Armády zjišťují překvapivou věc. Gamerské reflexy se hodí pro drony

Na vojenském polygonu nedaleko amerického Huntsville se odehrála scéna, která by ještě před několika lety působila neobvykle. Vojáci stáli na otevřené ploše, v rukou drželi ovladače připomínající herní gamepady a před nimi se ve vzduchu proháněly malé drony. Stroje rychle měnily směr, prolétaly mezi překážkami a reagovaly na sebemenší pohyb páček.

Nešlo o zábavu ani o technologickou výstavu. Armáda zde testovala schopnosti operátorů bezpilotních prostředků. Právě při podobných testech se začal opakovat zajímavý jev. Někteří vojáci se dokázali naučit přesné ovládání dronů výrazně rychleji než ostatní. Když se instruktoři ptali na jejich zkušenosti, často se objevovala stejná odpověď. Tito lidé dlouhodobě hráli videohry.

Vysvětlení není nijak tajemné. Ovládání moderních dronů je v mnoha ohledech podobné herním simulátorům. Operátor sleduje obraz na monitoru, reaguje na rychle se měnící situaci a během zlomku sekundy musí koordinovat pohyby rukou. Důležitá je také prostorová orientace a schopnost sledovat několik informací najednou. Právě tyto dovednosti si hráči budují během stovek hodin u akčních her nebo simulátorů.

Proto dnes některé armády při výcviku otevřeně přiznávají, že zkušenosti z herního světa mohou být výhodou. Neznamená to, že by každý hráč byl automaticky ideálním vojákem. Ukazuje se ale, že určité typy her mohou zlepšovat reflexy i práci s ovladačem způsobem, který se u moderních technologií opravdu hodí.

Význam dronů ve vojenských operacích v posledních letech výrazně roste. Bezpilotní prostředky se používají k průzkumu, sledování pohybu jednotek i k navádění dělostřelectva. V některých konfliktech se navíc objevují malé útočné drony schopné zasáhnout cíl s velkou přesností.

S tím souvisí i rostoucí potřeba lidí, kteří dokážou tyto stroje ovládat. Moderní operátor dronu často pracuje v místnosti plné monitorů a techniky. Sleduje obraz z kamer, analyzuje situaci a musí reagovat rychle a přesně. Fyzická síla zde nehraje tak zásadní roli jako dříve. Důležitější je schopnost pracovat s technologií a udržet koncentraci při sledování obrazovky.

Právě tady se začínají potkávat dva světy, které se dříve zdály vzdálené. Herní průmysl už desítky let vyvíjí ovládací systémy a simulace, které mají být co nejpřesnější a nejrychlejší. Armádní technologie dnes v některých případech využívají podobné principy. Výsledkem je prostředí, které je pro zkušené hráče překvapivě známé.

Neznamená to, že by moderní válka byla hrou. Realita je samozřejmě mnohem složitější a rozhodování operátorů má často vážné důsledky. Přesto se ukazuje, že generace lidí vyrůstajících u počítačů a konzolí přináší armádám nové typy dovedností.

Ještě před pár desítkami let byl ideální voják spojován především s fyzickou zdatností a odolností v terénu. Dnes k tomu přibývá další schopnost. Umět rychle pracovat s technologií, vyhodnocovat obraz z kamer a reagovat na situaci, která se odehrává několik kilometrů daleko na monitoru.

Moderní bojiště se tak v určitém smyslu opravdu přibližuje obrazovce. A dovednosti, které vznikly v prostředí videoher, začínají nacházet nečekané využití i tam, kde jde o mnohem víc než jen o skóre.

Zdroj: Svetdronu.com