Článek
V severočeském Litvínově se podařil husarský kousek. Nový služební automobil městské policie se stal známým dříve, než vůbec vyrazil do ulic. Jak informoval zpravodajský server Novinky.cz, na jeho boku se místo správného označení „Městská policie“ objevil nápis „Měststká policie“. Jedno přebytečné písmeno a z automobilu určeného k udržování pořádku se stal pojízdný pomník nepořádku v českém pravopisu. Tedy přesněji nepohyblivý, protože do služby vůbec nesměl.
Člověk si přitom představuje, jak taková profesionální výroba policejních polepů asi probíhá. Grafik připraví návrh, někdo jej schválí, další člověk vytiskne písmena a odborník je pečlivě nalepí na karoserii. V ideálním světě někdo během tohoto procesu také přečte, co se vlastně vyrábí. V Litvínově však zřejmě dostalo zelenou především lepidlo. Nejkrásnější na celé záležitosti je její jazyková jednoduchost. Žádná složitá cizí terminologie, právnická latina ani název ministerského dotačního programu. Pouhá dvě česká slova, která člověk potkává na policejních automobilech prakticky celý život. Přesto se podařilo vyrobit jejich speciální edici, jako kdyby se městská policie rozhodla otevřít vlastní pobočku Ústavu pro jazyk český. Tentokrát ovšem na oddělení experimentálního pravopisu.
Běžný motorista si před jízdou kontroluje pneumatiky, světla a palivo. V Litvínově se ukázalo, že u nového policejního vozu může být stejně důležitá i kontrola tvrdých a měkkých souhlásek. A především počtu písmen. Protože zatímco některé závady poznáte až během jízdy, tahle se dala odhalit obyčejným pohledem na dveře.
Městská policie ve svém vyjádření potvrdila, že na chybu upozornila dodavatele hned při převzetí. Firma pochybení uznala a polepy opraví. Automobil mezitím zůstává zaparkovaný u litvínovské služebny MP.
Český jazyk tak dosáhl pozoruhodného vítězství: dokázal odstavit policejní vozidlo, aniž by musel vytáhnout jedinou dopravní značku.
Vznikla tím situace hodná úředního zápisu. Nový vůz existuje, má sloužit občanům, je připraven stát se součástí vozového parku, ale momentálně vykonává funkci velmi draze vypadajícího stojanu na pravopisnou chybu. Pokud někdo hledal názornou ukázku, že i písmeno může mít dopravní následky, Litvínov právě poskytl učebnicový materiál.
A protože jedna komplikace by byla na tak povedenou zakázku málo, ukázalo se, že problém není pouze na dveřích.
Regionální rádoby zpravodajský server e-Mostecko.cz přinesl vyjádření velitele městské policie Martina Kliky, podle něhož na střeše automobilu chybí také volací znak potřebný pro identifikaci z vrtulníku. Pořízení auta přitom podpořil Ústecký kraj částkou 250 tisíc korun. Dotace tedy pomohla pořídit modernější techniku, jejíž první veřejnou disciplínou se stalo parkování.
Z pohledu pozemního pozorovatele má automobil písmen příliš mnoho. Z pohledu vrtulníku mu naopak něco schází. Dokonalá rovnováha. Kdyby šlo o výtvarnou instalaci, mohli bychom obdivovat odvážné propojení minimalismu na střeše a nadbytečnosti na karoserii. Jenže tohle není galerie současného umění. Tohle má být policejní auto.
Výrobce polepů tak nechtěně otevřel úplně nový obor podnikání: bezpečnostní grafiku s prvky absurdního divadla. Představte si zakázku, při které zákazník požaduje jednoznačné označení zásahového vozidla a výsledkem je něco, co si lidé fotografují hlavně proto, aby se ujistili, že dobře vidí. Reklamní agentury by za podobnou pozornost platily jmění. Tady k ní stačilo jediné „t“ navíc.
Přitom samotný automobil má litvínovským strážníkům skutečně pomoci. Nahradí opotřebovaný vůz, nabídne modernější vybavení i více prostoru pro potřebné pomůcky. Po opravě tedy bude nepochybně užitečnější než v současné roli místní internetové celebrity. Do výbavy by ovšem možná nebylo od věci přibalit také kapesní pravidla českého pravopisu. Nikoli pro policisty, ale jako povinnou příručku pro příštího dodavatele.
Z celé příhody vyčnívá ještě jeden drobný český paradox. U školního diktátu znamená chyba červenou čáru a horší známku. U profesionální zakázky může stejný překlep znamenat reklamaci, další práci a veřejné pobavení. Rozdíl spočívá především v tom, že žák se obvykle nemůže vymluvit na specializovaného subdodavatele. Ještě zajímavější je představa výstupní kontroly. Nemusíme vědět, kolik lidí se na polepu podílelo, abychom ocenili konečný výsledek. Nápis, jehož jediným úkolem bylo srozumitelně sdělit, komu automobil patří, se změnil v jazykovou hádanku pro kolemjdoucí. To už není obyčejná tisková chyba. To je skoro marketingová strategie, kterou nikdo neobjednal.
Celá věc má naštěstí i svou rozumnou stránku. Litvínovští strážníci problém nezametli pod koberec, automobil neposlali do ulic s chybným označením a dodavatel reklamaci uznal. Z profesionálního hlediska je to správný postup. Z hlediska satirika ovšem naprostá pohroma. Jak má člověk pořádně kritizovat úřad, když se včas zachová rozumně? Naštěstí tu zůstává dodavatelská firma a její výjimečný příspěvek k rozvoji českého jazyka.
Příběh také připomíná, že technologický pokrok nemusí automaticky znamenat pokrok v základních dovednostech.
Můžeme pořizovat modernější auta, zdokonalovat komunikaci i bezpečnostní vybavení, ale pokud se někde cestou ztratí schopnost správně opsat dvě slova, nepomůže ani nejvýkonnější motor. Ten totiž umí rozhýbat automobil, nikoli napravit pravopis.
V Litvínově se tak zrodil zvláštní služební režim. Automobil, který měl být vidět při hlídkování, je zatím vidět hlavně na internetu.
Místo honění přestupníků přitahuje komentáře a místo na silnici čeká na nápravu v dílně. Až se vrátí se správnými polepy, začne konečně plnit úkol, kvůli kterému byl pořízen. Pro většinu aut naprostá samozřejmost. Pro tohle malý slavnostní okamžik.
Až tedy příště někdo prohlásí, že český pravopis nemá v moderní době žádnou moc, pošlete ho do Litvínova. Tam totiž jediné přebytečné písmeno dokázalo to, co se většině řidičů nepodaří za celý život: zastavit policejní auto ještě před první služební jízdou.