Dying Light: The Beast – návrat, který mění zombie survival na hororovou legendu

Techland má s nemrtvými dlouhou historii. Dead Island (2011) nastavil základní kostru otevřeného světa plného krve a improvizovaných zbraní, ale zároveň čelil kritice kvůli repetitivnímu obsahu. O tři roky později vývojáři přešli na novou značku – Dying Light, která spojila zombie apokalypsu s parkourovou hratelností. Série si našla své věrné fanoušky a dodnes patří mezi nejúspěšnější projekty studia.

The Beast původně vznikal jako rozšíření pro Dying Light 2, ale během vývoje narostl do takové šířky, že se z něj stal samostatný titul. To samo o sobě o něčem svědčí – Techland se rozhodl nevyužít jen starý recept, ale míchat nové ingredience.

Příběh se soustředí na postavu Kylea Cranea, kterou fanoušci znají už z prvního dílu. Tentokrát se ocitá v Castor Woods, fiktivní evropské lokalitě, která kombinuje venkovskou idylu s industriálním dědictvím. Je to prostředí plné kontrastů – na jedné straně staré mlýny, na druhé zrezivělé fabriky, které slouží jako laboratoře pro genetické experimenty.

Craneova motivace je jednoduchá: pomsta a přežití. Do cesty se mu staví Olivia, tajemná postava s plánem, jak posílit jeho tělo pomocí krve chimér – zmutovaných stvoření na hranici člověka a monstra. V ten okamžik se z klasického survivalu stává příběh s prvky hororu, který má blízko k Resident Evil i The Last of Us.

The Beast je svým způsobem „výběrovka“ toho nejlepšího, co Techland v minulosti vytvořil. Vozidla připomínají datadisk The Following, úzké uličky Old Townu nutí využívat parkour a akrobacii, a nechybí ani crafting, který se stal poznávacím znamením celé série.

Největší novinkou je beast mode – Crane se po zásahu chimérí krví dokáže proměnit v monstrum se silou, která působí skoro komiksově. Hráč pak odhazuje nepřátele jako figurky a rozsévá chaos. Někomu to může přijít přehnané, ale hra díky tomu dostává nový rytmus.

Rozdíl mezi dnem a nocí byl vždy klíčovou součástí Dying Light. Ve dne se hráč cítí jako lovec, v noci se stává kořistí. The Beast tento kontrast ještě prohlubuje. Tvůrci odstranili mini-mapu – orientace je čistě na zvuku, světle a instinktech. Jakmile padne tma, přichází momenty, kdy se srdce rozbuší o dost rychleji. Volatiles a nové mutace jsou rychlejší, chytřejší a méně předvídatelné než kdykoli předtím.

Samotný děj možná nepřekvapí – jde o klasickou techlandovskou kombinaci pomsty, morálního dilematu a experimentů, které se vymkly kontrole. To, co ale hru posouvá výš, je atmosféra. Castor Woods je prostředí, které dokáže být krásné i děsivé zároveň. Hudební doprovod hraje velkou roli – minimalistické tóny střídají folkové motivy, aby následně vygradovaly v disharmonický chaos během útoků.

Na rozdíl od Red Dead Redemption 2 nebo Kingdom Come: Deliverance 2 se The Beast nesnaží nabídnout realistickou simulaci života. Místo toho staví na intenzitě a adrenalinu. V tomhle směru se dokáže legendám vyrovnat – i když jiným způsobem.

RDR2 boduje hloubkou postav a detailností prostředí, KCD 2 historickou autentičností. The Beast oproti tomu nabízí napjatou atmosféru survival hororu, kde je každý krok risk. A právě díky tomu dokáže hráče pohltit tak silně, že se od hry neodtrhnou celé hodiny.

Dying Light: The Beast nepřináší revoluci, ale je to hra, která se nebojí míchat staré a nové prvky. Craneův návrat působí svěže a prostředí Castor Woods má atmosféru, která dokáže vtáhnout i ty, kdo sérii dosud nehráli.

Ano, příběh někdy klouže po povrchu a úkoly mohou působit opakovaně, ale to vyvažuje napětí, temná nálada a momenty, kdy se hráč cítí opravdu ohrožený.

Pokud hledáte titul, který spojuje otevřený svět, parkour, survival a horor, The Beast patří mezi nejlepší volby současnosti. Možná nepřekoná RDR2 ani KCD 2 v jejich silných stránkách, ale dokáže nabídnout vlastní, nezaměnitelný zážitek – a to je pro sérii jako Dying Light velký úspěch.

Zdroj: Eurogamer.net (odkaz), gamebot.cz