Článek
V Ostravě tak bude ojedinělá šance slyšet hudbu východní tradice v aktuálním podání současných muzikantů.
Erhu je tradiční dvoustrunný smyčcový nástroj, připomínající housle. Vyznačuje se jemným, zpěvným zvukem, který dokáže vyjádřit silné emoce i subtilní nuance. Sitár je klasický indický drnkací nástroj s bohatým dozvukem a charakteristickým hypnotickým zvukem, známý mimo jiné z raga hudby. Skupinu WOOONTA tvoří japonský hráč na sitár Ryohei Kanemitsu „Yo“ a tchajwanský mistr hry na erhu T.S. Lo. „Věříme, že v životě i hudbě jsou nekonečné možnosti,“ říkají společně v rozhovoru.
Společně vytváříte hudební prostor, v němž se překvapivě setkávají dva nástroje, které spolu jindy neslyšíme. Jak jste na tu kombinaci přišli?
Naše spolupráce začala náhodným setkáním na improvizačním koncertě. Zasáhly nás silné emoce, které jsme cítili ze hry toho druhého. Mnoho takzvaných crossoverů znamená jen postavit různé nástroje na jedno pódium, ale my jsme chtěli víc. Zajímalo nás, zda mohou erhu a sitár vést skutečný hudební rozhovor – jako by spolu komunikovaly dva jazyky. Nešlo nám o efekt, ale o upřímnou snahu vytvořit nový hudební jazyk prostřednictvím těchto starobylých nástrojů.
Vystupovali jste na mnoha festivalech včetně slavného Fringe v Edinburgu. Čím se hraní pro mezinárodní publikum liší od domácího v Asii?
Zahraniční publikum často naše nástroje vůbec nikdy předtím neslyšelo. Ta neznalost paradoxně otevírá možnost čistého poslechu – bez předsudků, s otevřeným srdcem. V tom je velká síla – lidé reagují přímo na emoci. I my jsme se díky tomu naučili sdílet hudbu intuitivněji a emotivněji. Každý koncert přizpůsobujeme místu. Někdy zařazujeme slovní úvody, které posluchačům pomohou navázat vztah s nástroji. Při samotném hraní vnímáme energii publika a reagujeme na ni. To dělá z každého vystoupení jedinečný zážitek.
Teď budete hrát u nás na Crossroads. Čeho by si měli čeští posluchači na vašem koncertu všimnout?
Erhu i sitár mají obrovskou expresivní sílu a hloubku. V našem podání to nejsou solitéři – stávají se dvěma jazyky, které se navzájem doplňují a odpovídají si. Není to technická exhibice, ale cesta emocí vedená zvukem. Doufáme, že publikum tohle napětí i spojení pocítí.
Vaše nejnovější album Borderless Realm už v názvu zkoumá překonávání hranic…
Uvědomili jsme si, že identita není překážka, ale volba. Ptali jsme se sami sebe: Co zůstane, když odstraníme jazyk, žánr, geografii? Odpověď zní – propojení skrze zvuk a emoci. V učení se respektu k odlišnostem vzniká harmonie. Erhu a sitár mají rozdílné hudební systémy. Od začátku jsme nechtěli, aby jeden nástroj ustupoval druhému. Šlo nám o hluboké naslouchání. Je to, jako když dva lidé mluví různými jazyky a postupně se naučí vnímat gesta, dech, záměry toho druhého. Někdy začínáme od emoce nebo představy – třeba mlžného rána – a každý z nás ji hudebně vyjádří svým jazykem.
Název vašeho debutového alba Wooontaful je hravý. Jak důležitá je pro vás lehkost?
Nechceme být vážní nebo odtažití. Wooontaful je slovní hříčka, kombinace „wonderful“ a našeho jména. Vyjadřuje svobodu, s jakou tvoříme. Někdy se inspirujeme existujícími prvky, jindy tvoříme úplně nové. Věříme, že v životě i hudbě jsou nekonečné možnosti.
Sami vaši hudbu popisujete jako „tvoření rozsáhlých textur“. Co to znamená?
Představte si melodii jako hedvábné vlákno. Erhu a sitár jsou dvě taková vlákna, která se splétají. Postupně vytváří vrstvu po vrstvě, až vznikne bohatá tkanina. Tohle obrazné myšlení je pro nás důležité i při skládání a improvizaci.
Proč jste se vlastně rozhodli zaměřit na Evropu?
Vážíme si hloubky a otevřenosti evropských posluchačů. Nehledají jen exotiku, ale vnímají podstatu zvuku a umění. Evropské festivaly mají pro naši hudbu ideální prostředí.
Jak došlo k vašemu pozvání na Crossroads? Co chystáte pro české publikum?
Díky přehlídce World Music Festival @ Taiwan jsme se propojili s kurátory z celého světa. Do Ostravy přivezeme dialog mezi starověkými východními nástroji – jakési „setkání napříč tisíciletími“. Věříme, že ten zážitek bude silný.
Mimochodem, znáte nějakou českou nebo středoevropskou hudbu, která vás zaujala?
Tato oblast dala světu klasiky jako Dvořák, Mozart, Bach. Ale i mimo klasiku jsme objevili hudebníky, jako je polský jazzový pianista Slawomir Kulpowicz. Jeho hudba překračuje hranice žánrů a krásně reflektuje hloubku středoevropské hudební tradice.
Ale i Tchaj-wan má velmi bohatou hudební scénu. Co by z ní mohlo české publikum překvapit nebo inspirovat?
Tchaj-wan je kulturně pestrý. Máme původní domorodou hudbu, písně Hakka, moderní folk i elektroniku. Myslíme si, že právě tato napětí a rozmanitost mohou být pro české posluchače inspirativní. Ale také naše hudba, film, jídlo – i naše lidská otevřenost a odolnost – zanechávají dojem. Myslíme si, že návštěva Tchaj-wanu je pro každého Evropana nezapomenutelná.
A jaké jsou vaše plány po festivalu?
Vracíme se domů dokončit nové album, ale zároveň hledáme další příležitosti k mezinárodnímu vystupování. Každé evropské vystoupení je jako zasazení semínka, které je potřeba znovu a znovu zalévat. Udržet projekt v chodu je náročné. Možnost stát znovu na mezinárodním pódiu je pro nás vzácná. Doufáme, že budeme pokračovat, objevovat nové festivaly a dál sdílet naši původní hudbu s lidmi po celém světě.
Wooonta na Crossroads
Tchajwanská skupina se na ostravském festivalu Crossroads představí ve čtvrtek 18. června v divadelním sále. Bude to ojedinělá možnost slyšet v našich končinách kombinaci dvou východních nástrojů ehru a sitáru.
