Satira: Když vědcům nestačila laboratoř. Některé experimenty skončily děsivým fiaskem

Dějiny vědy jsou plné objevů, které změnily svět k lepšímu. Vedle nich však existují i kapitoly, které by si jejich autoři nejraději zamkli do trezoru a klíč zahodili do oceánu. Jak připomíná Magazin.cz, některé tajné experimenty se nevymkly kontrole proto, že by byly příliš odvážné. Vymkly se kontrole proto, že jejich tvůrci uvěřili, že jim nikdo nemusí klást otázky.

Věda bývá často spojována s pokrokem, zvídavostí a hledáním pravdy. Jenže ve chvíli, kdy se do laboratoře nastěhuje moc, tajné služby nebo armáda, začne být pojem „výzkum“ někdy podivně pružný. Najednou už nejde jen o poznání. Jde o kontrolu, převahu a sny lidí, kteří si začnou myslet, že lidská mysl je další zařízení, které lze rozebrat a zase složit.

Nejnebezpečnější na podobných projektech nebyla technika ani technologie. Nebyla to ani věda samotná. Největším problémem bývala jistota jejich autorů, že právě oni vědí, kde leží hranice. A historie opakovaně ukázala, že právě lidé přesvědčení o vlastní neomylnosti bývají první, kdo ji překročí.

Projekt MK-Ultra patří mezi nejznámější tajné programy americké CIA. Od padesátých do sedmdesátých let se v jeho rámci testovaly metody manipulace lidské mysli pomocí LSD, hypnózy, psychologického nátlaku či smyslové deprivace. Často bez souhlasu pokusných osob. Už samotný nápad působí jako scénář, který by filmovému producentovi připadal příliš přehnaný.

Hlavní postavou projektu byl chemik a agent CIA Sidney Gottlieb.

Cíl byl jednoduchý pouze na papíře. Najít způsob, jak vymazat existující vědomí člověka a následně do něj vložit nové. Jinými slovy vytvořit lidskou bytost, která by poslouchala přesně podle představ svých tvůrců. Když někdo začne plánovat přeprogramování lidí podobně jako kancelářských počítačů, bývá rozumné začít se obávat.

První část projektu se soustředila na rozbití psychiky a vědomí. Druhá měla vytvořit novou osobnost. Druhá část však zůstala spíše snem autorů projektu. Ta první bohužel fungovala až příliš dobře. Řada lidí utrpěla vážná psychická traumata a někteří experiment nepřežili. Celý program nakonec zanechal dlouhou řadu poškozených životů. Z pohledu jeho tvůrců šlo o výzkum. Z pohledu mnoha obětí šlo o noční můru, která nikdy neskončila. A právě zde se ukazuje rozdíl mezi vědeckým pokrokem a posedlostí mocí. Jeden zlepšuje životy. Druhý je ničí.

MK-Ultra se dnes často uvádí jako příklad toho, co se stane, když tajné instituce získají pocit, že účel světí prostředky. Problém totiž nikdy nebyl jen v použitých metodách. Problém byl v přesvědčení, že lidská práva představují překážku, nikoli hranici.

Další záhadou je takzvaný Filadelfský experiment, známý také jako Project Rainbow. Podle legend měl v roce 1943 proběhnout pokus o zneviditelnění torpédoborce USS Eldridge. Kolem celé události vznikla řada teorií, příběhů a spekulací. Problém spočívá v tom, že neexistují věrohodné důkazy, které by potvrzovaly, že byl experiment skutečně proveden. Přesto se z něj stal jeden z nejslavnějších příběhů vojenských záhad. Lidstvo totiž miluje tajemství. Čím méně důkazů existuje, tím větší bývá fantazie.

Příběhy o zmizelé posádce, neviditelné lodi a záhadných následcích se šířily desítky let. Ať už byla realita jakákoli, Filadelfský experiment připomíná jinou důležitou skutečnost. Někdy není největším experimentem samotná věda, ale lidská schopnost uvěřit čemukoli, co zní dostatečně neuvěřitelně.

Podstatně temnější kapitolou byla japonská jednotka Unit 731. Ta vznikla jako součást japonské Kuantungské armády a oficiálně nesla název Oddělení pro prevenci epidemií a čištění vody. Název působil nevinně. Skutečnost byla mnohem horší.

Jednotka se zabývala výzkumem biologických a bakteriologických zbraní. Za tímto účelem prováděla pokusy na lidech, které vedly k tisícům obětí.

Experimentovalo se s nakažlivými nemocemi, včetně různých forem moru a sněti slezinné. Za laboratorními dveřmi se odehrávaly věci, které nemají s vědou v jejím původním smyslu nic společného.

Případ Unit 731 ukazuje, jak snadno se může odborné vzdělání změnit v nástroj krutosti, pokud zmizí morální zábrany. Znalosti samy o sobě totiž člověka nečiní lepším. Mohou pouze zvýšit rozsah škod, které je schopen způsobit.

Právě proto patří podobné kapitoly k nejtemnějším částem moderních dějin. Nevyprávějí totiž příběh o tom, jak selhala věda. Vyprávějí příběh o tom, jak selhali lidé, kteří ji měli používat odpovědně.

A možná právě zde leží nejdůležitější poučení. Každá generace věří, že je chytřejší než ta předchozí. Má lepší technologie, výkonnější počítače a více informací. Přesto zůstává stejné riziko jako před desítkami let. Ve chvíli, kdy někdo začne tvrdit, že vyšší cíl ospravedlňuje vše ostatní, vzniká nebezpečí, které nepřichází z laboratoře ani z přístrojů. Přichází od lidí. Historie tajných experimentů totiž není především příběhem vědeckých omylů. Je varováním před okamžikem, kdy člověk získá moc a přestane si připouštět odpovědnost za následky svých činů.

_____________________

Použité zdroje: Magazin.cz, Asiaskop.cz, FaktHusty.cz