Článek
Andrej Babiš předvedl další ze svých politických kouzel. Hnutí ANO nezískalo ve druhém kole senátních voleb ani jedno křeslo, ale jeho předseda dokázal z naprostého výprasku vyrobit téměř radostnou událost.
Jak zaznamenaly Seznam Zprávy, premiér nejprve označil výsledek za katastrofální, aby vzápětí objevil jeho pozitivní stránku a oznámil přípravu restartu hnutí. V běžném životě by člověka, který přijde o všechno a následně uspořádá oslavu svého úspěchu, nejspíš odvedli od mikrofonu. V ANO se tomu říká politická strategie a tisková konference se podává zdarma.
Za volební fiasko podle Babiše mohou především regionální organizace, které nedokázaly dostatečně mobilizovat voliče. Předseda je naopak v pořádku, protože on přece mobilizoval, pracoval a udělal všechno, co bylo potřeba. Jde o fascinující systém odpovědnosti, v němž úspěch patří šéfovi a průšvih zaměstnancům, nejlépe těm z okresu. Babiš už slibuje změny, jejichž podrobnosti zatím neprozradil, což je ideální politický produkt: občan dostane velkolepý příslib, ale reklamovat nemůže vůbec nic. Kdyby takhle fungoval autoservis, zákazník by zaplatil za kompletní opravu motoru a domů odjel s ujištěním, že mechanik má fantastickou novou strategii.
Ještě zajímavější je ovšem Babišova schopnost vystupovat jako neúnavný opravář republiky, zatímco se mu doma v politické garáži stále povaluje problém jménem Agrofert.
Evropská komise podle oficiálního dopisu, jehož znění zveřejnila Transparency International, dospěla k závěru, že premiér je ve střetu zájmů a dosavadní opatření nejsou dostatečná. Babiš přitom tvrdí, že převedením holdingu do svěřenského fondu všechno vyřešil, a jakýkoli pokračující střet odmítá. To je nádherná česká specialita: politik prohlásí problém za odstraněný, Brusel mu písemně vysvětlí opak a on dál vypráví, že žádný problém neexistuje. Kdyby stejnou metodu používali hasiči, uprostřed hořící továrny by jednoduše vyvěsili oznámení, že požár byl úspěšně vyřešen.
Podle agentury Reuters Evropská komise kvůli pochybnostem o střetu zájmů pozastavila proplácení části dotací firmám Agrofertu a připomněla nedostatečné oddělení premiéra od holdingu. Babiš odmítá, že by z firmy měl prospěch, což je jeho stanovisko, nikoli vysvětlení, které by evropské instituce přijaly jako dostatečné.
Česká republika tak sleduje pozoruhodnou podnikatelsko-politickou disciplínu: muž, který slibuje dát do pořádku celý stát, musí nejprve přesvědčit Brusel, že má v pořádku vlastní vztah k miliardovému byznysu. Mezitím může rozdávat další sliby, oznamovat reformy a vysvětlovat volební porážky, protože slib je v politice mimořádně výhodné zboží – nepotřebuje sklad, nepotřebuje záruku a před kamerami se prodává výborně. Až se tedy Babiš znovu představí jako člověk, který všechno vyřeší, možná by stačilo položit mu jedinou otázku: kdy konečně dokončí to, co už dávno prohlásil za hotové?