Článek
Satirický magazín FaktHusty.cz se dnes věnoval neobvyklému příběhu, na který upozornil server Flowee. Ten připomněl osud amerického ortopeda Anthonyho Cicorii, jehož v roce 1994 zasáhl blesk. Po přežití mimořádně nebezpečné události se u něj postupně rozvinula silná fascinace klavírní hudbou a později začal také komponovat vlastní skladby.
Když většina lidí slyší předpověď bouřek, obvykle přemýšlí, kam schovat auto nebo zda zavřít okna.
Anthony Cicoria tehdy řešil mnohem obyčejnější věc. Chtěl zavolat své matce z telefonní budky. V tu chvíli ještě netušil, že se během několika sekund stane součástí příběhu, který dodnes fascinuje lékaře, neurology i psychology.
Blesk udeřil do telefonního vedení a elektrický výboj zasáhl jeho tělo
Cicoria později popisoval mimořádně silný zážitek a následnou hospitalizaci. Samotný zásah přitom mohl skončit tragicky. Statistiky podobným událostem většinou nepřisuzují pokračování v podobě koncertních sálů nebo hudebních skladeb.
Po návratu do běžného života se ale začalo odehrávat něco nečekaného. Úspěšný ortoped, který předtím hudbě nevěnoval zásadní pozornost, pocítil silnou potřebu poslouchat klavírní skladby. Následně si pořídil klavír a začal se učit hrát. Pro okolí to muselo působit podobně překvapivě, jako kdyby se účetní po výměně žárovky probudil jako operní pěvec. Jenže tady satira naráží na realitu. Skutečnost byla totiž dost podivná sama o sobě. Cicoria opakovaně popisoval, že začal ve své hlavě slyšet hudbu a melodie, které ho nutily sednout ke klavíru. Nešlo o jednorázový rozmar ani krátkodobé nadšení. Hudba se stala pevnou součástí jeho života.
Moderní společnost přitom utrácí miliardy za kurzy osobního rozvoje, motivační semináře a návody na odhalení skrytého potenciálu. Lidé platí za přednášky o tom, jak probudit kreativitu během víkendu. Příběh Anthonyho Cicorii naproti tomu nabízí poněkud méně marketingově atraktivní postup. Nejdříve vás zasáhne blesk. Teprve potom začíná druhá část programu.
Odborníci podobné případy řadí mezi mimořádně vzácné projevy takzvaného získaného syndromu učence. Jde o situace, kdy se po poranění mozku nebo jiné vážné události objeví schopnosti, které člověk předtím nevykazoval. Nejde o běžný jev ani o něco, co by věda dokázala jednoduše vysvětlit. Právě proto podobné příběhy dlouhodobě přitahují pozornost výzkumníků. Přitažlivost těchto osudů spočívá i v tom, že narušují pohodlnou představu o fungování lidského mozku. Desítky let si budujeme iluzi, že máme sami sebe dokonale přečtené. Pak přijde jediný elektrický výboj a neurologové opět zjistí, jak obrovské množství otázek zůstává bez odpovědi.
Cicoria se nakonec nevzdal medicíny. Nadále pracoval jako ortoped, ale současně se věnoval hudbě. Jeho nejslavnější skladba nese název „The Lightning Sonata“, tedy Sonáta blesku. Název je natolik výstižný, že marketingové oddělení by podobný nevymyslelo ani po několika poradách a dvaceti hrncích kávy.
Příběh zároveň ukazuje, jak neobyčejně pružný dokáže lidský mozek být. Neuroplasticita, tedy schopnost mozku vytvářet nová spojení a přizpůsobovat se změnám, patří mezi nejvýznamnější témata současné neurologie.
Případy podobné Cicoriovu představují vzácné příležitosti sledovat tyto procesy v extrémní podobě.
To ovšem neznamená, že by zranění mozku nebo zásah bleskem byly cestou k genialitě. Ve skutečnosti podobné události mnohem častěji přinášejí vážné zdravotní komplikace, omezení nebo dlouhodobé následky. Právě proto odborníci zdůrazňují, že jde o výjimečné a mimořádně vzácné případy.
Ironie celé situace spočívá v něčem jiném. Civilizace posedlá produktivitou neustále hledá způsoby, jak z lidí dostat více výkonu, kreativity a originality. Přitom jeden z nejpozoruhodnějších příběhů lidské tvořivosti vznikl bez plánů, strategií a koučovacích příruček. Vznikl po události, kterou by si nikdo dobrovolně nevybral.
Z vědeckého hlediska zůstává řada otázek otevřená.
Někteří odborníci se domnívají, že mimořádné schopnosti mohly být v mozku přítomné již dříve a trauma pouze odstranilo určité bariéry. Jiní upozorňují na složitější změny nervových sítí. Jednoznačná odpověď zatím neexistuje.
A právě to činí podobné příběhy tak fascinujícími. Nejde pouze o hudbu nebo o jednoho amerického lékaře. Jde o připomínku, že lidský mozek zůstává navzdory moderní vědě jedním z největších neprobádaných území na planetě.
Anthony „Tony“ Cicoria
Anthony „Tony“ Cicoria (*1952) je americký lékař specializující se na ortopedii, sportovní medicínu a chirurgickou léčbu pohybového aparátu. Do širšího povědomí se dostal po mimořádné události z roku 1994, kdy přežil zásah bleskem. Po této zkušenosti u něj došlo k nečekané změně zájmu o hudbu. Přestože na klavír nehrál od dětství a hudbě se aktivně nevěnoval, začal intenzivně poslouchat klavírní skladby, učit se hře na klavír a později také komponovat vlastní hudbu.
Jeho neobvyklý příběh zaujal odborníky z oblasti neurologie a psychologie a stal se jedním z často citovaných případů při zkoumání vztahu mezi mozkem, kreativitou a hudebními schopnostmi. Cicoriův osud popsal také známý neurolog Oliver Sacks ve své knize Musicophilia: Tales of Music and the Brain z roku 2007, která se věnuje mimořádným hudebním zkušenostem a neurologickým jevům spojeným s vnímáním hudby.
Anthony Cicoria přežil zásah bleskem a později začal skládat hudbu. To je doložený fakt. Stejně jako fakt, že věda dosud nedokáže přesně vysvětlit všechny mechanismy, které za podobnými proměnami stojí. A možná právě proto je jeho příběh tak silný. Ukazuje totiž, že i v době algoritmů, superpočítačů a nekonečných databází stále existují lidské osudy, které se odmítají vejít do předem připravených tabulek.
Přes veškerou technologickou sebejistotu nám občas jediný blesk připomene, jak málo toho o sobě ve skutečnosti víme.
__________________
Použité zdroje: FaktHusty.cz, Flowee.cz, Doctor.webmd.com