, zdravě a dobře“.

Na svět přišla v únoru 1874 v Úžici na Mělnicku jako Anna Nápravníková. Tatínek Karel tam dělal klempíře a maminka Marie se za svobodna jmenovala Marková. Ve dvaceti letech přestoupila od katolíků k evangelické církvi a o rok později si vzala Viléma Emila Kejře, správce pivovaru v Brně. Spolu měli syna Viléma a dceru Jiřičku.

Úsporná kuchařka přitom vůbec nezačíná recepty. Na prvních stránkách Anuše Kejřová radí mladým hospodyním, jak šetřit palivem, proč na rychlý oheň koupit pytel sušených šišek z lesa a proč pravidelně vymetat kamna. Jinak podle ní peníze vylétají komínem. Dozvíte se tu taky, jak vyprat mastné utěrky, jak si ze starých punčoch ušít chňapky a prachovky nebo co dát slepicím a králíkům ze zbytků od oběda.

Nechybí ani návod na praní gumových stříkacích pytlíků na krém a sníh. Ty podle autorky nesmíte prát v horké vodě ani sušit na kamnech, protože gumový povlak změkne, lepí se a zapáchá. Kejřová se v knize nebála ani reklamy. Hospodyňkám vřele doporučovala Zátkovy nudle nebo Pilnáčkovo mýdlo, které prodávali pod názvem Radost pradlen, a dodávala, že je sama vyzkoušela ve své škole.

Zajímavé jsou i samotné názvy receptů. Rodinu připomínají třeba Vilouškovo jaro nebo Helenčin dort, vedle nich najdete Bertiččin dort, Andulčin nákyp nebo Hedinčiny řezy. Hradec Králové zase připomínají dort hradecký a řezy králohradecké. Mezi moučníky narazíte na hastrmany, Boží milosti, staročeské hnětynky, železniční koláč nebo legionářské a republikánské řezy. Z masa pak třeba na kotletu redaktorskou a mezi příkrmy na chudé rytíře.

Kromě Úsporné kuchařky vydala Anuše Kejřová také Dělnickou kuchařku, v roce 1915 Úspornou válečnou kuchařku, Domácí lékárnu nebo Knihu vzorné domácnosti. Na Vánoce přidala Cukrovinky na vánoční stromek a v roce 1925 Zdravotní polovegetariánskou kuchařku. Minutové večeře mají v podtitulu poznámku, že se hodí hlavně pro letní dobu, úřednice a učitelky.

V roce 1909 si Anuše Kejřová otevřela první koncesovanou kuchařskou školu v Hradci Králové, od roku 1918 fungovala ve vile na Pouchově. Holky tam začínaly každý den v šest ráno a končily ve dvě odpoledne. Suroviny kupovaly pokaždé čerstvé a jako učebnice sloužily kuchařky samotné paní učitelky. Kromě vaření a pečení se studentky učily zavařovat, sestavit rozpočet domácnosti, vymyslet jídelníček a hezky prostřít.

Kejřová učila i na dívčí měšťanské škole a lyceu v Hradci nebo v České Skalici a České Třebové. Pod jejím vedením navíc běžely takzvané kočovné kuchařské kurzy pro veřejnost v mnoha městech východních a středních Čech. Svoje rady tak nepředávala jen v knihách, ale taky osobně přímo v kuchyni.

Školu vedla až do roku 1926, kdy po těžké nemoci zemřela v pražském sanatoriu. Bylo jí dvaapadesát let. Škola pak skončila v lednu 1927. Manžel Vilém ale knihy pod jejím jménem vydával ještě dalších dvacet let. Ve vydání z roku 1926 přitom Úspornou kuchařku pořád otevírá věnování Jiřičce. Na jeho konci stojí věta, kterou si klidně můžeme vzít k srdci i dnes: „Celý život náš je školou, kam stále chodíme se učit.“

Zdroje: Autorský text, Český rozhlas, Wikipedie, kniha: Kejřová, A. (1926). Úsporná kuchařka: zlatá kniha malé domácnosti. Tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny.