Článek
V české stomatologii právě proběhl mimořádný zákrok, při němž pacient nemusel otevřít ústa, zato prezident přišel o celé křeslo. Roman Šmucler po téměř devíti letech rezignoval na vedení České stomatologické komory, a to právě ve chvíli, kdy její představenstvo navrhlo jeho odvolání, jak informují Novinky. Oficiální vyjádření hovoří o diskusi nad fungováním organizace, což je v českém úředním jazyce mimořádně elegantní způsob, jak oznámit, že společná prohlídka chrupu skončila návrhem na vytržení samotného šéfa ordinace. Šmucler nakonec odešel dobrovolně, takže kolegové nemuseli dokončit zákrok, a česká stomatologie získala historický důkaz, že některé problémy se skutečně dají vyřešit i bez použití vrtačky.
Jeho rozloučení ovšem nepřipomínalo konec sporného funkčního období, nýbrž slavnostní otevření vlastní síně slávy, do níž si hlavní exponát přinesl sám.
Šmucler podle Českých novin uvedl, že své působení považuje za dokončené a jeho práce bude mít významné místo v historii oboru, což je pozoruhodně sebevědomé hodnocení ve chvíli, kdy představenstvo právě navrhovalo změnu vedení. Běžný člověk při odchodu ze zaměstnání odevzdá klíče, vyklidí kancelář a poděkuje kolegům, zatímco tady se téměř nabízelo slavnostní odhalení pamětní desky ještě před odmontováním jmenovky ze dveří. Kdyby se podobný způsob loučení rozšířil do běžných firem, každý zaměstnanec by mohl při výpovědi oznámit, že právě uzavřel jednu z nejvýznamnějších kapitol českého hospodářství, a personální oddělení by mu muselo připravit alespoň malou bronzovou bustu.
Ve své bilanci Šmucler připomněl také údajné zvýšení peněz pro zubní lékaře o 150 procent z pojišťoven a o 100 procent v přímých platbách, což jsou čísla, která podle jeho vlastního hodnocení dokazují úspěšnost předchozího vedení.
Z pohledu pacienta je však představa úspěchu poněkud odlišná, protože člověk přicházející s bolestí zubu obvykle nehodnotí historickou velikost profesní organizace, ale to, zda najde zubaře, dostane termín a zvládne případný účet. Pochvala ekonomických výsledků tak může působit jako reklama na luxusní restauraci, která se chlubí růstem tržeb, zatímco hosté se především zajímají, zda se ještě dokážou najíst za rozumné peníze.
Česká stomatologie by proto mohla zavést nový systém pacientské spokojenosti, v němž bude po každém ošetření možné vybrat ze dvou odpovědí: buď vás přestal bolet zub, nebo máte alespoň dobrý pocit, že jste přispěli k historickým úspěchům oboru.
Samotnou komoru teď čeká organizační přestavba, protože podle jejího oficiálního oznámení může být nový prezident zvolen nejdříve za šedesát dní a do té doby bude prezidentské povinnosti vykonávat Jan Černý. Je to dostatek času na to, aby si představenstvo vybralo nového šéfa, prověřilo jeho představy o fungování organizace a pro jistotu mu už při nástupu vysvětlilo, kde se nachází nouzový východ.
Šmucler mezitím plánuje pokračovat v péči o pacienty, výuce a rozvoji umělé inteligence v medicíně, takže jeho profesní ambice rozhodně nekončí společně s prezidentským mandátem. Možná právě moderní technologie jednou nabídnou dokonalé řešení podobných personálních sporů: počítač vyhodnotí napětí ve vedení, vypočítá pravděpodobnost odvolání a dotyčnému včas doporučí, aby místo dalšího projevu raději začal balit osobní věci.
Největší ironie celého odchodu spočívá v kontrastu dvou obrazů téže události: na jedné straně stojí představenstvo, které navrhlo prezidentovo odvolání, na druhé muž odcházející s přesvědčením, že jeho působení patří do dějin českého zdravotnictví. Konkrétní výhrady komora dosud veřejně nerozvedla, takže se zatím nedozvíme, co přesně vedlo kolegy k návrhu na personální změnu, a bylo by nepoctivé si důvody domýšlet. Jedno je však jisté: žádná sebeúchvatnější bilance nemůže nahradit důvěru vlastního vedení a žádný slavnostní výčet zásluh nevymaže skutečnost, že devítiletá éra skončila návrhem na odvolání.
Roman Šmucler může být hrdý na své profesní úspěchy a dál léčit pacienty, ale poslední diagnóza jeho prezidentství má v české stomatologii poněkud pikantní příchuť — zatímco on se loučil s úsměvem hodným reklamy na dokonalý chrup, jeho vlastní kolegové už rozhodli, že prezidentské křeslo potřebuje jiného zubaře.