Trump vyhodil „fake news“. Televize mu za odměnu vypnuly kameru

Donald Trump chtěl ukázat, kdo rozhoduje o přístupu novinářů k prezidentovi. Výsledek zatím vypadá jako politická verze situace, kdy majitel restaurace vyhodí fotografa a následně zjistí, že mu nikdo nefotí slavnostní menu. Prezident v pátek 18. září oznámil zákaz vstupu do Bílého domu pro CNN, MS NOW a Politico s odůvodněním, že podle něj dlouhodobě šíří „fake news“. Jak potvrzuje aktuální zpráva agentury Reuters, Trump neuvedl jednu konkrétní reportáž, která by zákaz vyvolala, ale odkazoval na souhrn jejich předchozího zpravodajství.

O den později už nešlo jen o prezidentský příspěvek na sociální síti.

Reportérům tří redakcí byly deaktivovány či odebrány akreditace a do areálu Bílého domu se nedostali. Associated Press popisuje případy Betsy Kleinové z CNN, Akayly Gardnerové z MS NOW a Cheyenne Haslettové z Politico. Bílý dům tím získal přesně to, co si objednal: méně nepohodlných novinářů uvnitř. Současně však dostal bonus, který v objednávkovém formuláři patrně nebyl — solidaritu konkurence.

V pondělí přišla odpověď televizních sítí. ABC, CBS, CNN, NBC a Fox News, tedy pět členů hlavního televizního poolu Bílého domu, pozastavily společné poolové obrazové pokrytí prezidentských akcí.

Tady je důležitá přesnost: televize nepřestaly informovat o Trumpovi ani kompletně nepřestaly pokrývat Bílý dům. Přestaly zajišťovat konkrétní sdílený televizní feed prezidentských událostí poté, co CNN nemohla splnit svou službu v rotaci. Potvrzuje to přímo Fox News, jehož washingtonský šéf Bryan Boughton současně poolu předsedá. Ano, do odporu proti Trumpovu rozhodnutí se tedy zapojila i televize, jejíž publikum bývá k prezidentovi výrazně vstřícnější. Politická komedie někdy nepotřebuje scénáristu, stačí organizační e-mail.

Systém televizního poolu existuje z praktického důvodu. Pět hlavních televizních organizací se střídá v pořizování obrazu prezidentových aktivit a záznam následně sdílí s dalšími médii.

Reuters popisuje, že právě CNN měla v pondělí zajišťovat obrazový servis během Trumpovy cesty do New Yorku na Valné shromáždění OSN. Protože do poolu nesměla nastoupit, ostatní stanice odmítly poslat náhradní tým. To je diplomaticky uhlazený způsob, jak prezidentovi sdělit: když vyřadíte hráče z rotace podle toho, jak se vám líbí jeho články, rotace nebude předstírat, že se nic nestalo.

Stanice ve společném prohlášení uvedly, že veřejnost má zásadní zájem dostávat přesné a nezávislé informace o své vládě a že administrativa nemá omezovat zpravodajskou organizaci proto, že nesouhlasí s jejím pokrytím.

Prohlášení publikovala také samotná Fox News Media. V americké mediální krajině plné ostrých ideologických příkopů tak vznikl nečekaný společný jmenovatel: kdo smí do tiskové místnosti, by neměl určovat prezidentský ukazováček podle momentální míry televizního nadšení.

„Božský“ Trump má na věc pochopitelně úplně jiný pohled.

Tvrdí, že neútočí na svobodný tisk, ale na to, co označuje za „fake news“, a v pondělí šel ještě dál, když média podle Reuters bez doložení označil za hrozbu pro národní bezpečnost. Viceprezident JD Vance krok obhajoval argumentem, že prezident médiím nezakazuje publikovat, pouze jim odmítá poskytovat zvláštní přístup do Bílého domu.

Právě o právní hranici mezi správou akreditací a trestáním médií za obsah jejich zpravodajství se nyní vede spor.

A jestli Amerika něco umí téměř stejně dobře jako politickou hádku, pak je to politická hádka převedená do federální žaloby.

CNN, MS NOW a Politico v pondělí skutečně podaly žalobu k federálnímu soudu ve Washingtonu.

Tvrdí, že zákaz porušuje jejich práva podle prvního dodatku americké ústavy, který chrání svobodu projevu a tisku, a zároveň požadují předběžné soudní opatření, jež by jejich přístup obnovilo. The Washington Post uvádí, že případ připadl federálnímu soudci Timothymu J. Kellymu, který se už v roce 2018 zabýval sporem CNN o akreditaci reportéra Jima Acosty. Rozhodnout, zda je současný zákaz protiústavní, však přísluší soudu, nikoli titulku ani satirikovi.

Historie navíc administrativě neposkytuje úplně prázdnou stránku.

Během Trumpova prvního období se Bílý dům pokusil odebrat či pozastavit akreditace Jimu Acostovi z CNN a Brianu Karemovi z časopisu Playboy; federální soudy tehdy jejich přístup obnovily. Reuters zároveň připomíná, že spor o média pokračoval i po Trumpově návratu do Bílého domu a že administrativa změnila tradiční systém výběru členů prezidentského press poolu.

Prezident tedy do nynějšího souboje nevstoupil jako nováček. Spíš jako zkušený účastník seriálu, jehož každá další série začíná větou „tentokrát už to s tiskem vyřešíme definitivně“.

Největší satirický potenciál celé epizody však poskytuje účast Fox News.

Trump často poskytuje této stanici rozhovory a její politické vysílání bývá k jeho administrativě podstatně příznivější než CNN či MS NOW. Přesto právě washingtonský šéf Fox News jako předseda televizního poolu oznámil, že náhradní služba za vyřazenou CNN nebude vytvořena. Protest tak není možné jednoduše popsat jako vzpouru ideologických odpůrců prezidenta. Pod jedním stanoviskem se tentokrát ocitly redakce, které by za normálních okolností mohly vést dlouhý spor už o to, jakým fontem napsat Trumpovo jméno.

Právě tento detail je pro celý konflikt podstatnější než efektní slovo „bojkot“. Nejde totiž primárně o rozhodnutí televize Trumpa ignorovat; jde o odmítnutí účastnit se poolového mechanismu, pokud administrativa jednostranně vyřadí jednoho z jeho členů kvůli zpravodajství, které prezident považuje za nepřijatelné. Novinky.cz správně zachycují rozsah mediální reakce, přesnější formulací je však „pozastavení společného televizního poolu“, nikoli úplné zastavení informování o dění v Bílém domě. Demokracie je někdy méně filmová, než by si přála. Místo dramatického vypnutí všech kamer totiž nastoupí procedurální spor o to, kdo má službu v pondělí ráno.

Souboj mezi Bílým domem a médii se teď přesouvá ze vstupní brány k soudu. Trumpovo stanovisko je jasné: média, která podle něj šíří nepravdivé informace, nemají mít zvláštní privilegovaný přístup.

Postoj dotčených redakcí a jejich konkurentů je opačný: vláda podle nich nesmí rozhodovat o přístupu podle toho, zda se jí výsledné zpravodajství líbí. Mezi oběma pozicemi neleží jen tisková místnost, ale jedna ze základních otázek fungování americké demokracie — zda může státní moc při rozdělování novinářského přístupu rozlišovat média podle jejich obsahu. Právě proto je spor větší než tři odebrané kartičky na krk.

A tady humor poněkud ztichne. Prezident může nemít rád CNN, může označovat Politico za zaujaté a může považovat MS NOW za nesnesitelné; americká ústava nikomu nepřikazuje oblíbit si ranní vysílání. Stejně tak média nejsou nad kritikou a jejich práce se může oprávněně stát předmětem tvrdé veřejné debaty. Jenže mocenský konflikt začíná být podstatně vážnější ve chvíli, kdy se argument nevede odpovědí, tiskovou konferencí či veřejnou kritikou, ale rozhodnutím, kdo fyzicky smí projít branou sídla prezidenta. Soud teprve určí právní hranice tohoto konkrétního případu. Už nyní ale jedna skutečnost působí téměř groteskně: snaha odstranit několik nepříjemných kamer skončila tím, že kamery odnesli i ti, které prezident odstranit nechtěl. A pokud byla cílem větší kontrola nad obrazem Bílého domu, první den experimentu přinesl pozoruhodný výsledek — méně nezávislého obrazu Bílého domu vůbec