Článek
V jednom dnešním komentáři na Medium.seznam.cz už Martina Kupku politicky pohřbili a Radimu Ivanovi téměř předali klíče od české pravice. Obdivuhodná rychlost. Předseda ještě sedí ve své funkci, ale smuteční oznámení už visí na nástěnce. Občanským demokratům patrně nezbývá než rozhodnout, zda uspořádají kongres, nebo rovnou objednají pohřební vůz.
Skutečnost ovšem vykazuje nepříjemné známky života. Jak informovaly České noviny, Kupka zůstává předsedou ODS a slibuje změny, které mají straně vrátit důvěryhodnost. Podpora občanských demokratů se podle listopadových volebních modelů pohybuje přibližně mezi deseti a dvanácti procenty.
To už není zrovna výsledek, s nímž se pronáší vítězný projev. Spíše důvod zjistit, proč zákazníci přestali chodit do obchodu, kde personál stále vychvaluje výlohu z minulého století.
Když se politická obroda objednává na příští rok
ODS chce představit nový program v květnu 2027. Pro stranu, která potřebuje přesvědčit voliče už dnes, jde o pozoruhodně velkorysý časový plán. Kdyby stejně postupovali hasiči, nejprve by vytvořili pracovní skupinu pro vyhodnocení požáru a slavnostní otevření hydrantu naplánovali na jaro.
Kupka sice slibuje větší prostor novým tvářím, ale politické omlazení zatím připomíná kosmetický zákrok, při němž pacient dostane nový účes a staré výsledky.
Nervozita mezitím pronikla i do regionů.
Podle Seznam Zpráv přišla děčínská organizace s výzvou ke svolání mimořádného volebního kongresu. Část spolustraníků by nejraději vyměnila celé vedení. Česká pravice tak předvádí tradiční disciplínu: když ubývají voliči, začne se počítat, kolik členů je potřeba k odstranění vlastního předsedy. Politický program může počkat, vnitrostranická matematika má přednost.
A právě do této atmosféry vstupuje Radim Ivan. Muž, který na lednovém kongresu Kupku neporazil, přichází s představami, jež mají tradiční pravici vytrhnout z pohodlného spánku. Není však potvrzeným budoucím vládcem ODS ani zakladatelem nové parlamentní strany. Zatím představuje především politickou výzvu zavedenému vedení. To samo o sobě může být pro některé stranické veterány radikálnější událost než jakákoli daňová reforma.
Pravicový ráj: Méně státu, více odvahy a vlastní důchod
Ivanova modernizační platforma ČESKO.plus představila dvanáct ambiciózních programových bodů. Patří mezi ně investice dvou bilionů korun do infrastruktury, snížení daní pracujícím, legalizace švarcsystému nebo návrh, aby od roku 2066 nově fungoval důchodový systém bez státní penze. Nechybí ani představa České televize fungující podobně jako Netflix.
Konečně politika, která se nebojí velkých myšlenek. Jen je škoda, že zatím není stejně jasné, kdo všechny ty odvážné sny zaplatí.
Zvláštní kouzlo má právě představa veřejnoprávní televize po vzoru streamovací služby.
Ještě chvíli a politické debaty dostanou tlačítko přeskočit úvod. Občané by jistě ocenili možnost vypnout předvolební sliby po třiceti sekundách a rovnou přejít na skutečné výsledky. Jenže veřejnoprávní média nejsou pouhá videotéka a jejich nezávislost nelze měřit počtem předplatitelů. Z nápaditého sloganu se musí stát promyšlený model financování, jinak hrozí, že místo reformy dostaneme další předražený seriál.
Také legalizace švarcsystému si zaslouží víc než nadšené potleskání po ramenou. Pro část podnikatelů může představovat lákavé zjednodušení spolupráce. Pro zaměstnance by ovšem při špatném nastavení mohla znamenat, že získají svobodu podnikatele, ale jeho skutečnou vyjednávací sílu už nikoli. V české politice se ostatně nejlépe šetří na věcech, které se dají označit za zbytečnou administrativu. Třeba na jistotách lidí, kteří pak musejí všechna rizika nést sami.
A důchody? Představa systému bez státní penze pro budoucí generace je zásadní návrh, nikoli drobná úprava sazebníku.
Vyžadovala by přesvědčivou odpověď na otázku, jak zajistit stáří lidem s nízkými příjmy, přerušenou kariérou nebo celoživotní péčí o blízké. Jinak hrozí, že reformní odvaha skončí u prostého doporučení: Kdo chce mít ve stáří z čeho žít, měl se lépe narodit. To už není ekonomický liberalismus, ale sociální politika podle rodného listu.
Největší problém české pravice však možná neleží ani v Kupkově opatrnosti, ani v Ivanově radikalismu.
Leží v přesvědčení, že voliči čekají především na nového politického spasitele. Jednou má být uhlazený technokrat, podruhé nekompromisní bouřlivák.
Jenže žádná výměna osobností sama nezaručí, že politika začne dávat smysl lidem mimo stranické sekretariáty.
A právě tady začíná skutečná zkouška. Česká pravice nepotřebuje dalšího mesiáše, který přijde s tabulkou, vizí a výrazem člověka, jenž právě objevil kapitalismus. Potřebuje politiky schopné vysvětlit, komu jejich reformy pomohou, koho budou bolet a proč by jim měl někdo znovu uvěřit. Kupka musí dokázat, že změna není pouze slovo do tiskové zprávy. Ivan zase, že odvaha nespočívá jen ve schopnosti navrhovat velké škrty do cizí budoucnosti. Volič není pokusný králík, na němž se má ověřovat účinnost dalšího pravicového experimentu. A pokud to občanští demokraté nepochopí, jejich největším soupeřem nebude Babiš, STAN ani jiná politická konkurence. Bude jím obyčejná otázka, na kterou dosud nenašli přesvědčivou odpověď: Proč by jim měl ještě někdo věřit?
Politická strana totiž nezačne umírat ve chvíli, kdy přijde o předsedu. Začne umírat tehdy, když si voliči uvědomí, že už vlastně nezáleží na tom, kdo jí předsedá.

