Recenze: Gerta Schnirch je nové české drama, které se nebojí ticha ani bolesti

Film Gerta Schnirch se na první pohled hlásí k tradici válečných dramat, jenže velmi brzy dává najevo, že o bojové linie tady nejde. Skutečný střet se odehrává v obýváku, v kuchyni, v pohledech mezi rodiči a jejich dcerou. Válka tu není okázalá ani spektakulární, funguje spíš jako neviditelný tlak, který pomalu mění lidi a rozkládá vztahy zevnitř.

Gertino dětství je formováno vyrůstáním v česko-německé rodině, kde se nestřetávají jen dva jazyky, ale především dva odlišné pohledy na svět. Matka je uzavřená, nejistá, často volí ticho místo konfliktu. Otec působí pevně, autoritativně a přesvědčeně, že jeho pravda je jediná možná. V okamžiku, kdy se během druhé světové války jasně přihlásí k nacistickému Německu, se křehká rovnováha definitivně rozpadá.

Dítě zůstává uvězněné mezi dvěma póly. Každé gesto, každý názor i pouhá nečinnost se mění v akt loajality nebo zrady. Film velmi přesně vystihuje, jak devastující je takový stav pro dětskou psychiku. Nejde o dramatické hádky, ale o soustavný, dlouhodobý tlak, který nenápadně formuje osobnost a zanechává stopy, jež se projeví až mnohem později.

Jednou z nejsilnějších rovin snímku je vztah mezi otcem a dcerou. Otec není karikaturou despoty. Je vzdělaný, uhlazený, často působí rozumně a klidně. Právě v tom spočívá jeho nebezpečí. Jeho problémem není otevřené násilí, ale potřeba absolutní kontroly a potvrzování vlastního ega. Gertu nevnímá jako samostatnou osobnost, ale jako pokračování sebe sama.

Jeho náklonnost funguje pouze za určitých podmínek. Pokud dcera přijímá jeho názory a hodnoty, je zahrnuta pozorností. Jakmile se začne vymezovat, přichází chlad, manipulace a trest v podobě odtažitosti. Film velmi citlivě popisuje, jak destruktivní je tento typ rodičovské dynamiky. Právě proto, že není trvale krutý, ale nepředvídatelný.

Matka stojí v kontrastu, ale nedokáže vytvořit skutečnou oporu. Její pasivita a neschopnost se postavit autoritě manžela nechtěně posilují jeho vliv. Gerta tak vyrůstá bez pevného bodu, ke kterému by se mohla vztáhnout. Snímek tím přesně pojmenovává mechanismus rodin, kde absence rovnováhy umožní jednomu rodiči ovládnout celý prostor.

Velkou devizou filmu je práce s dlouhodobými důsledky takového dětství. Gertina dospělost nepůsobí jako osvobození, ale jako pokračování v přežívání. Má potíže s blízkostí, vztahy jsou křehké a její vlastní mateřství je poznamenané chladem a odstupem. Citové pouto s dcerou zůstává neukotvené a plné napětí.

Film zde otevírá téma transgeneračního traumatu. To, co Gerta nedokázala zpracovat, se přenáší dál. Ne skrze vědomé rozhodnutí, ale prostřednictvím naučených vzorců, mlčení a neschopnosti otevřenosti. Právě v tomto bodě snímek výrazně překračuje hranice historického dramatu. Ideologie se mohou měnit, ale princip zůstává. Děti dál nesou důsledky konfliktů, které nevznikly jejich vinou.

Současné paralely jsou zřejmé, i když je film nikdy explicitně nevysloví. Zatímco tehdy šlo o národ a válku, dnes často o osobní křivdy, společenské tlaky nebo rodičovské ambice. Mechanismus zůstává stejný. Dítě se stává rukojmím světa dospělých.

Výraznou částí příběhu je poválečný odsun. Gerta je vyhnána spolu s ostatními Němci, přestože sama žádné zločiny nespáchala. Film nijak nezlehčuje hrůzy nacismu ani historickou odpovědnost. Pouze připomíná, že kolektivní vina vždy dopadne i na ty, kteří neměli možnost volby.

Tyto pasáže působí tíživě, nikoli efektně. Stud, mlčení, ztráta domova i identity se stávají každodenní realitou celé generace. Trauma se tu neprojevuje křikem, ale prázdnem. Právě ticho hraje klíčovou roli i ve zvukové stránce filmu. Kroky, tikající hodiny, dlouhé pauzy bez dialogů. Zvuk tu není doprovod, ale plnohodnotný vypravěč.

Gerta Schnirch se nesnaží šokovat ani tlačit na emoce prvoplánově. Její síla spočívá v přesnosti, v detailech a v pravdivosti. Ukazuje, že válka neničí jen města a hranice, ale především rodiny. A že nejhlubší rány často vznikají tam, kde by mělo být bezpečí.

Jde o příběh dětí, které zaplatily za rozhodnutí dospělých, i o rodiče, kteří si vlastní frustrace vybíjeli na těch nejbližších. Právě proto film funguje i dnes. Ne jako učebnicová historie, ale jako zrcadlo.

Na závěr je dobré zmínit i praktickou informaci. Gerta Schnirch vstoupí 4. února do online nabídky na HBO Max, televizní premiéra na stanici HBO pak následuje 8. února.

Hodnocení: 9/10 Psychologicky mimořádně silné drama, které pracuje s tichem, detailem a dlouhodobým dopadem. Snímek, který se nevnucuje, ale zůstává v hlavě ještě dlouho po skončení.

Zdroj: autorský text Gamebot