RECENZE: Když lunapark hoří. Billy Nomates a její dosud největší jízda

Přesto jí nejvíc sluší chvíle, kdy zpomalí a můžete zaslechnout, jak pod povrchem rezonuje smutek, vzdor a tichá vnitřní síla.

Zatímco první alba těžila z minimalistického DIY přístupu a post-punkové syrovosti, Metalhorse je zatím nejambicióznější nahrávkou, jakou Tor Maries aka Billy Nomates vydala. Poprvé nahrávala ve studiu obklopená plnohodnotnou kapelou. A poprvé se nebála sáhnout po bohatších aranžích, klavírních motivech, bluesových konturách ani záblesků něhy.

Úvodní titulní skladba Metalhorse je jako manifest – klenutý zpěv, pianová dramaturgie, teatrální gesto, rocková kytara, zvukem a emocí evokující Dresden Dolls. Skvěle vystavěná gradace, která vyvrcholí nikoliv bombastickým, ale tichým fade-outem do klavírního ztracena. V těchto momentech je nejsilnější. Ne, když křičí, ale když šeptá.

K vrcholům desky patří Life’s Unfair. I když trvá sotva dvě minuty, je velmi syrová, dusivá, jako byste poslouchali něčí zlomené srdce zavřené v koncertním sále. Tohle je Billy Nomates v nejčistší formě – bez póz, bez oklik. Jen hlas, klávesy a podprahový vztek, který bublá pod povrchem.

The Test a Comedic Timing ukazují, že umí i pop – ovšem chytrý, aranžérsky sebevědomý, s nuancemi, které si zaslouží opakovaný poslech. Dark Horse Friend s přítomností Hugha Cornwella ze Stranglers přináší temnější, elegantnější odstín a zároveň hold zesnulému otci, který kapelu miloval.

Ne všechno je na desce absolutní trefa. Plans s osmdesátkovým refrénem působí laciněji, Gas zní jako rutinní indie rocková výplň a Override je lehce přeslazený návrat do synth-popové minulosti, který se rychle oposlouchá.

To zásadní ale není ve výkyvech kvality, ale v tom, co celé album drží pohromadě – vnitřní konzistence. Metalhorse je koncepční deska o životě coby polorozpadlém lunaparku, kde zábava a nebezpečí splývají. O touze najít střed mezi bolestí a euforií. O tom, jak se radovat, i když máte v ruce špatné karty.

VERDIKT 79 %

Metalhorse je nejintimnější a nejodvážnější album Billy Nomates. Ukazuje, že i když svět ztrácí své obrysy, stále má smysl hledat rovnováhu.