Článek
Na předchozím albu Glow On se Turnstile nadechli k výjimečnému výpadu: čtyři nominace na Grammy, globální uznání a otevření dveří těm, kteří hardcore běžně míjejí. Never Enough je logickým pokračováním – ale s jinou produkční filozofií. Frontman Brendan Yates si desku vzal pod křídla sám, a je to znát.
Úvodní titulní skladba Never Enough startuje s melancholickým ambientem, než se po minutě vše utrhne jako kytarový granát. Klávesové plochy a cello Deva Hynese (Blood Orange) dávají tušit, že letošní Turnstile míří za hranice žánru. A pak už přichází jízda – ne vždy zběsilá, ale rozhodně vrstevnatá.
Sole a I Care nabízejí typické znaky kapely – zvuk je plný, ale jakoby záměrně stažený. Nechybí energie, ale absentuje výboj. To Dreaming je jiná liga – kytary, bicí, dechy, vokální naléhavost. Dvě a půl minuty jako proud pod vysokým napětím. Podobný vzestup přináší i Dull nebo Sunshower, která v půli utichne v syntezátorových mlhách, aby znovu explodovala.
Seein' Stars spojuje hostující vokály Hayley Williams a Deva Hynese s téměř popovou estetikou – decentní groove místo syrovosti. Birds nebo Slow Dive naštěstí připomínají, proč si Turnstile získali hardcore scénu. Jsou tu riffy, je tu pot, je tu tlak a podstata rockové hudby.
Zásadní Look Out for Me je sedmiminutová výprava, možná příliš ambiciózní, ale i tak silná. Naopak Ceiling a Magic Man působí jako zvukové přechody, jakkoliv posledně jmenovaná skladba uzavírá album s určitou pompézností a eklektickým nadhledem.
Turnstile dnes nejsou jen punkoví výrostci z Baltimoru. Jsou kapelou, která v roce 2025 redefinuje žánrové hranice. Never Enough není album pro ty, kdo chtějí jen údernost. Ale kdo se nezalekne obratů, může najít hlubší spojení.
Turnstile - Never Enough
VERDIKT: 70%
Turnstile rozpouštějí hardcore v melancholii a melodiích – ne všem to bude po chuti. Album Never Enough nabízí nejen agresi, ale i meditaci. Občas překvapí, občas jen uzavře kruh.
