Článek
Vladimir Putin právě předvedl další ukázku kremelské diplomacie, při které by se i profesionální pyroman mohl vydávat za velitele hasičského sboru. Ruský prezident ve čtvrtek 29. října oznámil, že jeho země je připravena na případnou válku s Evropou, přestože ji údajně nechce.
Jak informovaly Novinky.cz, Putin reagoval na evropské přípravy na možný konflikt do roku 2030 a varoval, že v případě rozsáhlé války nebudou žádní vítězové. To je skutečně dojemná starost o evropské bezpečí! Muž, jehož armáda už více než čtyři roky vede krvavou invazi na Ukrajině, nyní ostatním vysvětluje, jak strašlivé následky by mohlo mít válčení.
Podobnou přednášku by mohl pořádat žhář, který právě zapálil sousedovi dům a následně vyzývá celou ulici, aby si především nepořizovala hasicí přístroje. Putin by zřejmě nejraději obdržel Nobelovu cenu za mír, nejlépe společně s pamětní medailí za zdrženlivost při vyhrožování ostatním.
Ještě půvabnější je prezidentova představa, že se evropské země připravují na válku z jakési nevysvětlitelné záliby v utrácení peněz za tanky, letadla a protiraketovou obranu.
Podle oficiálního stanoviska NATO je přitom posilování evropské obrany reakcí na ruskou agresi a Aliance neusiluje o vojenskou konfrontaci s Moskvou. To však do kremelského pohádkového světa příliš nezapadá. Tam totiž existuje zcela zvláštní pravidlo: Rusko může napadnout sousední stát, ale jakmile si ostatní pořídí silnější zámek na dveře, jde o nepřijatelnou provokaci. Putin by mohl tento převratný bezpečnostní model rovnou patentovat. Nejprve někomu vyrazíte dveře, obsadíte obývací pokoj a následně majitele obviníte z nepřátelství, protože si odmítá nechat ukrást také ložnici. Zbývá už jen vysvětlit Polákům, Finům a pobaltským státům, že jejich strach z Ruska je vlastně nedorozumění. Ostatně co by se mohlo pokazit, když jim bezpečnostní záruky nabízí právě země, která sama porušila hranice svého souseda?
Aby nebyla kremelská groteska příliš jednotvárná, Putin se zároveň pochlubil ochotou obnovit plnohodnotné vztahy s evropskými zeměmi.
Jak zaznamenala agentura Reuters, ocenil telefonát s finským prezidentem Alexanderem Stubbem a norským premiérem Jonasem Gahrem Størem, ale současně varoval před možným vyhrocením situace v Baltském moři. Nádherná kombinace přátelského úsměvu a vojenského výhrůžného dopisu! Jeden den chcete obnovovat vztahy, druhý připomínáte sousedům, že jste připraveni na nejhorší.
V běžném životě by podobná nabídka ke smíření vypadala tak, že vám soused přinese květiny a mezi řečí oznámí, že má na zahradě připravené dělo pro případ, že jeho pozvání na kávu odmítnete.
V Kremlu tomu nejspíš říkají konstruktivní dialog. Evropa by tedy měla podle této logiky projevit důvěru, otevřít dveře a tvářit se překvapeně, pokud host místo podání ruky začne přeměřovat velikost jejího pozemku. Putinova představa diplomacie zkrátka připomíná mírovou holubici, které někdo připevnil pod křídla dvě rakety.
Největší drzostí celého vystoupení však bylo prezidentovo ujišťování, že si Rusko dobře pamatuje poučení z obou světových válek a dělá všechno pro to, aby se podobné katastrofy neopakovaly. Tady už člověk skutečně neví, zda se má smát, nebo zavolat odborníka na politickou amnézii.
Ruský vůdce Putin totiž přednáší o historické odpovědnosti v době, kdy jeho vlastní rozhodnutí dál přinášejí zkázu ukrajinským městům a utrpení civilistů. To je úroveň pokrytectví, při které by se musel červenat i dokonale naleštěný kremelský mramor. Ruský prezident by mohl rovnou založit mezinárodní institut pro prevenci válek a sám se jmenovat jeho doživotním ředitelem.
Na slavnostním otevření by promluvil o ochraně lidského života, zatímco by vojenskému velení rozdával další rozkazy.
V učebnicích politické absurdity by tak získal vlastní kapitolu. Ne proto, že by jako první státník v dějinách odporoval vlastním slovům, ale protože dokáže upozorňovat na hrůzy války s výrazem člověka, který vůbec netuší, kdo jednu z nejkrvavějších současných evropských tragédií rozpoutal.
Putinova mírová pohádka končí tam, kde začínají lidské hroby
Na Putinových výhrůžkách není nejděsivější jejich teatrálnost ani snaha vyvolat mezi evropskými obyvateli strach. Je to skutečnost, že podobná slova pronáší člověk, který má ve svých rukou obrovskou vojenskou moc a jehož rozhodnutí už připravila nespočet rodin o jejich nejbližší. Zatímco se v Moskvě pořádají tiskové konference a představitelé režimu rozebírají další možné konflikty, na Ukrajině pokračuje válka, kterou si její obyvatelé nevybrali.
Vladimir Putin může dál předstírat, že je jediným rozumným státníkem uprostřed údajně nepřátelské Evropy. Může vyhrožovat vojenskou silou, obviňovat Západ a pronášet velkolepé projevy o historickém poslání Ruska. Nedokáže však vymazat odpovědnost za utrpení, které jeho agrese způsobila. A právě v tom spočívá skutečná tragédie celé kremelské frašky. Člověk, který mohl své zemi zajistit prosperitu, bezpečí a důstojné místo mezi ostatními národy, místo toho proměnil vlastní moc v nekonečnou demonstraci strachu. Evropa nepotřebuje válku s Ruskem a rozhodně nepotřebuje dalšího diktátora, který jí bude vyhrožovat. Potřebuje mír založený na respektu k hranicím a lidským životům. Protože skutečný státník se do dějin nezapisuje počtem zemí, kterým dokázal pohrozit. Zapisuje se tím, kolik životů dokázal zachránit. A jestli Vladimir Putin opravdu nechce válku, může začít jediným činem, který by měl mnohem větší hodnotu než všechny jeho tiskové konference: ukončit vlastní agresi proti Ukrajině.