Článek
Vladimir Putin právě vytáhl z kremelského archivu další velkolepý plán na uspořádání světa. Tentokrát by rád přesvědčil Severoatlantickou alianci, aby se vojensky vrátila do poměrů před rokem 1997. Jak informoval server Techzprávy.cz, podle diplomatických informací by se tento požadavek mohl objevit při dalších jednáních o ukončení války na Ukrajině. To je přímo geniální geopolitický nápad! Zatímco lidstvo vyvíjí umělou inteligenci, robotické technologie a nové způsoby dopravy, vládce Kremlu by nejraději rozjel Evropu na zpátečku. Ještě by mohl rovnou požadovat návrat telefonních budek, Tuzexu, povinných prvomájových průvodů a pořadů sovětské televize, v nichž bylo všechno úžasné, dokud člověk nevypnul obrazovku.
Soudruh Putin sice mluví o bezpečnostních zárukách pro Rusko, jeho představa evropského pořádku však nápadně připomíná dobu, kdy se o osudech menších států rozhodovalo v Moskvě. Zbývá už jen vymyslet, jak jednadvacáté století přesvědčit, že se má omluvit za svou existenci a počkat, až ruský prezident dožene současnost.
Moskva objednává historickou zpátečku. Češi už vystoupili
Pro Českou republiku má tato absurdní kremelská nostalgie zvlášť nepříjemnou příchuť. Naše země vstoupila do NATO 12. března 1999, jak připomíná samotná Severoatlantická aliance. Češi přitom dobře vědí, jak vypadala bezpečnost pod sovětským dohledem. Stačí si vzpomenout na rok 1968, okupaci a následnou normalizaci. Putinův nynější požadavek samozřejmě neznamená přímé obnovení socialismu ani automatické vystoupení Česka z NATO. Míří především na omezení vojenské přítomnosti spojenců v zemích, které se k Alianci připojily po roce 1997.
Politická symbolika je však mimořádně výmluvná. Zatímco se Češi po listopadu 1989 snažili vymanit z moskevského poručnictví, Putin by jim dnes nejraději vysvětlil, že se jejich samostatné rozhodování o vlastní bezpečnosti poněkud nehodí do jeho plánů. Ještě by mohl poslat do Prahy úředníka s razítkem, který každému občanovi oznámí, že jeho třicetiletá zkušenost se svobodným státem byla administrativní chyba. A pak rovnou přikázat vrátit barevné televize, zahraniční dovolené a občanskou sebeúctu.
Z kremelského pohledu je totiž nejspíš největší evropskou drzostí skutečnost, že se lidé po pádu komunismu začali rozhodovat bez svolení ruského vládce.
Putin si kreslí novou mapu Evropy. Jen zapomněl na její obyvatele
Podle informací britského deníku The Telegraph, které shrnul server European Pravda, by Moskva mohla při mírových rozhovorech požadovat omezení přítomnosti jednotek NATO zejména v Polsku, pobaltských zemích a Finsku. Žádná podobná dohoda ovšem uzavřena nebyla a jde o očekávanou ruskou vyjednávací pozici, nikoli o rozhodnutí Aliance. Jenže Putinův způsob uvažování připomíná majitele starého činžáku, který se po třiceti letech vrátí a začne nájemníkům přikazovat, kde smějí mít nábytek, koho mohou zvát na návštěvu a jestli si náhodou nepořídili příliš bezpečnostních zámků. Rozdíl spočívá pouze v tom, že ruský prezident by podobná pravidla nejraději uplatňoval na celé státy. Polsko, Estonsko, Lotyšsko nebo Litva přitom nejsou figurky na Putinově soukromé šachovnici. Jsou to suverénní země s vlastními obyvateli, vládami a bezpečnostními zájmy. Kreml si zřejmě stále představuje evropskou diplomacii jako setkání několika mocných mužů, kteří si nad mapou rozdělí svět a menším národům následně pošlou oznámení o změně provozní doby jejich svobody.
Jenže Evropa roku 2026 už není socialistickým podnikem, kde stačilo zavolat z Moskvy a příslušný tajemník okamžitě začal plnit plán.
Vladimir Putin může dál požadovat historické ústupky, překreslovat bezpečnostní hranice a předstírat, že mu svět dluží návrat ztraceného impéria. Nemůže však vymazat desetiletí, během nichž si evropské národy budovaly vlastní demokratické instituce a rozhodovaly o svém směřování.
Za dnešními hranicemi totiž nejsou jen diplomatické dohody, vojenské základny nebo strategické mapy. Jsou za nimi miliony lidí, jejich rodiny, domovy a právo žít bez strachu z cizí armády.
A právě proto je Putinův požadavek tak nebezpečně absurdní. Muž, který nedokázal zajistit mír ani se sousední Ukrajinou, by nyní rád určoval bezpečnostní pravidla celému kontinentu. Česko už jednou poznalo, co znamená žít pod dohledem Moskvy, a zaplatilo za to dlouhými desetiletími nesvobody. Dnes už nepotřebuje dalšího kremelského vychovatele, který mu bude vysvětlovat, kam patří. Evropa se může přít o budoucnost, může dělat chyby a může hledat nové cesty. Jedno však nesmí připustit: aby o její svobodě znovu rozhodoval někdo, kdo v nezávislosti ostatních vidí překážku vlastní moci.
Ruský vůdce Putin může toužit po návratu do minulosti sebevíc. Jenže dějiny nejsou jeho osobní kalendář, ve kterém si může škrtnout třicet let evropské svobody a přikázat světu, aby začal znovu poslušně pochodovat.