Hry zdarma lákají miliony hráčů. Málokdo ale vidí skutečnou cenu

Když se dnes objeví nová hra s označením zdarma, bývá to často jeden z hlavních důvodů jejího úspěchu. Stačí několik kliknutí, instalace je hotová a hráč může okamžitě vyrazit do akce. Právě model free-to-play pomohl vyrůst některým z největších herních hitů současnosti. Jenže za jednoduchým vstupem se často skrývá mnohem složitější obchodní model.

Zatímco dříve bylo běžné zaplatit jednou a získat kompletní hru, dnes řada titulů vydělává až během hraní. Vývojáři prodávají kosmetické doplňky, prémiové účty, sezónní vstupenky nebo speciální měny, za které si hráči pořizují další obsah. Samotná hra je zdarma, ale její ekonomika stojí na dobrovolných nákupech uvnitř.

Právě tento systém se v posledních letech dostává pod drobnohled evropských spotřebitelských organizací. Podle nich není problém v tom, že hry nabízejí placený obsah. Kritika míří především na způsob, jakým jsou ceny prezentovány.

Velká část moderních her používá vlastní virtuální měny. Hráč si nejprve koupí balík mincí, diamantů, kreditů nebo jiné herní měny a teprve následně za ni pořizuje konkrétní předměty. Na první pohled jde o běžný systém, který používají mobilní hry i některé velké online tituly.

Právě zde ale podle spotřebitelských organizací vzniká problém. Jakmile cena přestane být uvedena v korunách nebo eurech, orientace se stává složitější. Předmět za 1 200 herních bodů nevypadá tak draze jako položka za dvě stovky korun, přesto může jít o stejnou částku.

Evropská organizace BEUC upozorňuje, že tento model může ztěžovat rozhodování spotřebitelů a vést k vyšším útratám. Zvlášť citlivé je to u mladších hráčů, kteří často nevnímají rozdíl mezi virtuální měnou a skutečnými penězi tak jasně jako dospělí.

Podle údajů zveřejněných organizací hraje videohry většina evropských dětí a mladistvých. Herní průmysl proto dnes neoslovuje jen dospělé zákazníky, ale také miliony mladých hráčů, kteří jsou vůči marketingovým technikám zranitelnější.

Debata kolem herních měn se mezitím přesunula i na úroveň Evropské unie. Evropská komise společně s národními úřady připravila soubor doporučení, která mají zajistit větší přehlednost digitálních nákupů ve hrách.

Hlavní myšlenka je jednoduchá. Hráč by měl vždy snadno zjistit, kolik ho nákup skutečně stojí. Cena digitálního předmětu by neměla být schovaná za složité přepočty a spotřebitel by měl mít k dispozici jasné informace ještě před zaplacením.

Změny se mohou týkat i ochrany dětí a mladistvých. Evropské instituce dlouhodobě upozorňují, že herní společnosti musí při navrhování svých systémů brát ohled na věk části své komunity.

Samotný model free-to-play přitom nikdo nezpochybňuje. Díky němu se miliony lidí dostanou ke hrám, které by si jinak možná nikdy nekoupili. Stále více odborníků ale upozorňuje, že označení zdarma už dnes neříká celý příběh. U mnoha titulů totiž skutečná cena nezačíná při stažení hry, ale až ve chvíli, kdy se hráč rozhodne zůstat déle.

Zdroj: