Rag‘n‘Bone Man: Příběh obra s hlasem z medu a štěrku

Jeho životní cestu lemují nečekané zvraty, ztráty i vítězství. To vše se mu otisklo do hlasu, kterým rozezní i letošní ročník festivalu Metronome Prague.

Ten příběh nezačíná nijak zvlášť originálně. Rory Charles Graham se narodil v roce 1985 v poklidném městečku Uckfield v hrabství East Sussex v Anglii, kde také vyrůstal. Klidně byste mohli říct, že to byla díra, kde chcípl pes. Jenže jedna dobrá věc tu byla. Už od dětství byl obklopen hudbou – jeho táta vedl obchod s hudebninami a deskami, taky hrával na kytaru v místních kapelách. A máma zase krásně zpívala. Měla výjimečně silný hlas a brávala malého Roryho především do folkových klubů a na podobně laděné festivaly.

„U nás doma se pořád hrálo – máma zpívala, táta hrál v kapelách a už jako kluk jsem mu pomáhal nosit aparaturu,“ popisoval Graham svoje dětství v rozsáhlém rozhovoru s Emmou Higginbotham. Co za hudbu ho tehdy formovalo? Malý Rory roztáčel na rodinném gramofonu nahrávky bluesových legend, jako byli B. B. King či Muddy Waters, zpíval si u toho a všem bylo jasné, že tomuhle klukovi hudba koluje v žilách.

A pak do toho přišla puberta. Tak jako většina kámošů (a vlastně celé Británie) propadl světu rapu a drum’n’bassu. Už v patnácti začal vystupovat jako MC s místní drum’n’bassovou partou a brzy si osvojil přezdívku Rag’N’Bonez. To jméno si vzal z televize. Inspiroval se britským sitcomem Steptoe and Son o starém „hadráři“ neboli pouličním handlíři, na který koukával u dědečka. To jméno mu připomínalo starou bluesovou školu z popraskaných vinylů. A k jeho docela syrovému stylu tak páslo dokonale.

Když se potom přestěhoval do nedalekého Brightonu, nemohlo to dopadnout jinak, než že si ho hudba namotala. Na tamní hiphopové scéně to žilo, ale k uživení to ještě nebylo. Přes den Graham pracoval jako pečovatel pro lidi s postižením – tuhle práci miloval a dodnes říká, že kdyby neprorazil v hudbě, zřejmě by se k ní zase vrátil. Po večerech pak vystupoval v brightonských klubech a na open mic akcích – nejprve rapoval, ale postupně začal do hiphopových beatů také zpívat vlastní refrény. A tehdy objevil svůj talent – do těch refrénů totiž dovedl prozpívat emoce.

Zlom na sebe nenechal dlouho čekat. Přišel v roce 2012, kdy ho BBC nečekaně vybrala jako předskokana legendární zpěvačky Joan Armatrading – tehdy stál poprvé sám s kytarou na velkém pódiu. „Bylo to děsivý!“ popsal tu zkušenost později stručně a výstižně. Ale taky to byl úspěch. Protože tehdy začalo jméno Rag‘n‘Bone Man konečně rezonovat. Koncertních nabídek přibývalo, a hlavně vzbudil pozornost rozhlasových DJů na BBC. Takhle si postupně získával fanoušky.

Jedno pravidlo se v populární hudbě nejspíš nikdy nezmění. K opravdovému, velkému průlomu je potřeba velký hit. Ten se Rorymu povedlo natočit až čtyři roky po prvním koncertu. Pojmenoval ho Human – člověk. Pomalu se valící soulový gospel s chraplavým, ze srdce jdoucím vokálem doslova obletěl svět – nejprve se překvapivě stal hitem v Německu, kde vedl hitparádu neuvěřitelných 13 týdnů, a brzy zabodoval i doma v Británii. Debutové album vyšlo pod stejným názvem v únoru 2017, stalo se nejprodávanějším debutem dekády a Graham si za něj odnesl dvě ceny Brit Awards – jako objev roku a jako výběr hudebních kritiků.

Celé to zní skvěle, skoro až pohádkově. Jenže samotného Roryho raketový vzestup zaskočil. „Bylo to na mě moc a příliš brzy,“ vracel se k období, kdy vystřelil, se znatelnými rozpaky. „Vždyť album sotva vyšlo a vše stálo hlavně na jediné písni!“ Sláva mu doslova převrátila svět vzhůru nohama. „Všechno předtím jsem si ale poctivě oddřel – jezdil jsem jen s kytarou na koncerty vlakem, často bez vindry, hrál jsem za pivo a několik let objížděl festivaly,“ podotýká. „Pro všechny ostatní to vypadalo, jako když se ze silničního metaře stane přes noc milionář, ale mně spíš přišlo, jako by všechno, co jsem dělal dřív, bylo na steroidech.“

A tak se z nenápadného kluka z anglického venkova stala globální senzace. Následující roky strávil na cestách po světě, teprve pandemie v roce 2020 amfetaminové tempo zastavila, dopřála mu nečekaný oddych. A čas, který začal trávit doma s malým synem, ho přiměl řadu věcí přehodnotit.

Na první pohled působí Rag’n’Bone Man impozantně. Je to vousatý dvoumetrový chlapík s potetovanými pažemi, který by budil respekt i v zakázaném motorkářském klubu. Dokud neotevře pusu a nezačne zpívat. V jeho chrapláku je totiž prazvláštní směs drsnosti a něhy – jestli má nějak znít soul, tak takhle.

Kde se to v tom obřím chlapovi vzalo? Zdá se, že pod drsnou vizáží se skrývá citlivá duše a člověk, co „after all“ stojí nohama pevně na zemi. Novináři ho často popisují jako skromného, až nesmělého muže, který si své slávy snad ani není vědom. Sám dobře ví, odkud vzešel, a sláva pro něj nikdy nebyla cíl sám o sobě. Když nepracuje, nejraději utíká z dosahu reflektorů. Usadil se zpátky v rodném Sussexu a nejvíc si cení klidu rodinného života. „Když jsem doma, nejsem Rag’n’Bone Man – jsem prostě manžel a táta,“ řekl o svém soukromí. Cení si ho natolik, že nám v Headlineru během května dvakrát zrušil rozhovor a pak se omluvil, že neodpoví ani na zaslané otázky. Svůj čas se rozhodl věnovat něčemu, co je pro něj důležitější.

A tak nám ke zkoumání zbývají jeho texty. Jsou upřímné a Rory v nich často zkoumá pocity odcizení, osamělosti či úzkosti, ovšem vždy s kapkou naděje. V roce 2019 se sice oženil se svou dlouholetou přítelkyní Beth, ale manželství vydrželo jen půl roku a následoval rozchod. „Úmyslně jsem tehdy, když mi nebylo dobře, nenapsal ani jedinou píseň,“ vzpomíná překvapivě na svoje těžké období. „Myslím, že svět nepotřebuje další srdcervoucí rozchodovou desku – tohle téma tu bylo mockrát a až příliš. Na nové desce není skoro žádná negace. Je o dospívání. Ani si neuvědomíte, jak moc vás to změní, když se stanete otcem,“ rozpovídal se během rozhovorů ke své aktuální, třetí studiové nahrávce What Do You Believe In?

Říká přímo, že tentokrát chtěl natočit radostné album, které posluchačům vykouzlí úsměv na tváři – zkrátka oslavu života. Nové skladby odrážejí životní proměnu, kterou si prošel – utahuje si z rad, jak správně vychovávat vlastní děti, ale vyrovnává se tu i se ztrátou člověka, který ho k hudbě přivedl – vlastní matky. Vznik alba, se kterým přijíždí na Metronome Prague, byl prý bez jakéhokoli tlaku a snahy formovat songy pro hitparády; Graham si v klidu studia dělal hudbu po svém a výsledkem je uvolněná nahrávka, která vtahuje svou upřímností.

Ten zvláštní kontrast mezi drsnou vizáží a něžným, emotivním hlasem má v případě Rag ‚N‘ Bone Mana opravdu zvláštní sílu, ať už se Rory po té cestě zpevněné medem a štěrkem vydá kamkoli.

Festival se uskuteční od 19. do 21. června na pražském Výstavišti v Holešovicích. Na hlavních pódiích se představí mezinárodní hvězdy jako Alanis Morissette, která se do Prahy vrátí po sedmnácti letech, britský soulový zpěvák Rag’n’Bone Man, floutci The Streets, kontroverzní Die Antwoord či estonský performer Tommy Cash. Z domácí scény se mohou návštěvníci těšit na Anetu Langerovou, Barboru Polákovou, Kláru Vytiskovou, Michala Prokopa & Framus Five a mnoho dalších.