Satira: Turek odmítá jít Hrad. „Jdi do garáže!“ vzkazují kritici

Český komediální politik Filip Turek právě předvedl další mimořádně důležité státnické gesto. Oznámil, že na oslavy vzniku Československa na Pražský hrad nepřijde, protože bude slavit v soukromí. Jak informoval deník FORUM 24, poslanec Motoristů pozvánku od prezidenta Petra Pavla dostal, ale rozhodl se ji nevyužít. To je událost téměř republikového významu! Člověk by čekal, že se zastaví doprava, rozezní sirény a Hrad vyhlásí mimořádný smutek. Jenže místo celonárodního zoufalství přišel internetový výsměch. Někteří diskutující dokonce Turkovi doporučili, aby oslavy uspořádal ve své garáži.

Výborný nápad! Konečně státní ceremonie, při které nehrozí nepříjemné setkání s prezidentem a čestnou stráž může nahradit naleštěný automobil.

Nejzábavnější na celé záležitosti je Turkova neochvějná schopnost proměnit i obyčejnou neúčast ve veřejné politické poselství. Nestačilo napsat, že na Hrad nedorazí. Bylo potřeba připojit také úvahu o silných ideálech, vizích a nebezpečí rozmělňování republiky v dobách unií a federací.

Skoro to vypadá, jako by se bez jeho přítomnosti měla česká státnost okamžitě začít rozpadat. Jenže část komentujících dala poměrně jasně najevo, že by se s jeho absencí dokázala vyrovnat bez psychologické pomoci. To musí být pro politika, který si zakládá na výrazném veřejném vystupování, skutečně nepříjemné zjištění. Můžete vlastnit drahá auta, pronášet velkolepá prohlášení a neustále připomínat vlastní výjimečnost. Pořád však existují lidé, kterým vaše nepřítomnost nepokazí ani slavnostní večeři.

Celá historie má navíc pokračování, protože Turek neodmítl hradní pozvání poprvé. Už v květnu 2025 se podle iDNES.cz nezúčastnil oslav osmdesátého výročí konce druhé světové války. Tehdy svůj krok zdůvodnil nepozváním bývalých prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana. Letos zvolil soukromé oslavy. Člověk by skoro nabyl dojmu, že Hrad má v Turkovi nejvybíravějšího hosta od dob rakousko-uherské monarchie.

Zatímco ostatní řeší, zda mají správně uvázanou kravatu, motoristický politik se rozhoduje, zda jeho ideovým požadavkům vůbec odpovídá složení pozvané společnosti.

Možná by mu příště měli poslat jídelní lístek, seznam účastníků a formulář pro předběžné schválení politické atmosféry.

Prezident Petr Pavel má přitom podle oficiálního programu Pražského hradu během 28. října absolvovat pietní akty, jmenování generálů a večerní předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále. Slavnostní program tedy rozhodně nestojí na tom, zda se objeví jeden poslanec Motoristů. Turek má samozřejmě právo pozvání odmítnout. Nikdo ho nemusí přivádět za ruku ani mu před Hradem zabavovat klíčky od auta. Pozoruhodné je pouze množství pozornosti, které se dá získat oznámením, že člověk někam nepřijde.

Zatímco většina lidí potřebuje k veřejnému vystoupení něco vykonat, česká politika objevila úspornější variantu. Stačí sdělit, že nic takového v plánu nemáte.

Představa soukromých oslav v garáži je samozřejmě vtip internetových kritiků, nikoli potvrzený Turkův program. Pro satirickou obrazotvornost však nabízí téměř neomezené možnosti. Místo slavnostního orchestru burácení osmiválce, místo státních vyznamenání sada chromovaných disků a místo prezidentského projevu přednáška o tom, proč moderní automobil potřebuje pořádný spalovací motor. Na závěr by mohl zaznít slavnostní přípitek motorovým olejem. Ovšem pouze symbolicky, aby se z politické grotesky nestala návštěva toxikologie. Jedno by takové oslavy měly společné s těmi hradními: připomínaly by vznik samostatného státu. Jen by se v motoristickém podání republikové ideály možná měřily především počtem koní pod kapotou.

Na celé záležitosti není nejdůležitější, zda Filip Turek přijde na Hrad, nebo zůstane doma. Státní svátek není povinnou společenskou přehlídkou a účast na slavnostním ceremoniálu sama o sobě nedokazuje charakter ani kvalitu veřejného činitele. O poznání důležitější je, jak politici naplňují odpovědnost, kterou jim občané svěřili.

A právě tady se skrývá největší ironie Turkova veřejného vystupování. Můžete celý den mluvit o vlastenectví, národní hrdosti a velkých ideálech. Můžete se stylizovat do role neústupného obránce republiky a každou osobní volbu představovat jako historické gesto. Jenže skutečná úcta k vlastní zemi se neprojevuje počtem dramatických příspěvků na sociálních sítích. Projevuje se prací, odpovědností a respektem k lidem, kteří s vámi nesouhlasí. Československo nevzniklo proto, aby se o sto osm let později vedly nekonečné spory o to, který politik si zaslouží větší pozornost.

Vzniklo díky lidem, kteří dokázali své osobní ambice podřídit mnohem důležitějšímu cíli. A pokud chce Filip Turek oslavit tento odkaz v soukromí, je to jeho právo.

Republika to bez jeho přítomnosti bezpochyby zvládne. Horší by bylo, kdyby si její představitelé začali myslet, že vlastenectví spočívá především v obdivu k vlastní osobě. Protože žádná země nepotřebuje politiky, kteří se považují za nenahraditelné.

Potřebuje takové, po nichž zůstane něco víc než několik fotografií, hlasitá prohlášení a prázdné místo na slavnostní židli.