Článek
Konec vztahu někdy doprovází zvláštní potřeba něco změnit. Přestavujeme byt, uklízíme fotografie, měníme denní režim – a nezřídka zamíříme také ke kadeřníkovi. Na tento známý fenomén upozorňuje i článek magazínu MAGAZÍN.cz věnovaný změnám účesu po rozchodu. Populární představa, že člověk po zlomeném srdci automaticky sahá po nůžkách, je samozřejmě příliš jednoduchá. Přímý vědecký důkaz, že samotný rozchod vyvolává potřebu ostříhat se nebo změnit barvu vlasů, neexistuje.
Psychologické výzkumy však poměrně dobře vysvětlují, proč právě v takové životní chvíli může výrazná změna vzhledu působit lákavě.
Partnerský vztah totiž postupně ovlivňuje způsob, jakým člověk přemýšlí sám o sobě. Partneři získávají společné přátele, zážitky, zvyky, místa i plány a hranice mezi individuálním „já“ a společným „my“ se mohou částečně překrývat. Výzkum Eriky Slotterové, Wendi Gardnerové a Eliho Finkela publikovaný v časopise Personality and Social Psychology Bulletin ukázal, že po rozpadu romantického vztahu může docházet ke změnám obsahu sebepojetí i ke snížení jeho jasnosti. Autoři zároveň zjistili, že menší jistota v tom, kým člověk je, souvisela s větší emocionální tísní po rozchodu. Podrobnosti shrnuje záznam této studie v odborné databázi PubMed.
A právě vzhled patří k věcem, prostřednictvím kterých svou identitu dáváme najevo sobě i okolí. Vlasy jsou mimořádně viditelnou součástí osobního vzhledu a mohou souviset se sebepojetím, individualitou i vnímáním vlastní atraktivity. Odborná literatura přitom význam vlasů pro identitu neomezuje pouze na ženy. Studie zaměřená na muže například popsala vztah mezi účesem, vzhledem a sebeidentifikací; její výsledky jsou dostupné v databázi PubMed v práci socioložky Rosemary Ricciardelliové.
Když po společném „my“ zůstane znovu jen „já“
Po rozchodu proto nemusí bolet pouze nepřítomnost druhého člověka. Najednou mizí část známého životního uspořádání a s ní i role, ve které jsme nějakou dobu existovali. Otázky typu „Co budu dělat o víkendu?“, „S kým budu trávit dovolenou?“ nebo prosté „Jak bude můj život vypadat dál?“ mohou mít společného jmenovatele – potřebu znovu si vymezit vlastní prostor. Nový účes do takové chvíle dobře zapadá jako jednoduchý a okamžitě viditelný symbol změny. Bylo by však přehnané tvrdit, že psychologové prokázali univerzální „terapii střihem“. Přesnější je říci, že změna vzhledu může být jedním z mnoha způsobů, jimiž člověk vyjadřuje přechod od jedné životní etapy k další. Na rozdíl od skutečností, které po rozchodu ovládat nemůžeme, lze o vlastních vlasech rozhodnout během několika minut. Dlouhé mohou být krátké, blond se může změnit v tmavou barvu a účes, který člověka provázel několik let, může během jediného odpoledne zmizet. Právě tato dostupnost dává proměně vlasů značnou symbolickou sílu. Nevrací ztracený vztah, neodstraňuje smutek a sama o sobě neřeší psychické následky rozchodu. Nabízí ale něco konkrétního v období, které bývá plné nejistoty: možnost učinit rozhodnutí o sobě samém.
Obnova vlastní identity může trvat týdny i měsíce
Význam sebepojetí po odloučení potvrzuje také výzkum Ashley Masonové a jejích kolegů, kteří sledovali mladé dospělé po romantickém rozchodu během osmi týdnů. Výsledky ukázaly, že horší obnova sebepojetí předcházela horší psychické pohodě a souvisela také s přetrvávajícími city k bývalému partnerovi.
Autoři proto upozorňují, že schopnost znovu definovat vlastní já může být důležitou součástí přizpůsobení se životu po vztahu. Celá práce je volně dostupná prostřednictvím odborného archivu National Library of Medicine.
Takový proces se samozřejmě neodehrává před zrcadlem v kadeřnictví. Člověk postupně mění svůj každodenní život, znovu navazuje vztahy s okolím, vrací se k dřívějším aktivitám nebo objevuje nové.
Účes může být nanejvýš vnějším doprovodem mnohem hlubší proměny. Právě proto není přesné tvrdit, že ostříhání vlasů automaticky zvyšuje sebevědomí nebo že chemické procesy v mozku po návštěvě salonu léčí následky rozchodu. Tak jednoduchý vztah současné poznatky nedokládají.
Vlasy jsou mnohem víc než kosmetický detail
Jejich psychologický význam je přesto dobře doložen. Odborná práce věnovaná vztahu vlasů a psychické pohody upozorňuje, že účes může fungovat jako výraz individuality, kulturní identity i sociálního postavení a že stav vlasů ovlivňuje způsob, jakým lidé vnímají vlastní vzhled. Autoři rovněž připomínají souvislost mezi problémy s vlasy, sebevědomím a sociální nejistotou. Studie je dostupná v databázi PubMed Central americké National Library of Medicine. Změna vlasů po náročné životní události tak není sama o sobě žádnou psychologickou záhadou: zasahujeme do části vzhledu, která je nápadná, osobní a současně relativně snadno změnitelná.
A není to výhradně ženská záležitost, přestože právě obraz ženy mířící po rozchodu pro radikální střih patří k oblíbeným kulturním stereotypům.
Výzkumy dokládají význam vlasů a jejich vzhledu také u mužů. V jedné evropské studii více než dvě třetiny dotázaných mužů, kteří zaznamenali ztrátu vlasů, považovaly vlasy za důležitou součást svého obrazu; autoři současně popsali vztah mezi jejich ztrátou, vnímáním atraktivity a sebevědomím. Výsledky lze dohledat v odborné databázi PubMed. Nejde sice o výzkum rozchodů, ale ukazuje, proč mohou mít vlasy v našem vnímání sebe sama větší váhu, než by odpovídalo pouhé módě.
Nový účes minulost nesmaže, může ale označit nový začátek
Touha změnit se po konci vztahu tedy nemusí být známkou nerozvážnosti ani důkazem nějakého univerzálního psychologického pravidla. Někdo se ostříhá, jiný začne sportovat, přestaví byt, odjede na cestu nebo se vrátí k činnostem, které během vztahu odsunul stranou. Podstatnější než samotná změna zevnějšku je proces, který probíhá pod ní: opětovné hledání života, jenž už není definován přítomností partnera. Pokud člověk pochybuje, zda skutečně chce radikální střih nebo změnu barvy, nic mu nebrání dát rozhodnutí několik dní. Vlasy lze změnit okamžitě, ale emoce mají vlastní tempo.
A možná právě proto jsou nůžky po rozchodu tak silným symbolem. Nedokážou odstřihnout vzpomínky. Neumějí vymazat společné roky ani přes noc vrátit člověku jistotu, o kterou přišel. Mohou však vytvořit jasně viditelnou hranici mezi tím, co bylo, a tím, co právě začíná. Pohled do zrcadla najednou ukazuje trochu jiného člověka a někdy je právě takový drobný vnější impuls tím, co potřebujeme při hledání nové podoby vlastního života. Skutečné zotavení se samozřejmě odehrává mnohem hlouběji než ve vlasech. V rozhodnutích, vztazích, samotě, návratu sebevědomí i postupném přijímání skutečnosti, že společná cesta skončila. Nový účes není lékem na zlomené srdce. Může se však stát osobním znamením, že minulost už nemusí určovat podobu zítřka.