Hlavní obsah
FaktHustý

Satira: Zelenskyj nabízí výměnu raket, Evropa hledá formulář

Foto: Martin Beneš / FaktHusty.cz (AI, Chat—GPT+)

Zelenskyj chce střely ze spojeneckých skladů hned, nové slibuje dodat později. Evropě nyní zbývá nejtěžší úkol: otevřít vlastní zásoby.

Reklama

Článek

Volodymyr Zelenskyj přišel s obchodní nabídkou, která by mohla způsobit menší zemětřesení v evropských kancelářích. Chce rakety dnes a nové slibuje vrátit později. Žádné nekonečné prosby, pouze výměna zboží, které už leží ve skladech. Jak popsal server E-news.cz, ukrajinský prezident navrhl spojencům překvapivě jednoduchou transakci. Problém je, že v evropské diplomacii může být jednoduchost považována za podezřelou okolnost vyžadující další vyšetřování.

Na jednání kontaktní skupiny Ramstein 17. listopadu Zelenskyj nabídl partnerům výměnu střel pro systémy Patriot a IRIS-T.

Podle oficiálního sdělení Kanceláře prezidenta Ukrajiny by spojenci poskytli munici ze stávajících zásob a později dostali nové střely z již zadaných ukrajinských objednávek. V civilním životě se tomu říká dohoda. V mezinárodní politice ovšem podobná věc obvykle potřebuje tři summity, sedm tiskových konferencí a dostatečně prostorný archiv.

Rakety jsou ve skladech, rozhodnutí zatím v nedohlednu

Celý návrh má jednu drobnou slabinu. Zatímco Ukrajina potřebuje chránit města před ruskými útoky okamžitě, výroba náhradních střel se neřídí naléhavostí televizního projevu.

Zbrojovky mají objednávky, státy vlastní obranné potřeby a výrobní linky nejsou kouzelnické dílny.

Evropa tak objevuje nepříjemnou pravdu, že bezpečnostní politika se nedá provozovat pouze slavnostním podpisem memoranda.

Představme si obyčejného hasiče, kterému hoří sousední dům. Majitel mu nabídne, že za půjčenou hadici později koupí úplně novou. Hasič se zamyslí, svolá poradu o udržitelnosti zápůjčky a začne studovat právní odpovědnost za opotřebení gumy. Dům mezitím hoří dál. Naštěstí jde pouze o absurdní příměr, protože ve skutečné diplomacii by se ještě řešilo, kdo zaplatí překlad smlouvy.

Abychom byli spravedliví, spojenci pouze nesedí se založenýma rukama.

Jak uvedla Agence Europe, Německo a Norsko oznámily každý příspěvek 300 milionů dolarů na nákup protivzdušných střel prostřednictvím programu PURL a Británie přislíbila další prostředky na protivzdušnou obranu. Pomoc tedy existuje, peníze se vyčleňují a dodávky se připravují. Jenže raketa zaplacená dnes a dodaná za několik měsíců má proti té, která už čeká ve skladu, zásadní nevýhodu. Nedá se vystřelit zpětně.

Evropa má strategii, jen nepřítel nedodržuje harmonogram

Zelenského nabídka přitom není žádný bezrizikový zázrak. Stát, který ze svých zásob vydá obrannou munici, musí vědět, kdy dostane náhradu a zda tím neoslabí vlastní bezpečnost. To je naprosto legitimní otázka, nikoli projev zbabělosti. Jen by bylo žádoucí, aby odpověď vznikla dřív, než se z naléhavého požadavku stane položka v historickém archivu. Bezpečnostní odpovědnost totiž nespočívá ani v bezhlavém rozdávání zbraní, ani v jejich pietním oprašování.

Celá debata navíc odhaluje zvláštní rozpor moderního světa. Politici dokážou během několika hodin svolat krizový summit, během jednoho dne vyjádřit mimořádné znepokojení a během týdne připravit dokument o potřebě urychleného postupu. Jenže skutečné urychlení vyžaduje něco méně fotogenického: výrobní kapacity, logistiku, závazné termíny a ochotu nést odpovědnost.

Na společné fotografii ministrů se takové věci zachycují podstatně hůře než dokonale uvázané kravaty.

A právě v tom spočívá nejtrpčí ironie Zelenského návrhu. Země, která se brání ruské invazi, nabízí svým partnerům obchodní řešení nedostatku prostředků k vlastní obraně. Nežádá, aby někdo vyráběl rakety mávnutím ruky. Navrhuje přesunout ty dostupné tam, kde je potřebuje nyní, a nahradit je pozdější produkcí. Zda takový obchod skutečně půjde uskutečnit, závisí na podmínkách, zásobách a rozhodnutí jednotlivých vlád. Na tiskové konferenci lze slíbit rychlost, ale ve skladu ji musí někdo také zajistit. Válka se totiž nepozastaví jen proto, že příslušný dokument čeká na schválení. A jestli jednou historici zjistí, že největší překážkou rychlé obrany nebyl nedostatek raket, ale nedostatek odvahy rozhodnout, bude to mimořádně drahá památka na naši dobu. S podpisy všech zúčastněných.

Další články